Mora díky tomu mohla doufat, že rok 2020 zakončí vítězstvím. To se ale nakonec nestalo, ačkoliv k němu měli blízko následně i v nájezdech.

Nebyli jste daleko k tomu, abyste rok 2020 zakončili dvěma výhrami.

Měli jsme to dobře rozehrané. Je škoda, že jsme to nedotáhli na tři body, nebo alespoň na dva, ale co se dá dělat. Na druhou stranu, čtyři body proti takovým těžkým soupeřům, jako jsou Třinec a Hradec, jsou celkem fajn.

V nájezdech jste vedli 3:1, co se stalo, že jste to nedotáhli do vítězného konce?

Byli jsme blízko, ale najednou jsme nebyli. Oni vyrovnali a pak to přetlačili na svoji stranu, tak to holt prostě někdy je.

Vy sám jste první nájezd proměnil, druhý už ne. Co chybělo lepšímu zakončení?

Druhý jsem zkazil. Chtěl jsem střílet pod vyrážečku nad beton, ale trochu mi to po tom čerstvém ledu sjelo.

Téměř současně s druhou sirénou jste vstřelil druhý gól svého celku. Věřil jste, že branka bude platit?

Nebyl jsem si jistý, pokorně jsem čekal, jestli to uznají nebo ne. Slyšel jsem, že siréna byla až poté, co to vylétlo z branky, ale určitě jsem si jistý nebyl.

Byl to váš první gól v sezoně, chvíli předtím jste nastřelil břevno. Ulevilo se vám, že jste střeleckou smůlu konečně prolomil?

Už jsem v sobě měl lehkou frustraci, měl jsem obavu, že to zase netrefím, naštěstí jsem si to dobře narazil o gólmanovu masku. Přistálo mi to zpátky na hokejce, a pak už jsem to měl do prázdné.

Do sestavy Kohoutů jste se před pár dny vrátil po zranění v obličeji. Co přesně vám bylo?

Dostal jsem pukem do oka, měl jsem zlomenou očnici a naštípnutý nos, potřeboval jsem nějaký čas, aby to všechno dobře srostlo. V oku mi něco popraskalo, takže budu muset do konce života chodit na pravidelné kontroly, což je nepříjemné. Naštěstí ale vidím normálně, všechno se mi vrátilo tak, jak by mělo být. Akorát si musím dvakrát denně kapat nějaké kapky, ale vidím, to je hlavní.

Kdy se vám to stalo?

Jak jeli kluci do Hradce, tak ráno na rozbruslení. Byla to taková nešťastná situace, která se prostě stane. Byl jsem na metr od gólmana, puk se mu odrazil od vyrážečky, já jsem se trochu lekl a jak jsem se narovnal, tak mi to zajelo pod plexi přímo na oko.

Teď už jste dva zápasy hrál s klasickým plexi štítkem, předtím jste měl ale celoobličejový kryt. Byl to velký nezvyk?

Nehraje se s tím dobře. Jak si člověk jednou zvykne na to malé plexi, tak má pak s tím velkým štítem pocit, že má zkrácené vidění. Navíc se to často rosí a pak musíte hledat aspoň nějaký úhel, pod kterým vidíte puk. Trochu jsem s tím bojoval, ale v každém případě to bylo lepší než mřížka. Naštěstí jsem to měl jen dva týdny, takže to naštěstí nebylo tak hrozné.