Prvním gólem vyhnal gólmana Toskalu z klece, při druhém si pohrál s Josephem i celou obranou. A třetím proti Torontu upravil konečné vítězství na 8:5.
Když se v nadšené hale slétly k ledu na jeho počest čepice, jako by český hokejista David Krejčí ani příliš nejásal.

Anebo nevěřil?
„Raději góly připravuju, než abych je sám střílel,“ řekl exkluzivně pro Deník.

Ve čtvrteční noc se však 22letý forvard Bostonu dočkal svého prvního hattricku v NHL.

A jen podtrhl parádní formu.

V zámoří je s Patrikem Eliášem z New Jersey nejproduktivnějším Čechem. Na své konto si už připsal 11 branek a 21 asistencí. Po 31 bitvách si drží skvělý průměr bod na zápas.

A jeho Boston Bruins senzačně vede Východní konferenci.

„Soupeři už proti nám neradi hrají. Konečně jsme si u nich získali respekt,“ poznamenal Krejčí, rodák ze Šternberka.

Respekt určitě budíte. Jak to, že ale tým letos najednou tak šlape?
Všude máme určitou kvalitu – v brance, v obraně, v útoku… Loni navíc přišel kouč Claude Julien, jehož práce se teď hodně projevuje. On hokeji dost rozumí.

A asi momentálně moc nekřičí, co?
Teď je vůbec nálada v týmu fajn, je to vidět i na trénincích. Ale divil byste se, jak nás umí seřvat. On ví, kdy je to potřeba.

Kdy? Vždyť jste z posledních 24 zápasů prohráli jen čtyři, což je obdivuhodné číslo!
Jenže vedeme třeba o tři góly a už si myslíme, že je všechno hotovo. V NHL se tohle příliš nevyplácí. Je spousta utkání, která to dokazují.

Vy jste však v tom posledním znovu potvrdil obrovskou formu…
Jsem fakt moc rád, že se mi daří. V NHL hraju teprve druhý rok, ale vidím, že si na ledě dovolím o hodně víc. Prostě cítím, že do téhle ligy patřím.

Umíte si vysvětlit takový vzestup?
Je dán tou psychikou, o které jsem mluvil. A také tím, že si soupeři hodně hlídají Savardův útok a my pak máme více prostoru. Navíc si maximálně vyhovím se spoluhráči.

Myslíte s Blakem Wheelerem?
S ním si rozumím fakt hodně. Je v NHL nováčkem, ale vůbec to není znát. Dokážeme si vyhovět, dobře se doplňovat. Snažím se mu co nejvíc nahrávat, protože má skvělou střelu.

Vy ne?
Střela je jedna z mých slabin, na které ještě musím pořádně pracovat.

Vždyť jste teď vstřelil hattrick.
Ale já vždycky raději přihrával, vlastně už od juniorů. Neměl jsem pořádnou ránu, tak jsem hledal hráče kolem sebe. A někteří kluci v Bostonu, ti jsou schopni pálit hodně tvrdě.

Jednou jste řekl, že musíte zlepšit spoustou věcí. Co ještě?
Vždycky je toho hodně co zlepšovat, dokonalý nebudu nikdy. Ale říká se, že hokejista má nejlepší věk kolem těch osmadvaceti, takže mám ještě spoustu času.

Relax? Se psem na procházkách

V týmu jste se zařadil mezi lídry. Cítíte větší zájem?
Od koho myslíte?

Třeba od médií.
(směje se) Vzpomněl jsem si, jak jsem nedávno na internetu četl jeden český článek. Psalo se tam, že sehnat v zámořských médiích rozhovor se mnou je velká dřina. Vždyť mě novináři nenechají jeden den být! Už ani nevím, co mám odpovídat, abych se neopakoval.

A na co se vás ptají?
Proč mi to tak jde nebo jestli je výhoda, že máme mladý tým. Většina otázek se týká hokeje, občas se zeptají i na soukromí.

U něj se s dovolením zastavím také. Jak obvykle relaxujete?
S přítelkyní jsme si pořídili štěně německého ovčáka. Blbnu s ním na procházkách, hrajeme si spolu. Ona pochází z Ottawy, její rodiče mají ranč s koňmi. Má ke zvířatům vztah.

Takže koně si osedlat už umíte?
Kdepak! Já abych se na koni jen projel, musí ho pořád někdo držet. Není to tak lehké, jak to vypadá.

Co vůbec partnerka na vaši současnou formu říká?
To se zeptejte jí. Ale určitě je ráda i za mě, prožívá to se mnou. Jen teď odletěla za rodiči a vrátí se s nimi na Vánoce.

Fanoušci nás zastavují v autě

Nemá strach, že se o vás zvýší zájem fanynek?
Od toho tam jsou jiní. (pousměje se) Třeba Milan Lucic nebo Marc Savard mají v hledišti běžně transparenty s nápisem „Vem si mě“. Já? Takové starosti nemám.

Nepovídejte, že vás aspoň nezastavují o autogram.
To zase jo. Hlavně po tréninku je to bláznivé, před halou nás staví i v autě.

A ve městě vás poznávají?
Sem tam. Zrovna před pár dny jsem si šel koupit nový telefon a prodavač na mě najednou vyhrknul: David Krejci! Ale slevu mi nedal.

Žije nyní Boston hodně hokejem?
Rozhodně. Skoro každý zápas je plná hala, lidé nám opravdu fandí. Když jsme loni prohrávali, přestali nám věřit, ale teď je to úplně jiné. Prohráváme, a oni povzbuzují dál.

Klukům dávám pěknou čočku

Co vaše rodina? Jak ta to prožívá?
Jasně, sledují mě. Když se mi nedařilo, táta mě psychicky držel. Brácha zase říká, co jsem měl udělat jinak.

Co mu odpovíte?
Že na videu to vypadá všechno jednoduše. Sám to ví, hraje druhou ligu za Přerov.

Nedobíráte si ho občas, kdo to v kariéře dotáhl dál?
Určitě ne. Ale vždycky přes léto si to spolu rozdáme v tenise, tam mu nedám šanci.

Zahrajete si kromě hokeje jiný sport i v Americe?
Mám rád golf, i když na něj v sezoně není moc čas. Chytil i tátu, tak jsme v Česku spolu hráli. Ale musí se ještě hodně učit. (usměje se)

Vy jste hodně soutěživý, že?
Jak v čem a jak proti komu. V týmu asi s osmi kluky hrajeme během cestování střílečku Medal of Honor na pspéčkách. S Vláďou Sobotkou a brankářem Fernandezem dáváme ostatním pěknou čočku. Občas chodím i k Wheelerovi zahrát si na Xbox konzoli golf. Plánuju si ji koupit, ať spolu můžeme zapařit po síti.