Oslavu zápasu číslo 400 jste si asi představoval jinak, co?

Abych pravdu řekl, tak jsem to zjistil až po zápase, kdy jsem se koukl na mobil a měl jsem tam pár SMS. I kdybych to věděl před, tak se nic nezmění. Za číslo jsme rád a samozřejmě kdyby k tomu byla výhra… Dvě třetiny jsme se s nimi přetahovali, pak přebírali pomalu otěže a my jsme to otevřeli jsme to a takhle zkušený tým nabídnuté šance proměnil.

Když se ohlédnete, na co vzpomínáte?

Asi když jsme hráli s Tomášem Hykou a Radanem Lencem v Mladé Boleslavi a dostali jsme se všichni do reprezentace. To bylo krásné období. Pak také, když jsem přišel poprvé do Olomouce. Na Plzeň také vzpomínám, bohužel to zdravotně vůbec nevyšlo. Beru pozitivní věci, ale poslední dva, tři, možná už to jsou čtyři roky, je tam více negativ než pozitiv. Pořád ale ten sport miluji a dokud to půjde, tak se budu rvát.

Vy osobně se trápíte, máte jen jednu asistenci, jak to vnímáte?

Vnímám to blbě. Nedá se nic dělat. Příprava byla slušná. Prvních pět, šest zápasů také sneslo nějaké parametry. Pak nevím, co se stalo, začal jsem se tím psychicky i fyzicky trápit. Musím makat a říct si o více minut.

Co s tím, aby se výkony zlepšily?

Jestli tohle někdo ví, ať mi to napíše a já to udělám (úsměv). Jediné, tak můžu dělat v tréninku vše na sto procent a přidávat si. Buď se to otočí a když ne, tak si řeknu, že jsem pro to udělal vše.

Je výsledek krutý?

Nevím, musíme ctít sílu soupeře. Otevřeli jsme to, chtěli jsme snížit na 2:3, ale místo toho jsme jim nabídli přečíslení dva na jednoho a oni to proměnili. Chtěli jsme snížit a rozhodli. Už bylo po zápase.

Pardubice ale daly góly, že to na bránu jen tak hodily. Jaký byl zápas psychicky?

Bylo to těžké utkání. Věděli jsme, že to budou házet do brány, mají na to šikovné obránce a okolo brány mají vždy dva hráče. Takové góly padají. Můžeme se z toho poučit a dělat to taky. Říct si, jak je to jednoduché. Když jsme se to snažili dělat my, tak nás obránci vzali na vidle a odtlačili nás dva metry mimo. Jako útočníci jsme při střelách nebyli u brány jako ti pardubičtí. Určitě bych to ale nenazval, že do toho plácli. Spíše to bylo nacvičené.

Byly Pardubice na utkání lépe připravené nebo vyhrála jejich zkušenost?

Na poměry extraligy mají Pardubice jeden z nejlepších týmů. Je tam pár hráčů, kteří soutěž přesahují. Mají velkou kvalitu. Přesto hrají tenhle styl, nejdou si zahrát hokejíček, všichni ví, co mají dělat. My jsme se také snažili jít do brány, ale byli zkušenější. Ví tu půlvteřinu dříve, kdy jít do hráče, kdy ho odtlačit, kdy jít před něj, kdy blokovat střelu. Byla to pro mladé kluky skvělá škola, viděli dobré hráče a jakým směrem hokej jde.