Jaké byly vaše prvotní pocity po obratu proti Finsku z 2:5 na 8:5 a zisku bronzové medaile?

Neuvěřitelné až neskutečné. Fakt jsem nemohl uvěřit tomu, že se nám to povedlo takhle otočit. I když jsem doufal, tak dát čtyři góly během padesáti sekund dvě minuty před koncem utkání je šílenost. Úžasné.

Co se vám honilo hlavou za stavu 2:5, kdy byl cenný kov opravdu daleko?

Věděl jsem, že jsme schopni zápas otočit, ale potřebovali jsme to nakopnout gólem. Ten přišel předtím, než jsme šli do kabiny před třetí třetinou. O přestávce kapitán a trenéři řekli, že to je posledních dvacet minut turnaje, pro někoho posledních dvacet minut kariéry v mládežnické reprezentaci a ať se stane cokoliv, že to jdeme odmakat a dohrajeme to se vztyčenou hlavou. Nakonec se stalo to, co se stalo.

Jak bronz hodnotíte s odstupem času, už jste si uvědomil, co se povedlo?

Výborný úspěch. Teď je to určitě největší úspěch mé kariéry a je to krásné zakončení mládežnické kariéry.

V souboji o třetí místo jste příliš ice-timu neměl, jak jste to prožíval ze střídačky?

Zpočátku jsem hrál, ale potom za stavu 2:5 do toho zasáhl trenér a začalo se hrát na tři lajny. Já jsem jenom doufal, že to kluci obrátí. Snažil jsem se burcovat střídačku, povzbuzovat, aby to dopadlo a nespadla nám hlava dolů.

Může vám tento úspěch v kariéře pomoci?

Myslím, že ano. Hráče to zviditelní. Ať už ty, kteří skončili nahoře v produktivitě, nebo i ty ostatní. Vždycky úspěch jméno ozvuční a přitáhne zájem fanoušků nebo agentů. Uvidíme. Teď se vracím do klubu a budu se soustředit na kariéru v něm.

Nastupoval jste ve čtvrté lajně, co bylo přesně vaším úkolem?

Nebylo to dávat nesmírnou sumu gólů. To byl úkol prvních dvou lajn. Byli jsme tam od toho, abychom tvrdili muziku, dali týmu energii, udělali útočné pásmo a podobně. Když se v nějakých zápasech prvním lajnám nedařilo, tak tam mohla naskočit ta naše a jednoduchostí to oživit, s někým se srazit, což tým může nakopnout. Ale nemyslím, že by to bylo během turnaje často potřeba.

Nemrzí zpětně, že se vám nepovedlo udělat nějaký kanadský bod?

Mohl bych se litovat, mohl jsem po té cestě posbírat nějaké body, ale když to řeknu, tak je mi to úplně jedno. Pro mě je důležitý týmový úspěch a jsem maximálně spokojený.

S Matyášem Melovským jste spolu začínali. Je to největší parťák z tohoto bronzového týmu?

Určitě. Už od tří let jsme spolu chodili do hokeje v Uničově. Postupně jsme společně procházeli kategorie až do Vítkovic. Chodili jsme spolu do školy, byli na pokoji. Byl jsem i rád, jak se mu turnaj povedl. Vtipkovali jsme také, že už by mohl vstřelit nějaký gól, když měl asi 0+8. Jsem za něj ale neskutečně rád. Cestu má vydřenou

Vaše sestra hraje za švédské MoDo, měl jste podporu rodiny v hledišti?

Ne, nikdo tam nebyl, sestra zrovna přiletěla na svátky do Česka, ale rodiče sledovali každý zápas online, takže tam podpora určitě byla, jen nebyli přímo ve Švédsku. Sem tam jsme si zavolali, řekli si, jak se vede a podobně. Ale neradili mi, protože ví, že moc nemám rád, když mi do toho kecají. Řeším to raději se spoluhráči nebo trenéry.

Kolik přišlo gratulací?

Bylo jich dost, mezi prvními byla určitě celá rodina, potom kamarádi, kteří mi psali, že to sledovali, prožívali a ať si to užívám. Také nevěřili tomu, že se to stalo.

Jak jste medaili oslavili?

Hned po zápase propukly oslavy v šatně. Slavil kompletně celý realizák a tým. Kdo chtěl, tak potom ještě někam zašel, ale nic vyloženě organizovaného nebylo. Teď v Česku jsem to šel ještě oslavit s pár nejbližšími kamarády.

V minulé sezoně jste dostal poprvé šanci v áčku Vítkovic, v extralize naskakujete také v tomto ročníku. Jak prozatím posun mezi muže hodnotíte?

Jsem za šanci neskutečně rád. Snažím se dřít, abych si to zasloužil a vybudoval si v áčku co nejlepší pozici. Jsem teprve na začátku a bude trvat, než se někam dostanu. Musím zatím být pokorný a čekat. Smlouvu mám ještě na další dva roky, takže se budu soustředit na své působení v klubu.

Se sestrou Vendulou hrajete oba hokej na vysoké úrovni, jaký máte vztah?

Sem tam si k hokeji něco řekneme. Občas zavtipkujeme, občas poradíme a to je tak všechno.

Vendula Přibylová.
Puberta byla divoká, popisuje hokejistka Přibylová pobyt v chlapecké šatně

Neříkala něco ve smyslu, že ona už medaili z mistrovství má a že byste také mohl nějakou přivést?

Ne, ne. Nic takového neproběhlo, ale už ji mám doma, tak alespoň nějakou mám.