„Nikdy jsem nesnil o NHL, mým cílem bylo vždy hrát za Spartu,“ prozrazuje Luňák, který s A-týmem Sparty strávil celou letní přípravu a teď čeká na farmě Sparty v Berouně na příležitost.

Vrátil jste se znovu na olomoucký zimní stadion. Jaké to byly pocity?
Bylo určitě příjemné se po dlouhé době vrátit domů. S výjimkou tohoto roku, kdy jsem odešel, jsem tady strávil svůj veškerý hokejový život.

Hráli jste s Morou vyrovnanou partii, můžete být spokojeni?
Jeli jsme sem spíš bránit s tím, že budeme čekat na brejky, a to se nám dařilo. Vedli jsme 2:1, takže můžeme být s průběhem určitě spokojeni. Bohužel to v závěru dopadlo tak, jak to dopadlo.

Jste spokojen s tím, jak vás Beroun na ledě vytěžuje?
Hrávám druhou třetí lajnu, takže se dostanu do oslabení i do přesilovek. Já si nestěžuji, hraji dost, není tam problém.

V Olomouci jste měl nálepku velkého talentu, pro mnohé byl váš přestup do Sparty překvapením. Jaké jste měl důvody odejít?
Nabídku odejít do Sparty jsem měl již v dorostu a první rok v juniorce, ale chtěl jsem zůstat doma, protože jsem tady byl v seniorském týmu. Nicméně důvod, proč jsem tam odešel, byl, že jsem nehrál. Bylo mi osmnáct devatenáct a chtěl jsem prostě hrát víc. Tady jsem hrával čtvrtou lajnu a na led jsem se dostával čtyřikrát za zápas. To mému hokejovému růstu asi moc nepomáhalo. Prostě jsem chtěl hrát, tak jsem odešel.

Hlavní důvod tedy byl, že jste v Olomouci nehrál tolik, jak jste si představoval?
To byl delší proces, bylo paradoxní, že já jsem si v sedmnácti a osmnácti zahrál víc, jak v devatenácti. Chtěl jsem hokejově růst a v tu chvíli tady byla Sparta. Volal mi pan Volek a přemluvil mě. Shodou okolností se zrovna juniorce Sparty nedařilo, takže jsem toho využil.

Věříte, že se prosadíte i do A týmu Sparty?
Celou letní přípravu včetně ledu jsem strávil s A mužstvem. S tím, že potom nás asi sedm kluků odešlo do Berouna, který je farmou Sparty. Oni nás sledují a v případě, že se někdo zraní, tak jsme nachystaní nastoupit. Ale já potřebuji teď rok pravidelně hrát, zesílit a pak možná přijde můj čas ve Spartě.

Olomouc je pro vás alespoň na nějaký čas uzavřená kapitola?
Já jsem podepsal smlouvu na tři roky, takže jsem teď vázaný Spartou. Ale nikdy neříkej nikdy.

Budete tedy trpělivě čekat na vaši šanci ve Spartě?
Hokejista se vyvíjí do pětadvaceti let, já hlavně potřebuji přibrat, to je můj největší handicap. Ale říkám, je to pro mě velká výzva a mým snem bylo vždy hrát za Spartu. Já jsem nikdy moc nesnil o NHL, ale můj cíl byla vždy Sparta.

Proč vás nejvíce lákal právě tým z Holešovic?
V Česku chcete jít na ty nejvyšší příčky a podle mě je nevyšší příčka v Česku Sparta. Aspoň já to tak vnímám.

Teď bydlíte v Praze. Byla to pro vás velká změna prostředí?
Samozřejmě, mám v Praze byt a do Berouna dojíždím na trénink. Já jsem pořád ještě takové dítě, takže ty začátky byly takové blbé. Poprvé jsem byl od rodiny, ale zvykl jsem si. Přítelkyně tam za mnou jezdí. Rodiče občas přijedou na zápas, takže jsem si zvykl. Začátky byly horší, ale teďka už není problém.

Ve Spartě působí mnohou hráčů z Olomouce. Bylo to tím pro vás jednodušší?
Ondra Kratěna, Brožák (Michal Broš, pozn. red.), ti mi pomohli v těch začátcích. Také Jirka Vykoukal, všichni ti kluci věděli, že jsem z Olomouce, takže mě taky tak brali a vzali mě pod svoje křídla. (usmívá se)

Berete je za své hokejové vzory?
Snažím se od nich učit a vážím si, že jsem byl s nimi na ledě v letní přípravě. Ono je něco jiného trénovat v juniorce a nebo když vedle vás na ledě jezdí mistři světa a olympijští vítězové.

Jak na vás působí ty největší hvězdy ve sparťanské kabině?
Měl jsem z toho strach, to se přiznám. Ale první den se mi Martin Ručínský přišel představit, že se jmenuje Martin. (smích) To jsem trošku hleděl. Ale tam je parta výborná, když vidíte ta velká jména, tak máte obavu, že to budou primadony. Ve skutečnosti jsou to úplně normální lidi.

Miroslav Mazal