„Hokeji se věnuju třicet let, změna bude ku prospěchu. Velký dík patří lidem z vedení i fanouškům," říká v rozhovoru pro Deník šestatřicetiletý sympaťák.

Vaše rozhodnutí spoustu lidí překvapilo. Proč tedy končíte?
Hlavní důvod vám neřeknu. Nejde to říct jednoznačně, těch věcí bylo víc. Lidé jsou asi překvapeni, ale na druhou stranu už se věnuju hokeji třicet let a v životě dochází 
k jistým věcem… Zjistil jsem, že změna místa by byla ku prospěchu nejen mně, ale všem, kteří jsou kolem. Včetně rodiny.

Nebude vám hokej chybět?
To já nevím, ukáže to až čas. Ale mám dvě děti, které se věnují hokeji, takže to nebude tak, že mizím úplně, že už bych tady nikdy nepáchnul. Budu chodit s kluky na tréninky a když budu mít čas, budu i na ledě.

Nastoupil jste, když se postoupilo. Jak velký to byl skok?
Musím říct, že to bylo hodně složité, nebudeme si nic nalhávat. Spousta věcí se musela vytvořit a přizpůsobit extralize, takže práce bylo hodně. Ale myslím, že celé vedení klubu to i díky Pepovi, Milanovi, Erikovi, panu Hlídkovi, prostě všem, kteří to odmakali, zvládlo velmi dobře. To samé naši webmasteři, kustod, uklízečka, rolbaři, trenéři mládeže… Klobouk dolů za to, jak jsou do toho zapálení. Zasloužili by si velký úspěch.

Nastavili jste spoustu nových věcí, uspořádali i retro zápas. Jste spokojen?
Skočil jsem do toho rovnýma nohama, ale posoudit, co se mi podařilo a co se mi nepodařilo, musí jiní. Vedení klubu by vám řeklo, jestli naše spolupráce byla prospěšná. Nemůžu to hodnotit já sám. Myslím, že se tady udělal velký kus práce, ale na tom rozhodně nemám zásluhu jenom já, ale celý klub. Pokud někdo řekne, že jsem se k tomu nějakým způsobem přičinil, budu jenom rád.

Postupová radost: Mario Cartelli (vpravo) a Jiří Dopita

Oslava návratu do extraligy na jaře 2014. Mario Cartelli (vpravo) ještě jako hráč a Jiří Dopita ještě jako majitel klubu. Autor: DENÍK/Jiří Kopáč

Prvních pár měsíců jsem tápal

Kde jste se učil marketing?
Vystudoval jsem střední průmyslovku, kde byl marketing a management, ale takovou zkušenost jsem neměl. Ale to, jak to chodí v reálu, je úplně něco jiného, než co člověk nastuduje (úsměv). Musím říct, že prvních pár měsíců jsem tápal, druhý rok už byl o hodně lepší. Už jsem věděl co a jak, uspořádal jsem si to podle sebe a nějakým způsobem to fungovalo. Potom už ta má práce snad byla i vidět.

Naplnila se vaše očekávání?
Nevěděl jsem, do čeho jdu (úsměv). Žádná očekávání jsem neměl, neřešil jsem, jestli se musí dotáhnout tolik partnerů nebo udělat reklamy a podobně. Všechno jsem řešil za pochodu. Když teď vidíte plné mantinely a ostatní věci, tak jsem rád, že se to posouvalo dopředu. Myslím, že jsem tomu dal úplně všechno, a doufám, že nová marketingová ředitelka Zuzana Němcová to posune ještě dál.

Loučící se marketingový manažer HC Olomouc Mario Cartelli

Podařilo se vám vytvořit úspěšnou značku „Braňo 42". To byl váš nápad?
(úsměv) To není moje práce, ten kluk si to zasloužil na ledě. Postupně se stal tváří klubu, tak proč toho marketingově nevyužít, že jo? Ale 
i třeba Marek Laš, který dal sedmnáct gólů, se podle mě využije, stejně tak Dávid Buc. Tento tým se vyznačoval velkou bojovností, obětavostí 
a soudržností, takže kdybych mohl doporučit, jak klub propagovat dál, tak určitě tímhle směrem. Nestojí to totiž na jednom gólmanovi, ale celém týmu. I Vošvec, který šel občas do brány, vždy podal dobrý výkon. Možná to vidím trochu jinak, protože jsem byl hráč, ale myslím, že celý ten tým by měl být propagovaný tak, že všichni stojí při sobě.

O budoucnost tohoto týmu tedy strach nemáte?
Ne. Hlavně bych chtěl klubu popřát, aby se posouval dál a dál. A aby tady třeba stál jednou krásně spravený stadion, lidi se sem chodili rádi dívat a úspěchy měly křivku nahoru. Přál bych, aby se postupně vytvořil tým, který by jednou dosáhl třeba na ty nejvyšší mety.

Před fanoušky smekám klobouk

Fanoušci vás mohli vidět před zápasy, jak pobíháte a narychlo ještě zařizujete různé věci. Užil jste si vůbec úspěšnou sezonu?
Ale jo, před zápasem má sice člověk honičku, protože se pořád snaží komunikovat, ale pak už je to v pohodě. A když jsem viděl, že se klukům na ledě daří, tak to bylo hrozně fajn. Myslím, že nikdo to nečekal. Kádr jsme obměnili, přišlo hodně nových hráčů, hodně jich odešlo. A hlavně přišel nový hlavní trenér.

Takže jste cítil úspěch už dřív?
Letní příprava naznačila, jakým směrem se bude sezona ubírat, že nebudeme dávat moc gólů, ale také jich na druhou stranu nebudeme moc dostávat. To bylo alfou 
a omegou našeho úspěchu. 
I pro mě to bylo svým způsobem překvapení, a když jsme se ke konci definitivně dostali do šestky, bylo to super. Tento klub si to opravdu zaslouží za to, jak tady odvádí všichni svou práci. A věřím, že příští sezonu přijde třeba ještě větší úspěch. Když letos bylo čtvrtfinále, proč nemůže být příští rok semifinále?

Pomohou vám nabyté zkušenosti v nové práci?
Ještě se rozhoduju, nemám nic pevně daného. Říká se, že život je změna nebo změna je život. A samozřejmě bych některé lidi rád potkával i nadále. Takže pokud se rozhodnu pro nějakou práci a využiju zkušeností a kontaktů 
z hokeje, budu moc rád. Ale všechno má svůj vývoj, ještě uvidím. Nabídek přišlo celkem dost, ale já bych si nějakou dobu rád odpočinul a byl doma s rodinou.

Minulý týden se s vámi bylo rozloučit několik desítek fanoušků. Potěšilo vás to?
Bylo to úžasné. Naši fanoušci jsou kapitola sama 
o sobě. První rok jsme museli vymyslet nějaká pravidla kvůli svazu, protože tady byla pyrotechnika, různé konflikty a tak dále. Ale začal jsem 
s nimi komunikovat a myslím, že spolupráce se začala rozvíjet správným směrem. Tak by měl klub fungovat, aby nedocházelo k nějakým nedorozuměním. Ke konci jsem si vážil toho, že když jsme si něco řekli, fakt to platilo. Během sezony sice nastaly nějaké situace, které bylo třeba řešit, ale jinak fanouškům patří velký dík. Za rozlučku smekám klobouk 
a moc jim děkuju.

Loučící se marketingový manažer HC Olomouc Mario Cartelli

Hlavně že kluci sportují, nemusí to být hokej

Jak jde hokej vašim klukům?
Matteo je ročník 2008, v listopadu šel do brány, ale měl jsem ho tam dát asi dřív, protože je naprosto skvělý. Je úžasné sledovat, jaké má pohyby, dařilo se mu i na vítězných turnajích. Není to ale samozřejmě jen jeho zásluha, protože tam jsou opravdu úžasní kluci.

A to většinou otcové zpětně říkají, že měli dát kluka spíše do hry, protože brána je jen jedna…
Byl furt vzadu a pořád mě nabádal, ať jde do brány. Bránil jsem se tomu, ale nakonec jsem si říkal, proč ne. Je to jeho volba a jako otec bych to měl respektovat. Dohodli jsme se, že to vyzkouší, a od té doby je tam. A musím říct, že je do toho fakt strašně zapálený, je radost se na něj dívat. Tu hodinu na tréninku je soustředěný, při zápase to samé… Neskutečné (úsměv).

A co druhý syn?
Mladší syn Marco je ročník 2011, takže teprve začíná, nicméně už je druhým rokem na ledě a musím říct, že takový styl bruslení jsem neměl ani já (smích). Opravdu je na tom velice dobře. Bude záležet na tom, jakou bude mít povahu, jestli bude vůbec chtít hrát hokej a podobně. To záleží jen na něm, nechám ho, ať si vybere to, co mu přijde nejlepší. Jsem rád, že oba kluci dělají sport, a je jedno, jestli je to hokej, fotbal nebo florbal. Na Matouška s Marečkem doma skoro každý den střílím, jsou do toho zapálení.