„Celou dobu jsem chtěl střílet, možná jsem i přesvědčil gólmana, ale pak jsem si to rozmyslel, udělal jsem kličku do bekhendu a se štěstím to tam projelo," popisoval svou trefu sedmadvacetiletý kanonýr.
Ke své první vážnější příležitosti přitom Hrňa přišel jako slepý k houslím. Duo Vyrůbalík – Škůrek totiž propadlo na modré čáře a exolomoucký forvard se hnal sám na Konráda.
„Se štěstím proskákal puk mezi nohama beků, takže jsem jel sám na bránu," vysvětloval.
„David (Škůrek) měl tento zápas prostě pešek, že to šlo přes něho. Ale že by tam byly nějaké velké chyby, to si nemyslím," dodal.
Klobouk dolů před diváky
Že by mu však pomohla znalost svých bývalých spoluhráčů a specifického prostředí, si pravé křídlo třetího plzeňského útoku nemyslelo.
„Přece jenom oni ten tým trochu obměnili. Možná jsem byl ještě více nabuzený, protože fanoušci jsou super. A když jsem tady byl, měli mě rádi. Takže jsem se na to těšil. O to víc mě těší, že jsme to zvládli. Klobouk dolů před diváky, že fandili celý zápas i za stavu 1:8," říkal Hrňa.
Vítězství o sedm gólů se však podle střelce úvodní branky nerodilo úplně jednoduše.
„Ve druhé třetině jsme přestali hrát, nebyli jsme to my. Jako by přišel úplně jiný mančaft. Dali jsme jim čuchnout, bylo tam hodně vyloučených, ale oni naštěstí přesilovky neproměnili. To byl zlom," konstatoval Hrňa.
Ryan je super kluk v kabině i na ledě
Jedním z klíčových hráčů duelu, byť bez bodového efektu, byl opět americký útočník Ryan Hollweg, k jehož hře měli Kohouti po minulých zápasech výhrady.
„Když jsem byl v jiném klubu a Ryan hrál proti mně, taky jsem na něj společně se spoluhráči nadával," smál se Hrňa.
Vzápětí však se vší vážností doplnil: „Ryan je super kluk v kabině i na ledě. Jeho hlavní práce je hrát do těla, dozadu. Hlavně v takových zápasech tvrdí hru a soupeř má potom respekt. Je potřeba mít v play-off takového hráče, nebojí se do toho lehnout po hlavě," chválil svého spoluhráče ze čtvrté pětky.