Útočník Mory Petr Kolouch byl po lednovém zbourání od zlínského „kamionu“ Zdeňka Okála pořádně dotlučený.

„Ale hned večer po zápase mi poslal SMSku, že se omlouvá. Takže dobrý,“ uvedl olomoucký centr, který však musel znovu pauzírovat. Jako kdyby si v této sezoně nepobyl na marodce už dost.

Když se v úterní dohrávce proti Karlovým Varům ocitl znovu v sestavě Kohoutů, uběhl od inkriminovaného střetu s Okálem měsíc a den.

Nyní 27letý šikula doufá, že už ho zranění budou obcházet obloukem a on bude schopný Hanákům pomoct k úspěšnému tažení vyřazovací částí.

Tehdy to byla od Okála pořádná šlupka. Co si z toho souboje vybavujete?
Nebyl jsem tak mimo, abych si na něj nevzpomínal (směje se). Takovou pecku do hlavy jsem asi ještě nedostal, ale bohužel nešlo jenom o hlavu. Nakonec se ukázalo, že mám ještě natržený sval, takže se ta pauza trochu protáhla.

Projevil vám Okál posléze nějakou lítost?
Hned večer po zápase mi napsal SMSku, že se omlouvá. Takže dobrý.

Za svůj zákrok dostal stopku na tři zápasy. Určitě jste viděl i nedávný faul brněnského Martina Erata, ten vyfasoval šest utkání. Nezasloužil si Okál víc?
Možná tam hrálo roli to, že se v médiích objevila jen zpráva, že mám zlomený nos. Bohužel tomu tak ale nebylo. Ale je to asi jedno, mně to ty zmeškané zápasy nijak nevrátí.


Není to podle vás špatně, pokud se klade důraz na následky zákroku?
Těžko říct, je to asi tak nastavené, takže mi nepřísluší to hodnotit. Já s tím určitě nic neudělám.

Nejde asi ani tak o vynechané zápasy, ale hlavně o zdraví. Neměli by k sobě mít hráči víc úcty?
Určitě. Takové zákroky, kdy je hráč bez puku a nedívá se, by ten druhý mohl vyhodnotit nějak lépe, aby protihráče nezranil. Hokej je ale na druhou stranu strašně rychlý a někdy to nezastavíte.

Máte teď na ledě oči – jak se říká – i vzadu?
Abych pravdu řekl, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Takových ranců už jsem pár schytal a naštěstí mě to nějak nepoznamenalo, že bych byl nějaký bojácný nebo tak něco.

Po příchodu z Vítkovic jste říkal, že potřebujete nový impuls. Zatím je ta sezona ale taková dvousečná, že?
Je to tak. Na jednu stranu se daří, na druhou se ta zraněná dost nahromadila (před koncem roku 2018 kvůli zraněným tříslům pauzíroval měsíc a půl, pozn. red.). Já jen doufám, že jsem si tu smůlu už vybral, že teď už týmu budu moct pomoct na sto procent a ukázat, co ve mně je a co se ode mě čeká.

Proti Karlovým Varům jste na ledě strávil skoro 13 minut, jak jste se po měsíční pauze cítil?
Musím říct, že první třetinu to bylo dobré, až jsem se trochu divil. Pak se ale ta únava asi trochu projevila. Necítil jsem se úplně nejhůř, ale určitě to nebylo ideální. Musím ještě hodně potrénovat, abych byl na play-off stoprocentní.

Dlouho vám to proti Energii nešlo, stejně jako v předešlých dvou zápasech. Čím je pro vás nepříjemná?
Těžko říct. Věděli jsme, že jsme u nich v předešlých dvou zápasech nedali ani gól. Chtěli jsme k tomu přistoupit úplně jinak. Říkali jsme si, že to nesmíme podcenit. Tím nechci říct, že jsme to podcenili, ale byl to takový zápas, kdy nám úplně nejely nohy. Asi tam byl nějaký fyzický deficit z minulých dvou těžkých zápasů proti Liberci a Plzni. Nakonec jsme se s tím ale poprali dobře. Máme dva body, za které jsme rádi.

Ty vám už téměř jistě zajistili minimálně předkolo. Navíc ztráta na nejlepší šestku činí jen dva body. Je to výzva?
Bezpochyby. Myslím, že si klademe ty nejvyšší cíle. Na druhou stranu se na to nějak neupínáme, chceme jít zápas od zápasu. Budeme se snažit nasbírat co nejvíc bodů. Tři zápasy za sebou teď hrajeme doma, pak jedeme do Chomutova. Potenciál zisku dvanácti zbývajících bodů tam je, takže uvidíme.