Kde nastal zlom? Těší se na narození potomka, od hokeje dokáže úplně vypnout. Ale hlavně, našel spoluhráče, kteří jsou přesně podle jeho gusta – Lukáše Klimka a Pavla Musila.

„Hrajeme, nechci říct poslepu, nebo to nějak zveličovat, ale na ledě si vyhovíme. I mimo led si rozumíme. Je to super a musím říct, že jsem fakt nadšený. Jen ať to tak funguje dál,“ pousměje se a zaklepe si na zuby.

Jde vidět, jak si věříte a hokej si užíváte. To se pak odráží i na výkonech, že?
Je to tak. S klukama nám to fakt lepí. Cítím se dobře a je dobře, že si třeba i někdo všiml, že ten herní projev je dobrý (směje se). Jsem za to hrozně rád. Ale ne… cítím se fakt dobře a je to i tím, jak si s klukama rozumíme. Je to možná i o tom, že nepřemýšlím nad kravinami jako třeba vloni, kdy mi to tam nepadalo. Letos mi tam nějaký gól spadl a o to je to jednodušší. Člověk si víc věří, ví, že mu to lepí.

Co u vás znamená přemýšlet nad kravinami?
Že má člověk hodně myšlenek. Je tam všechno. I mimo led jsem pak začal přemýšlet nad tím, proč jsem nedal gól, když jsem tam měl dvě šance, leželo to třeba na brankovišti a nedokázal jsem to tam dopíchnout. Může se to promítnout i tak, že pak člověk nad tím přemýšlí i v osobním volnu. Musím ale říct, že v tomhle mám úžasnou ženu, která se mě snaží od těchto věcí oprostit, začne vymýšlet něco, abych na to nemyslel. Letos – musím zase zaklepat – jsou tyhle myšlenky zatím pryč.

Doma chcete na hokej na chvíli zapomenout?
Jo. Snažím se to dělat tak, abych – jak se říká – si netahal práci domů.

Brzy bude otcem

Navíc čekáte potomka, o to jednodušeji se asi přepíná.
Určitě, je to právě další věc, která k tomu patří a pomáhá mi myslet na jiné věci. Pro malého jsem třeba montoval postýlku… jsou to prostě věci, díky kterým na hokej nemusím tolik myslet.

Nebude s blížícím se termínem porodu těžší soustředit se na hokej?
Nevím, ještě jsem to nezažil, je to úplně nová situace, nová role. Máme termín za dva měsíce, takže zatím je to takové čerstvé, teprve čekám, co to se mnou udělá. Zatím na to ale tolik nemyslím. Teď je to tak, že se těším domů, až na malého přes manželčino břicho promluvím. Každopádně když mám přemýšlet nad hokejem, tak přemýšlím nad hokejem.
Tak zpátky k němu. Společně s Klimkem a Musilem tvoříte první útok, dáváte dost gólů. Užíváte si roli jednoho z klíčových hráčů?
Je to určitě super, ale tady ten tým je vyrovnaný. Jiní kluci nám třeba vybojují přesilovku, není to tom, že hrajeme a dáváme góly jen my. Hrajeme všichni dobře jako tým. To, že tam ty góly teď padají nám je jenom dobře, ale stejně tak to může za dva týdny padat třeba druhé pětce. Jsme sice první lajna, ale jsme první lajna jenom na papíře. A i kdybychom byli třetí, tak je to úplně jedno. Všechny čtyři útoky jsou tady vyrovnané, hrajeme všichni dobře.

Na vašich výkonech je teď Olomouc každopádně docela závislá. Chybělo vám být v takové pozici?
Tak chybělo… (zamýšlí se) Přišel jsem do Brna, kde bylo dalších jedenáct, dvanáct útočníků, kteří taky chtěli bodovat. Tam to bylo hrozně těžké. Sice jsem z Pardubic odcházel s nějakou pozicí, ale v Brně jsem se o ni zase musel porvat. A nepovedlo se to. Tady je to zase jiné, mám k sobě kluky, se kterými si nahraju, fakt si vyhovíme, rozumíme si a nějaké góly padají. Neříkám, že mi nechybělo radovat se z gólů, ale já mám stejnou radost i z nahrávky, když nějak pěkně najdu spoluhráče. Tahle pozice je pro nás tři suprová.

Kdy jste přišli na to, že by vám mohla společná spolupráce sedět?
Začali jsme spolu hrát v Karlových Varech a hned od toho zápasu podle mě bylo vidět, že jsme si na ledě sedli. I když to bylo prakticky bez tréninku. Ukázalo se, že si umíme vyhovět, že si umíme nahrát, že Klíma (Lukáš Klimek, pozn. red.) nám brání, ale umí i fantasticky zatáhnout dopředu a podpořit nás s Muskou (Pavel Musil, pozn.red.). Navíc si myslím, že hodně rozhoduje faktor, že si parádně rozumíme i mimo led. Všichni tři se furt smějeme nějakým kravinám… rozumíme si a pak to přeneseme i na led.

Našě útok? Nemůžeme se přetlačovat

A tam jsou oba vaši parťáci docela rychlíci, že?
Muska je rychlík, jo? (směje se).

Nemáte ten pocit?
Musím říct, že Klíma je fakt extrémně rychlý. Ten když to rozjede, tak je to super. Ale i Pavel je výborný bruslař. Myslím, že přesně z toho my těžíme. Když se člověk podívá na naše postavy, musí mu být jasné, že se s nikým nemůžeme přetlačovat někde v rohu. Musíme hrát živelný a bruslivý hokej. A myslím si, že nám to zatím docela jde.
Vzpomenete si, se kterými spoluhráči jste si tak dobře naposledy vyhovoval?
Vzpomenu. Vždycky si vybavím čtyři spoluhráče. Ještě když jsem hrával v Třebíči, někdy v 21, nebo 22 letech, tak to byl Petr Obdržálek. S tím jsme hráli hokej fakt poslepu. V Pardubicích to byl jeden rok Lukáš Radil, se kterým to byl taky parádní hokej. Na ty roky fakt rád vzpomínám. Vždycky, když si spolu píšeme, tak zmíní: Ještě si spolu musíme zahrát!
Třeba v San Jose. To si myslím, že úplně nedopadne (rozesměje se). Ale bylo by to krásné.

A ti další dva spoluhráči?
Byli to Rolas (Tomáše Rolinek, pozn. red.) se Sejkem (Petr Sýkora, pozn. red.), se kterými jsem si taky zahrál skvělý hokej.

V Pardubicích jste prožil zatím svá nejlepší léta – dvakrát jste dosáhl na 30 bodů, jednou vám tato meta utekla o tři body. Letos po ní můžete pošilhávat zase. Věřil jste, že se toho v kariéře ještě dočkáte?
Určitě jsem tomu věřil, ale to, že něčemu věříte, ještě neznamená, že to tak dopadne. Myslím si, že je za tím tvrdá práce nejen na ledě, ale i mimo něj. V Pardubicích jsem byl v nejlepších hokejových letech, teď už jsem ale zase zkušenější, už vím co a jak. Opravdu je to ale o tom, že máte k sobě dobré spoluhráče, protože sám člověk v hokeji nedokáže vůbec nic. Vím, že to opakuju pořád dokola, ale já jsem z toho vážně nadšený. Ta spolupráce je parádní, a pak ty body přichází.

Oproti Dynamu a Kometě není na Olomouc takový mediální tlak. I to vám sedí?
Nad tím jsem takhle nepřemýšlel, vůbec to takhle neberu. Ale nevím, možná to s tím může být spojené. Na druhou stranu, když jsem byl v Pardubicích, tak to nebylo ještě až tak příšerné, že by tam byl každý měsíc nějaký průser, nebo jak to říct. Ty mediální tlaky se tam navíc mě nějak moc netýkaly. Já jsem tam mezi těmi kluky byl – když to řeknu blbě – hovno v trávě. Tlak byl spíš na ty staré zkušené hráče, ať už to byl Rolas, Sejk, Časy (Petr Čáslava, pozn. red.).

Od Pardubic chcete být jako tým v tuhle chvíli co nejdál. Mrzelo by ale vás osobně, kdyby zmizely z extraligy?
Mám tam ještě nějaké kamarády, i když jich už tam není tolik, protože od té doby, co jsem odešel, se to tam hodně obměnilo. Samozřejmě jim nepřeju být tam, kde jsou. Situace je ale taková, že někdo tam dole být musí. A když tam nebudeme my, tak to prostě na někoho padne.