Po závěrečné siréně si pak mohl před tisícovkou fanoušků s chutí zatančit svůj tradiční „moonwalk“ po vzoru krále popu Michaela Jacksona. „Koukal jsem, jakou lidi dokázali vytvořit atmosféru,“ sdělil po utkání.

Brankoviště soupeře. To je vaše teritorium, že?
Jsem na to zvyklý, jsem tam od toho, abych tam ty puky zametal. Dobře se mi to odrazilo, padlo to tam.

Dal jste dvě branky včetně té vítězné. Fajn pocit?
Fajn. Je to odměna za nějakou práci. Musím říct, že se po tom loňském trápení konečně cítím fyzicky dobře, musím zaklepat, ať to vydrží.

Ke konci, kdy hrál soupeř bez brankáře, jste byl ještě na ledě. Při útoku vašeho týmu už jste se ale dopředu nehnal.
Už jsem šlapal vodu, měl jsem toho plné brejle. Jen jsem na kluky mávnul, ať to nějak vyřeší, že já jdu raději střídat (směje se).

Pardubice v létě dost posílily. Změnily se jako soupeř?
Pardubice teď vyznávají takový styl na brejky. Každý puk, který vezmou, zkoušejí protečovat. V tom jsou strašně nebezpečné. V tomto zápase jim k tomu navíc dopomáhala „kvalita“ ledu, naštěstí jim to ale nestačilo.

Nakonec to byl boj až do konce. Neproměněnými šancemi během zápasu jste si ale tak trochu zavařili sami.
To je klasické. Kdybychom dali víc gólů, hrajeme samozřejmě víc v klidu. Jinak to byl celkem vyrovnaný zápas, ale o ten malý chloupek – o ten jeden gól – jsme byli lepší. Podle mě rozhodlo, že jsme nepolevili a celý zápas jsme hráli náš urputný hokej, nakonec nás to odměnilo těmi brankami. Sice to byly takové slepené dorážky, ale i takové se počítají.

Docela vám šly přesilovky. Blýská se v nich na lepší časy?
Já doufám. To složení přesilovky je docela fajn, nějak si tam vyhovíme. Snad ty góly budou padat a snad nám to bude pomáhat víc než doposud.

Po třech kolech máte šest bodů. To je fajn start, ne?
Fajn, ale každý rok je to stejné. Vloni jsme taky měli fajn start, ale pak ten říjen nebo listopad byly strašné. Takže zatím to o ničem nevypovídá, zvlášť když se teď děje, co se děje. Jedeme dál a uvidíme, kde nakonec budeme.

Co jste říkal na atmosféru, jakou tisícovka fanoušků vytvořila?
Koukal jsem! Ani mi nepřišlo, že jich je tu tak málo. Je super, že tu aspoň nějací lidi byli a nebylo tu ticho. V situaci, jaká je, je každý člověk, který zařve, super.

Chvíli se během týdne nevědělo, jestli se bude, nebo nebude hrát. Přípravu na zápas to nějak ovlivnilo?
Byla stejná. Trenéři nás samozřejmě upozorňovali, že se musíme připravovat tak, že se za každou cenu hraje. Mně osobně to ale vadí, ať chci, nebo nechci. Vadí mi spekulace. Kdyby to řekli narovinu, jak to bude… Pořád je to takové, že se sejdou a uvidí se. Člověk potom dlouho neví, na čem je, a to mě hrozně ubíjí.

Perlička na závěr: Jde znát z pozice hráče, že je v plecharéně nové osvětlení?
Jde! Najednou vidíte tolik věcí… je to velký rozdíl (směje se).