Betony, vyrážečka i lapačka. To mělo na první pohled jiný design než model, v němž chytal sezony předtím. To ale nebude to hlavní, s čím se bude muset 31letý rodák z Nitry sžít. „Vývoj jde dopředu, jinak se to zapíná, lapačka má jiný sklon, vyrážečka má jiné držení,“ říká k rukavicím.

„A betony? Ty kdysi byly jen na řemeny, teď už je to jen na gumičky. Tipuju, že jsem byl jeden z posledních, co měl řemínky. Už jsem taky přešel na gumičky, ale jeden řemínek jsem si tam pro jistotu přece jenom nechal,“ dává nahlédnout do svého odění.

Jeho nové betony mají trochu jiné míry než ty předchozí. „Každý spekuluje a zkouší, ale myslím, že je to vyjde skoro nastejno. Minulý rok jsem zkusil menší betony, tento rok zkouším něco mezi tím, co bylo minulý rok a rok předtím.“

Budu přecházet na jiné nože

A s novinkami ani tak nebude konec.

„Ještě dojdou nové brusle… to bude katastrofa. Budu přecházet na jiné nože,“ uvádí. Každopádně věří, že na změny si nebude zvykat dlouho. „Uvidíme, jak si to sedne. Něco je potřeba utáhnout, upravit. Člověk to všechno postupně zjistí až na ledě,“ konstatuje.

Jediné, co na něm nebylo nové, byla maska. Kupodivu sáhl po té, s níž chytal v předminulém ročníku. Zdobí ji jeho číslo 42, znak klubu či postavičky z olomouckého orloje.

„Ta, co jsem měl minulý rok, ještě smrdí. Ani jsem ji od konce sezony neumyl. Takže jsem vytáhl tuhle,“ rozesměje se. Bude mít novou ochranu hlavy?

„Novou jsem si nenechával dělat vůbec.“ Pravděpodobně sáhne ve svém „archivu“ ještě dál. „Možná vytáhnu retro bílou, kterou jsem měl před čtyřmi lety,“ překvapuje. Čistou masku bez nástřiku nosil ve své první olomoucké sezoně (2015/16).

Tělo prochází šokem

Na ledě nebyli Kohouti téměř čtyři měsíce. Není pak divu, že si pak tělo prochází jakýmsi šokem.

„Dva tři týdny budeme bojovat, to je tak vždycky. Ale nevadí, je to tak každý rok. A moc nezáleží na tom, jestli máte starou, nebo novou výstroj. Když ale máte novou, je lepší do toho skočit hned, než postupně,“ je přesvědčený. Těšil se konečně, jak vymění tenisky za brusle?

„Nachystal jsem hlavu tak, že se těším. I když jsem byl zavařený, tak to bylo dobré.“

Během prvních dvou dní mohl po očku sledovat své spoluhráče z pole, jak dostávají bruslařskou lekci pod vedením specialisty Pavla Mojtka.

„Ani moc nevím, co všechno dělali. Každopádně si to pochvalovali.“ On si snažil hledět hlavně svého. „My gólmani máme svůj svět, jsme takoví mimoni,“ zmíní otřelé označení. „Teda aspoň já, Honza (Lukáš, pozn. red.) je v pohodě,“ zmíní dobře naladěný Konrád svého brankářského kolegu.

Na konci minulé sezony se potýkal se zdravotními potížemi. V play-off se sice kousl, bolavá třísla ho ale potom nepustila do přípravy se slovenským národním týmem, který se chystal na domácí mistrovství světa. Choulostivé svaly chce ještě o něco posílit. „Je potřeba na tom pracovat, aby to bylo úplně v pohodě. Věřím, že jak budeme chodit na led, bude to lepší a lepší,“ uzavírá.