Vůdce Kohoutů, členy první formace. Na Filipa Smejkala a Milana Ministra. Tedy na prvního, respektive druhého nejproduktivnějšího hráče Olomouce v bídné sezoně 2006/07. S oběma klíčovými postavami si Deník povídal o příčinách špatné sezony, mimohokejových aktivitách nebo o diváckém zájmu o olomoucký hokej.

Rozhovor

Uplynulá sezona se dá přirovnat k traumatu z dětství, na které se musí co nejrychleji zapomenout, že?

Smejkal: To jsem si nepředstavoval ani v nejhorším snu. Jsem rád, že je to za námi, snad bude jenom líp.

Ministr: K tomu se už nechci vyjadřovat. O tom jsem už řekl hodně. Nezlobte se.

Přesto si neodpustím zmínit příčiny tragického posledního místa. Byla větším problémem koncovka, nebo nedostatek fyzických sil?

Smejkal: Asi se toho sešlo víc. Ze začátku bylo hodně zraněných. Konkrétně i ta naše pětka, která loni do Vánoc dávala hodně gólů, se sešla v podstatě až o Vánocích letos. Bylo to takové všechno rozhárané, ani gólmanovi se to moc nepovedlo. Ať to byl Tukan (brankář Tuček, pozn. redakce) a nebo Žigy (Štefan Žigárdy, pozn. redakce) si svůj návrat určitě představoval taky jinak. Musíme to hodit za hlavu a věřit, že to bude příště lepší.

Ministr: Koncovka se dá určitě zlepšit. Je to hráči, ale myslím si, že my jsme ani loňskou sezonu nevyhrávali způsobem, že bychom někomu dávali pět, šest gólů. Spíš to byly vybojované zápasy. Toto nám letos chybělo, kdy jsme nedokázali dotáhnout zápasy do vítězného konce tak, jak loni. Chyběla samozřejmě i kondice, ale je v tom i trocha psychiky. Člověk si už nevěří, když hodně zápasů prohrával. Je v tom více faktorů. Víme, že ten počet hráčů pro ty zápasy nebyl ideální, ale nebylo to ještě zas tak hrozné. Chybělo i štěstíčko. Dostávali jsme nepříjemné góly, které se normálně nedostávají. To člověka sráží.

Milane, vám končí v Olomouci smlouva. Spekulovalo se o zájmu Šumperka. S kterým klubem bude spjata vaše budoucnost?

Ministr: Tak smlouvami neskončila. Měl jsem opci a klub ji uplatnil, takže zůstávám tady v Olomouci. O Šumperku jsem ani nepřemýšlel. Vůbec.

Play-off je každoroční cíl, který ale v uplynulé sezoně vyzněl jako nepovedený vtip. Do kdy jste věřili v účast ve vyřazovacích bojích?

Smejkal: Já myslím, že tam byla pořád šance do Vánoc. Odtěch Vánoc to začalo být takové, ne že by na to někdo kašlal nebo tak, ale už ta motivace ubývala. V podvědomí bylo, že se to vzdaluje a bude těžké to uhrát.

Ministr: Já osobně někdy po Vánocích, kdy jsem dostal zápal plic. Kluci se ještě snažili. Myslím si, že zápasy s Brnem nebo Mladou Boleslaví hráli slušně. Naty jsem se byl podívat. Ale, říkám, nedotáhlo se to do vítězného konce. Místo abychom vyhráli my 2:1 vydřeným zápasem, tak vyhráli tady ty zkušenější týmy. Ztráty bodů s lepšími celky rozhodovaly o tom, že jsme už nemohli dohnat příčky do toho osmého místa.

Problémem byla marodka a s tím spojené tréninky ve dvanácti lidech. Hlavně vás, Milane, zranění a nemoci provázely jako noční můra. Zažil jste něco podobného?

Ministr: Měl jsem dřív štěstí na zranění. Býval jsem zdravý. Neměl jsem sezonu, kdy bych tolik zápasů nehrál nebo míval vůbec takové těžké zranění.

Smejkal: Bylo to těžké hlavně po psychické stránce, ale na druhou stranu už bylo jasně vidět, že ubývaly fyzické síly. Není jednoduché trénovat ve dvanácti i dva měsíce v kuse.

Přesto jste, Filipe, dosáhl v klubu nejlepšího kanadského bodování. Ani to vás netěší?

Smejkal: Řeknu to takhle. Spokojenost by byla, kdybychom byli v té osmičce. Takto to nemá v podstatě význam.

Play-off je meta, na kterou chce dosáhnout každý tým, takže zůstává každoročním cílem, že?

Smejkal: Play-off je jasný cíl pokaždé. Je to taková hranice, kde by každý mančaft chtěl být. Pak je to už otázka štěstí a určité připravenosti.

Ministr: Cíl play-off je vždycky stejný. Začít sezonu bez toho, aniž bychom se chtěli dostat do play-off, vůbec nemá cenu. Kvůli play-off se to hraje, to je jiná soutěž. Oto jde.

Návštěvy na olomouckém zimáku nebyly nikterak vysoké, spíše naopak. To ale asi není jen otázka výkonů a výsledků, souhlasíte?

Smejkal: Já tvrdím jedno. Nejsem přesvědčený, že i kdyby se hrálo o první místo, že tady těch lidí bude chodit víc, protože bylo play-off s Ústím a byla tady tísícovka, což je na takové město málo.

Čím to tedy je?

Smejkal: Vstupným to není. Je tady jedno z nejnižších vstupných, co vůbec v první lize je. Myslím, že je to v lidech někdy od devadesátého čtvrtého, kdy se prodávala licence pryč. Povaha Hanáků je jasná, jak se jednou něco takového udělá, tak dlouho bude trvat, než si to každý vymaže z hlavy.

Ministr: Těm, co ale chodili, musíme poděkovat.

Jak strávíte chvíle volna? Jen ne hokejem, viďte?

Smejkal: Chvíli si odpočinu. Trošku vypustím, ale zanedlouho se začne trénovat. Určitě se budu věnovat nějakým sportům, ale nebudu to nějak přehánět. Spíš takový relax a trošku si vyfrknout, protože ta sezona byla opravdu psychicky náročná. Mezi golfisty nepatřím, takže budu s přítelkyní a se psem (úsměv). Vedu takový polorodinný život.

Ministr: Já mám doma dost práce, to se týče domu. (smích) A taky se trošku budu věnovat rodině a podobným věcem.