VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Odmítl galského kohouta. Kvůli Kohoutům

Olomouc - 190 centimetrů a 92 kilogramů před bránu soupeře nabízí Olomouci Jozef Liška. Nejde o neověřené zboží. Vysoký útočník by rád prožil po pěti letech návrat na hanácký led. Musí přesvědčit trenéry Mory Petry Fialu a Vlka.

29.7.2008
SDÍLEJ:

Jozef LiškaFoto: DENÍK/Petr Pelíšek

„Hezky. Je tady dobře,“ popsal první dojmy po jednom z tréninků nepříliš upovídaný hokejista. „Příjemní kluci, dobrá parta,“ rozvinul úvodní slova.

Pozitivní hodnocení si od osmadvacetiletého Slováka vysloužili i oba trenéři. „Zatím jsou skvělí. Kondiční příprava, souhra, cvičení jsou dobré, kvalitní. Všechno je dobré,“ rozplývá se nad organizací HC Olomouc.

Po asi 1825 dnech ale neprožívá zase snad příliš nostalgické pocity. Hodně věcí se nejen v Olomouci, od doby, kdy tady Liška působil, změnilo. „Nostalgie mě ani nepřepadá. Pořád je něco nového. Jsou stejní lidi, ale přicházejí mladší a mladší,“ popisuje v životě nevyhnutelnou generační obměnu.

Na Hanou směruje bývalý hráč Skalice, Senice či Trenčína své kroky z Caen. O minulé sezoně se ale moc bavit nechtěl. „Špatný to bylo minulou sezonu. Hrála se baráž, vypadlo se,“ objasňuje smutně.

Tým Caen ve francouzské soutěži i s Liškou selhal. Také podle Jozefových slov je životní styl ve Francii mnohem lepší než tamní hokej. „Asi určitě. Je to tam hezké, historické. Všechno je zachované, tak jak bylo. Krajina je to hezká, jenom lidi jsou trošku líní. To je asi tak všechno, co bych o tom řekl,“ ukončil vyprávění o zemi galských kohoutů.

Přesto si mohl znalost francouzštiny, francouzských vín a vůbec všeho, co k této turisty hojně navštěvované zemi patří, rozšířit. Chyběla ale chuť. „Nedohodli jsme se. Spíš jsem ani nechtěl. Kdybych chtěl zůstat v nejvyšší soutěži, tak by to asi šlo,“ tvrdí už v olomoucké výstroji s Kohoutem na přilbě.

O touze Jozefa Lišky vrátit se do Mory nepochybujte. „Chci to dost, opravdu hodně,“ přiznává.

A jak by také ne. Psala se sezona 2003/04, když olomoučtí příznivci uznávali lídra kohoutí produktivity. Ano, Jozefa Lišku.

„Vzpomínám na to dlouho a stále,“ usmívá se a na chvíli se zasní. Jenomže v červenci roku 2008 je až snad moc při zemi. „Nemyslím si, že bych mohl až v takové míře být produktivní. Jsou tady lepší, mladší kluci. Já už to chci jenom zkusit,“ vypadlo z něj poraženecky.

Snad mu fráze, jež nabyl ve francouzském Caen, brzy zhořknou. Dřív než bude moci ukázat, že body sbírá rád, často a s úsměvem, který je v olomoucké kabině na denním pořádku.

„Neslibuju, neslibuju. Nejsem zase takový optimista abych řekl: teď to vyhraju. Jasně že chci. Neříkám, že nechci. Ale musím být trošku realista,“ napravil částečně dojem.

Realistický Liška neví, kdy mu řeknou trenéři ortel. Jisté je, že to nebude dřív než po několika přípravných zápasech. Už v úterý může být smlouvě blíž. To se Kohouti doma utkají se Šumperkem. „Netuším, kdy mi to řeknou. Nejsme zatím nijak dohodnutí. Trénuju a uvidíme,“ říká Liška.

Centrum historické barokní Olomouce si už zkušený forvard stihl projít. Třeba i kouzlo Sloupu Nejsvětější trojice zapsané na seznamu památek UNESCO ho přimělo k myšlence dlouhodobého kontraktu. „ Určitě. Líbí se mi tady. Je to pěkné město,“ vyznává se.

„Já přemýšlím nad dlouhodobějším kontraktem. Uvidíme, jak se dohodneme, jak bude chtít klub. Není to jenom na mně,“ uvědomuje si, že přesvědčit bude muset trenéry Mory, kteří pak zase přesvědčí generálního manažera Erika Fürsta, aby uvolnil z týmové pokladničky nějaký ten peníz pro novou posilu.

Je to sice nějaká ta středa, co už Liška v Olomouci nepůsobí, o klub se ale informoval pravidelně. „Jo, sledoval jsem ho. Po mém odchodu tam byla akorát jedna sezona, kdy se protočilo hodně hráčů. Ale všechno se zachránilo, takže v klidu. Nemůžeš být pořád nahoře,“ přidává životní moudro.

„Ty kluky jsem neviděl, vidím je teď poprvé. Znal jsem jenom Branču, Miniho, Žajlgise,“ jmenuje Liška známé tváře.

„A mě!“ doplňuje výčet Radek Meidl, kterému bylo tehdy patnáct a podvědomě se chystal na první úprk do zámoří. „Teď už i ho,“ odvětí mu.

Po vzájemné konverzaci se věnuje i Deníku, aby čtenářům vysvětil, proč z Caen nezamířil domů na Slovensko. „Chtěl jsem jít spíš do ciziny,“ po roce 1993 stále poněkud divná věta.

„Pro mě osobně je těžké hrát doma. Pro mě je lehčí hrát venku,“ vysvětluje.

A co je tak komplikovaného na hokejovém působení doma? „Nevím. Prostě doma je doma. Domácím hráčům se moc nevyhovuje. Aspoň teda u nás na Slovensku,“ uvedl mnohoznačně.

Mimo Lišku se snaží do kádru Hanáků probít i Robin Staněk a syn trenéra Petr Vlk mladší.

Autor: Jan Dočkal

29.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Robotický systém Da Vinci při operaci v olomoucké fakultní nemocnici
2

Fakultka v Šantovce "půjčí" lidem robota, který umí šetrně operovat

Jak hlasovala velká města v Olomouckém kraji?
1 10

Jak volila velká města v Olomouckém kraji? Na bedně se liší

Olomoucký primátor doskočil až do parlamentu, matadory nechal mimo

Primátor Olomouce Antonín Staněk je jedním ze skokanů letošních voleb.

Olomoucko ovládlo ANO a Okamura, třetí je ODS

Olomoucko převálcovalo hnutí ANO a výrazný úspěch slaví i druhé SPD Tomia Okamury. Překvapením je bronzová příčka ODS a těžký propad tradičních levicových stran.

Skokanka ODS: trojka z Olomouce přeskočila do sněmovny i lídra

Třetí žena přeskočila dva muže před sebou. Zuzana Majerová Zahradníková, pětačtyřicetiletá učitelka a překladatelka z Olomouce, zasedne podle všeho v poslanecké sněmovně.

Co říkáte na výsledky voleb? Hlasujte

ANKETA / Slavíte, nebo zapíjíte děsivou realitu? Jak vás potěšily, či zklamaly výsledky voleb do Poslanecké sněmovny? Hlasujte v naší anketě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení