„Je to určitě nejhorší prohra v mojí kariéře,“ soukal ze sebe útočník David Krejčí po sedmém finále Stanleyova poháru, které jeho Boston na domácím ledě prohrál 1:4.

Místo pompézních oslav se společně se svými spoluhráči po posledním poděkování svým fanouškům uklidil do útrob TD Garden.

Nikdo z nich nechtěl vidět, jak se se slavným pohárem laská soupeř ze St. Louis, pro nějž to byl historicky první triumf od klubového založení v roce 1967.

Být jedno vítězství od zisku nejslavnější hokejové trofeje a neuspět, to bylo pro hráče Bruins jako bodné rány přímo do srdce.

„Uvidíme, co přinese budoucnost, ale tohle bude hodně, hodně těžké léto,“ dodal Krejčí a jen stěží udržel slzy na krajíčku.

Není se co divit – 82 zápasů, dalších 24 v play-off a nakonec… jen pocit prázdnoty.

„Tahle porážka nás bude bolet hodně dlouho. Ještě jsem se nepřenesl přes finálovou prohru v roce 2013, ale tahle bolí ještě víc,“ dodal muž.

Nepřestal doufat ani po první části, v níž Boston dominoval, ale odcházel do šaten s dvougólovou ztrátou. „Věřil jsem tomu, že i po první třetině se dokážeme do zápasu vrátit. Cítil jsem, že na nás Pohár čeká,“ řekl čtvrtý v pořadí ankety Zlatá hokejka.

Technické finesy i záskok za gólmana

Ve finále bodoval jen v posledních dvou zápasech, herně ale patřil mezi nejlepší v celém jeho průběhu. Jeho zacházení s černou pryží připomíná vyšívání – ostatně jak mu velí jeho jméno. Mohl by být ředitelem vysoké školy technické hokejové. Zkrátka elegán mezi hokejisty. A když bylo třeba, před-vedl i brankářský zákrok – v pátém zápase zaskočil za brankáře Tuukku Raska a hrudí chytil jistý gól.

Jenže, k čemu to všechno…

Účast ve finále je úspěch, druhé místo se ale v celosezonním závodě prostě moc nenosí.

Krejčí už ví, jaké je to dojít až na vrchol. V roce 2011 byl jako nejproduktivnější hráč stěžejní postavou Bostonu v cestě za prvním Stanley Cupem od roku 1972. Ze současného kádru Bruins pamatovali tento úspěch kromě něj kapitán Zdeno Chára, útočné hvězdy Patrice Bergeron s Bradem Marchandem a gólman Rask. Krejčího proto mrzela porážka i kvůli spoluhráčům, kteří na pohár Lorda Stanleyho ještě nedosáhli.

„Třeba obránce Torey Krug, skvělý kluk. Byl tu s námi už v roce 2013, kdy jsme prohráli. A teď jsme prohráli zase,“ smutnil Krejčí.

Nejspíš už se viděl, jak do Šternberka podruhé v historii veze stříbrný grál. Jedna porážka mu však zahalila celou sezonu do černých barev. Snad ale jen na pár dní, maximálně týdnů. Jinak totiž byla v jeho podání skvělá.

Vyrovnání osobního maxima

Ve stínu první úderné ofenzivní trojky – Pastrňák, Bergeron, Marchard – nasbíral 73 bodů, čímž dorovnal své osobní maximum z ročníku 2008/09. Navzdory tomu, že se mu parťáci na křídlech jeho útoku často měnili. Ukázal, že ne nadarmo je nejlépe placeným hráčem mužstva (7,25 milionů dolarů ročně).

Boston i za jeho nemalého přispění postupoval vyřazovacímu boji dál a dál. Když Medvědi přešli přes Toronto, Columbus i Carolinu, musel si trenér Miloš Říha se svým ansáblem nechat zajít chuť. Moc toužil Krejčího s jeho jmenovcem Pastrňákem v Bratislavě na světovém šampionátu mít.

Třiatřicetiletý šikula k bostonské jízdě přispěl 16 body, za což mu v produktivitě po konci play-off patřilo dělené desáté místo.

Až se odplaví slzy smutku, jistě sezonu 2018/19 ocení i sám. Kádr Bostonu by se navíc příliš neměl měnit, kostra týmu je pod smlouvami. V téměř totožném složení se tak Bruins mohou v příští sezoně pokusit o úspěšný reparát.

S Krejčím, který má kontrakt ještě na dva roky, nevyjímaje.