Oba si vyzkoušeli zámořské soutěže, mládežnické reprezentační výběry. O dva a půl roku starší Vašek hájící barvy Znojma jako by ukazoval bratrovi cestu. Ve středu si spolu zahráli v jednom dresu za Olomouc. Podaří se jim to v extralize? I sen mají společný. NHL. A také se rádi oba smějí.

Rozhovor


* Jaké je hrát v jednom týmu?


Václav: Je zajímavé se setkat, protože brácha je o tři roky mladší. Hraje se mi s ním dobře.
Radek: Hráli jsme spolu jedno střídání v poslední třetině a bylo to vynikající. (smích) Hned jste si vytvořili šanci.

* Nemrzelo vás, že jste nenastoupili v jedné formaci?

V: Vzhledem k tomu, že jsme oba dva pravý křídla, tak to asi není možné. Ale určitě bych rád zkusil s ním hrát. Myslím, že bychom si rozuměli. Hrajeme podobný styl hokeje, bylo by to zajímavé.

* A kdo by plnil roli bránícího křídla?

V: Asi já. (smích) R: Já nejsem bránící, takže ne.(smích) V: Já bych to ubránil. (stále se smějí)

* Ale myšlenka hrát spolu v jedné lajně vás láká, že?


R: Jo, určitě. Odmalička to byl můj takový vzor. Je starší, šel do Ameriky, já odešel za ním. Chtěl jsem zkusit všechno, čím prošel on. A jsem samozřejmě rád, že hrajeme spolu.

* Abyste si zkusil vše, co bratr, musel byste nabrat směr Znojmo. Václave, myslíte si, že i to bude brzy skutečností?

V: Tak určitě. Pokud bude makat a hrát dobře, tak si myslím, že se tam podívá.

* Jaké jste měli v dětství vzory? Kromě bratra pochopitelně.

V: Mně se vždycky v NHL líbil Jágr. Tady to byl Jirka Dopita. R: V NHL Erata, tady bráchu. (oba se začnou smát)

* Kdo je lepší hokejista?

V: Tak určitě brácha je lepší, protože je mladší. R: (smích) On je starší, takžemá víc zkušeností. Já teprve začínáma učím se to.

* Probíhaly mezi vámi v dětství, tak jak se to u kluků předpokládá, potyčky? Kdo je silnější?

R: On mě mlátil od malička! (smích) Takže asi on. V: Dřív jsem byl silnější než on, ale teď už bych dostal. (rozesmějí se)

* Radek je ve hře o domácí šampionát dvacítek, držíte mu palce?


V: Jo. Strašněmupřeji, ať se tam dostane, podívá se tam. Já jsem tam byl taky, je to vynikající. Skvělý pocit hrát za nároďák dvacítek, přejimuto.

* Další věc, která vás pojí, je zámoří. Proč jste se oba rozhodli vydat se v mládí za oceán. Moc vás láká NHL?

V: To bylo po dohodě s agentem. Byl jsem kmenový hráč Prostějova a hokej tam nebyl až tak dobrý. Naextraligu jsem ještě neměl, byl jsem mladý. Agent mi poradil, jít to zkusit do Ameriky. Tak jsem to zkusil.
R: Brácha tam byl tři roky, chtěl si to také zkusit. Je to jiný styl hokeje. Amerika mě lákala.

* Jaké byly vaše hokejové prostějovské začátky?

V: Rodiče mě k tomu asi ve třech letech přitáhli. Počítám, Radku, že jste viděl bratra na ledě, tak šup za ním.
R: Určitě! Když byl malý, jezdil na zápasy. Já ještě nehrál, jen bruslil. Tak jsem vždycky brečel, že chci jít taky. Tak jsem se k tomu taky dostal.

* Takže Radek byl coby mladší ten ubrečený? Měl to u rodičů lehčí?

V: Ani bych neřekl. Jak brácha říká, že jsem jeho vzor, to je spíš tím, že jsme odmalička byli spolu na zahradě celý den a hráli pozemní hokej. Hodně nás to vzalo.

* Kdybyste, Vašku, začal hrát fotbal, tak teď s Radkem asi nestojíme u hokejových střídaček, že?

V: My jsme hráli oba fotbal! Za TJ Sokol Čechovice. Tam bydlíme, to je předměstí Prostějova. Do šesté třídy jsme hráli.
R: Hlavně vždy v létě. O vás se ví, že nemáte zrovna hřejivý vztah k prostějovskému hokeji.

* Proč?

V: No, moc dobrý vztah nemám. Protože tam…(zamyslí se) Já to ani nechci říkat do novin.

* Radku, vy máte asi, zvlášť po té nedávné inzultaci od prostějovského diváka, podobný názor.

R: No, já to mám jak brácha. Zklamalo to.

* Volba Olomouc - Prostějov je pro vás pro oba jasná?

V: Určitě. R: Jo. Já doufám, že se potkáme i někde v extralize.

* Je vaším snem vrátit se zpět do zámoří a hrát NHL?

V: Hokejové sny? To je těžké. Samozřejmě, že snem je NHL, ale to je teď strašně těžké. Není to sranda. Musímna sobě makat, podávat dobré výkony ve Znojmě a pak to přijde. Když se bude dařit, uvidíme, co bude dál. R: Já určitě NHL. Dostat se nejdřív do extraligy, a jak říká Vašek, to přijde. Může to přijít v šestadvaceti. Musíte na sobě makat, šance může přijít kdykoliv.

* Jak pozorují vaše výkony na ledě rodiče?


V: Naši to berou hodně vážně. Spíš kritika než pozitiva. Táta to hodně prožívá.
R: Táta to hodnotí dost.
V: Když hrajeme dobře, tak řekne: Nebylo to špatné. A když špatně, tak nám to vytmaví. (smějí se)

* Máte to, Radku, jako mladší snadnější?

R: Musímse přiznat, že jo. On mi prošlapával cestu. On si vším prošel ze začátku, otrkal rodiče a ty pak věděli se mnou, do čeho jdou. Měl jsem to pak lehčí. (smích)

* Navzájem se sledujete?

V: Jezdíme se na sebe dívat. R: Jo, když je čas a volno. Jinak mocne. Určitě ho podpořím.

* Takže žádné popichování?

V: Vůbec. To bylo dřív. R: Když jsme byli mladší. V: Teď jsem starší a rozumnější tady v tomhle.

* Meidlové zmoudřeli?

V: Už to není sranda. (oba se hlasitě smějí)