Kliknutím zvětšíteOpora Mory čelila 44 střelám, pustila jen jednu.
„Poslední zápasy jsem dostal dost gólů, proto jsem rád, že jsem tentokrát tým trochu podržel.“ No, trochu. Nebýt jeho, Mora by v zápase proti Mountfieldu na výhru ani nemohla pomýšlet a dál by se babrala v bažině proher.
V dresu hanáckého celku odchytal jedno z nejlepších utkání. Bez nadsázky. Některé zákroky, které si připsal, byly z kategorie „neuvěřitelné“.
Ve druhé třetině zastavil gólovku Filipa Pavlíka bleskovým přesunem, zapomenutého Daniela Rákose před brankou vychytal betonem vleže, a krátce poté, co Petr Strapáč srovnal na 1:1, vytáhl z rukávu největší eso. Královéhradečtí už se radovali, Konrád ale dokázal zázračným způsobem puk zastavit ještě před čárou.
„Nejhůř mi asi bylo, když šli telefonovat videorozhodčímu,“ zdůraznil Konrád, že tato situace musela projít kontrolou u videa.
„Nějak jsem to vykopl betonem. Myslel jsem si, že to bylo před čárou, ale nikdy nevíte… Když rozhodčí rozpažil, tak se mi samozřejmě ulevilo,“ oddechl si.
Vychladnutí nehrozilo
Zatímco na začátku sezony si slovenský gólman s úsměvem nejednou postěžoval, že na něj moc střel nejde a v brance lehce vychladne, proti Východočechům spíš hledal chvíle pro oddech. Poměr střel po dvou třetinách – 34:13 pro Hradec – mluví za vše.
„Samozřejmě, čím víc střel je, tím se gólmanovi chytá lépe. I když to nemůže být úplný extrém. Taky je rozdíl mezi střelou a šancí. Tentokrát bylo dost střel, díky tomu pak člověk chytí i nějaké šance navíc. Cítil jsem se dobře, byl jsem celý zápas v tempu,“ hodnotil 31letý brankář.
Vytrvalá královéhradecká kadence ho rozchytala k výkonu, který byl pro jeho psychiku jako balzám. I když ani v posledních zápasech nechytal špatně, puky ze sítě tahal často.
„Všichni jsme potřebovali takový zápas, není to jen o mně,“ prohlásil.
„Je to o celém mužstvu. Když kluci budou hrát super, dají pět gólů a já prd chytím, vyhrajeme 5:3 nebo 5:4. Když budu v pohodě, tak vyhrajeme tím spíš. Je ale pravda, že poslední zápasy jsem dostal dost gólů, proto jsem rád, že jsem tentokrát trochu podržel,“ hodnotil utkání spokojeně.
Jeho do reprezentace volající představení spoluhráči dlouho nebyli schopni podpořit.
„Tahali jsme za sebou šňůru proher, hra nebyla bůhvíjaká,“ věděl. Svěřenci Tomáše Martince byli téměř 50 minut lepší, když se ale po Konrádovi chopil slova Petr Strapáč, který hattrickem zametl se svým gólovým půstem, skoro až nespravedlivě odjeli bez bodu.
„Ani proti Hradci to zřejmě nebylo úplně oku lahodící, ale ubojovali jsme vítězství, navíc za tři body. A to jsme po druhé třetině o gól prohrávali. Super!“ zářil radostí rodák z Nitry, který byl sice po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem svého týmu, cenu ale přenechal druhému spasiteli Strapáčovi.
Díky nim se Kohoutům povedlo vylézt z bahna, do něhož zabředávali víc a víc.
„Samozřejmě je potěšující, že jsme vyhráli a tu černou sérii zastavili. Prohrát pět zápasů za sebou, to by bylo šílené. Jsem rád, že se nám to podařilo,“ těšilo ho.
Nést si do reprezentační přestávky deprimující pocit z pokračující šňůry proher by nebylo nic k závidění. „Jak se nám bude teď dýchat? Těžko říct. Bodů jsme předtím ztratili hodně,“ mírní Konrád nadšení. Výhra proti Hradci ale zkrátka a dobře bodla.
„Doufám, že se nám v reprezentační přestávce bude lépe trénovat a že nám to potom půjde lépe i v zápasech,“ dodal.
Dostal přes prst, bude v pohodě?
Konrád avizoval, že dva dny volna, které Hanáci od trenérů dostali, bude trávit s rodinou. Od svých dětí si nejspíš nechá pofoukat i bolístku, kterou utrpěl v závěru nedělní bitvy.
„Trošku jsem dostal do prstu od Mislava Rosandiče, nic příjemného,“ řekl k situaci, po níž musel pravou ruku hodně vytřepávat.
„Bolelo mě to celou třetí třetinu, pořádně ten prst neohnu. Nevím, no, uvidíme,“ hlesl Konrád.
V Olomouci věří, že se během reprezentační pauzy dá kompletně do kupy. Mora má totiž stále co dohánět a s ním v kleci to půjde o něco snadněji.
Autor: DAVID JAHODA
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
