„Přišlo mi, že tak tak, jak chtěli celou hodinu hrát, potom začali spekulovat,“ uvedl Jiří Ondrušek, kapitán Mory po prvním zápase předkola play-off, který se v plecharéně po 20 odehraných minutách nedohrál. Pokračovat bude ve čtvrtek za stavu 2:0 pro Olomouc.

Jak jste celou tu situaci viděli?

close Kapitán HC Olomouc Jiří Ondrušek info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Kapitán HC Olomouc Jiří Ondrušek Z mého pohledu ten led ze začátku vypadal hodně špatně, bylo to nehratelné. Byli jsme tam potom po dvaceti minutách, bylo vidět zlepšení, tak jsme si řekli, že tomu dáme další půl hodinu. Po tři čtvrtě hodině se to o moc nezlepšilo, vypadalo to tak, že se to asi ukončí. Rozhodčí potom říkali, že tomu dají ještě čtvrt hodiny, že v regulích je hodina. Ať mají čisté svědomí. Za dalších patnáct minut tam už byl vidět velký pokrok, rozhodčí si proto po telefonu vyžádali výjimku, díky které se tedy čekalo hodinu a půl. Po té hodině a půl, kdy jelo chlazení naplno, byl za mě ten led úplně v pořádku. Jediný problém byl, že když se tam dával sníh, udělaly se tam hrudky na povrchu.

Proč se tedy nezačalo hrát?

Jejich hráč vyzkoušel, jestli tam jde brzdit, jestli je to v pořádku. Akorát zaškobrtl právě o ty zmrzlé hrudky. Za mě to bylo hratelné. Ještě jsme nabídli i to, že by to rolba přejela a zbrousila dohladka. S tím už hosté nesouhlasili a rozhodčí říkali, že tím, že byla výjimka a překročilo to hodinu, tak už nemají žádné pravomoce a že musí souhlasit oba týmy. Tím, že Karlovy Vary nesouhlasily, jim sudí dali za pravdu. Proto se to nedohrálo.

Kapitán Energie Jiří Černoch říkal, že je to nebezpečné, navíc přímo u vrátek od jejich střídačky a někomu by se mohlo něco stát.

Já s tím naprosto souhlasím. Ale…Ještě po té hodině jsem si říkal, že je to tak 50 na 50 a moc jsem nebyl pozitivní. Ale po té hodině a půl tam hostující hráči dělali rýhy. A rýha mimo tu díru stejně velká jako v té díře. Navíc jezdili nožem přímo do té mezery, kde se za celý zápas vjede možná jednou. A stejně to nic neudělalo. Spíš mě připadlo, že začali spekulovat, že by mohli hrát dva zápasy doma v sobotu a v neděli. Doteď jistotu druhého domácího zápasu neměli. Uvidíme, jak vedení ligy rozhodne o případné dohrávce. Doufám, že výhoda dvou domácích zápasů bude u nás a nedopadne to tak, že ji budou mít oni.

Snažil jste se hostujícího kapitána přesvědčit, ať hrají?

No, snažil! Říkal jsem mu, ať mi ukáže, kde je ten led měkký. Říkal, že to mají přímo u střídaček a že tam ty kluky nepustí. A hotovo. Více méně mi připadlo, že tak, jak celou hodinu tvrdili: Chceme hrát, počkáme, počkáme… tak pak, že přišlo echo – šance dvou zápasů doma, pojďme to zrušit. Nevím, tak to na mě působilo. Kdyby řekli už po hodině, ať se to zruší, řeknu: OK. Po hodině to opravdu hratelné nebylo, ale po té hodině a půl to byl úplně tvrdý led. Když to tam Havlín (hostující obránce) přejížděl, rozhodčí řekli, že málem spadl na mantinel. Ale to bylo těmi hrudkami. Tak jako když na ledě na rybníku napadne sníh a pak to zamrzne. Kdyby to nechali přejet rolbou, což nechtěli, tak to mohli zkusit a možná by ani nespadl.

Jste smíření i s možnou kontumací?

Smíření s ní nejsme, ale asi bychom s tím nic neudělali. Vůbec nevím, jak je to v pravidlech, jestli to můžou kontumovat, nebo dohrávat. Asi se to dozvíme ve čtvrtek ráno.

Byla by to ale velká rána.

To byla, samozřejmě. Celou sezonu se člověk snaží získat výhodu domácího publika a tady tímto okamžikem to ztratí. Doufám ale, že budeme hrát doma zítra a pozítří (ve čtvrtek a v pátek). Nevím, těch variant je asi víc.

Jak složité pro vás bylo zůstat během pauzy v nějakém zápasovém rytmu?

Samozřejmě je to nepříjemné. Člověk už je zahřátý, pak na hodinu a půl vychladl. Potom už by to chtělo nějaké další rozcvičení nebo zahřátí. Pro oba týmy by to ale bylo stejné, v tom bych neviděl problém.

Přitom všechno se pro vás tak dobře vyvíjelo. V první minutě gól, pak jste přidali další.

Díky tomu vývoji jsme byli pozitivně naladění. Hra samozřejmě ještě nebyla ideální, byly tam věci, které by se neměly stávat, ale výsledek byl výborný. Chtěli jsme na to ve druhé třetině navázat.

Autor: Denis Manina