„Domácí šli samozřejmě na krev, na hranici faulů, držení, hákování. Škoda že se tohle nepíská, myslím, že by ten hokej byl zajímavější a zápas by se vyvíjel trochu jinak,“ řekl po utkání chomutovský Radek Duda.

Ten si během obou utkání na Hané vyslechl z tribun mnohé, rozhodit se ale nenechal. „Olomoucké publikum, to je taková známka naší společnosti. Prostě ti lidi jsou trochu zapšklí a jednodušší. Aspoň já je tak beru,“ prohlásil jednatřicetiletý útočník.

Poprvé jste klopýtli v play-off. Čím vás soupeř zaskočil?
Domácí byli hladovější, trochu nás nachytali na švestkách a my jsme na to nebyli připravení. Herní pojetí nebylo takové, jak bychom si představovali a začali jsme hrát až za stavu 2:0.

Od té doby jste ale převzali iniciativu.
Zápas se tak vyvíjel. Nám moc nefungovala koncovka. Gólman soupeře zachytal parádně a pro nás bylo hrozně těžké dát gól.

Překvapilo vás nasazení Žigárdyho do brány?
Nám je to jedno, kdo chytá. Ale někdy máte problémy s koncovkou a člověk si s tím musí poradit chytrostí, najít lépe postaveného hráče a to se nám nějak moc nedařilo. Domácí šli samozřejmě na krev, na hranici faulů, držení, hákování. Škoda že se tohle nepíská, myslím, že by ten hokej byl zajímavější a zápas by se vyvíjel trochu jinak, kdyby bylo měřítko jiné a nechávalo se hrát více do těla.

V tomto vidíte velký rozdíl mezi extraligou a první ligou?
Přesně tak. Ale o to víc mě to mrzí, když to pískají rozhodčí s extraligovými zkušenostmi. To měřítko je úplně někde jinde a pak se nemůžeme divit, že vlak nám ujíždí.

V Olomouci jste uhráli jedno vítězství. Jste s tím spokojeni?
Nechci, aby to bylo alibistické, já jsem tady chtěl vyhrát obě utkání. Zítra možná budu mluvit jinak, ale dneska jsem zklamaný, protože tohle utkání se dalo zvládnout.

V play-off jsou velké emoce. Jaká je v tomhle směru série mezi Chomutovem a Olomoucí?
Zatím je to v klidu. Nikdo si nedovolí brutální fauly. Dneska jak tam Davídek ležel, to byl čistý hit, možná posouzený dvojkou. Když ten hráč chce hrát tvrdě, tak musí přijmout i nějakou ránu. Nedá se svítit, takové je play-off. Jestli chceš rány rozdávat, tak je musíš taky přijímat.

Na tlak jste za ty roky zvyklý. Jak ale vnímáte, když na vás tribuny bučí a nadávají vám?
Vnímáš to. To nebudu nalhávat. Ale jsem na to zvyklý, mě by spíš překvapili, kdyby mi fandili.

Olomoucké publikum tedy není v ničem výjimečné?
Není nejhorší, ale je to taková známka naší společnosti. Prostě ti lidi jsou trochu zapšklí a jednodušší. Aspoň já je tak beru.

Takže v pátek před rozhodujícím samostatným nájezdem jste zůstal v klidu?
Já jsem věděl, co chci udělat. Všechno je v hlavě, když máš silnou hlavu, tak může nadávat kdo chce, co chce. Nikdo vám to stejně neřekne do očí. Všichni jsou silní jen na tribunách.

V úterý budete chtít ukončit sérii a soustředit se na finále?
Máme příležitost, myslím, že přijde plný barák a já doufám, že podáme lepší výkon, než tady tu první třetinu. Když budeme hrát v tempu jako posledních čtyřicet minut tady v Olomouci, tak nás odměna nemine.

Myslíte především na baráž?
Víš co? My nepřemýšlíme, jestli budeme hrát to, nebo támhle to. Jdeme za svým cílem, chceme ukončit tuhle sérii, chceme poslední zápas doma urvat a co se bude dít potom, to je ve hvězdách.

Jste spokojený v první hokejové lize?
Já jsem rád, že jsem spojil své jméno s Chomutovem. Můžu jim odevzdávat to, co ve mně je, váží si mé práce a to je pro mě podstatné a důležité.

Miroslav Mazal