Což o to, tři ztracené body mohla Olomouc nahnat jinde, ale Jan Káňa si při boxerském kousku vykloubil rameno a Hanáci už s ním podle černého scénáře neměli do konce sezony vůbec počítat.

„Původně to tak bylo, ale operatér asi odvedl dobrou práci,“ usmál se nebojácný útočník, který se do hry vrátil po třech a půl měsících. Výsledek a výkon kohoutího celku proti Hradci Králové už mu ale tolik radosti neudělaly.

Jak jste se po dlouhé pauze cítil?
Nic moc, asi to bylo vidět. Tři měsíce je dlouhá doba. Člověk se snaží trénovat, ale zápas je úplně jiný. Ztrácel jsem puky, některé nahrávky byly špatné. Musím ještě potrénovat, abych byl lepší.

Prvotní prognózy hovořily o tom, že si už v této sezoně nezahrajete. Šla léčba lépe, než se čekalo?
Původně to tak bylo, ale operatér asi odvedl dobrou práci, ti, co mi pomáhali s rehabilitací, asi taky. Díky tomu jsem mohl naskočit už teď. Mám ještě devět zápasů na to, abych se dostal do nějaké formy a byl týmu ku prospěchu.

Vy sice hlásíte návrat, marodka týmu je ale i tak velká. Neurychlilo to váš comeback?
Ne, to určitě ne. Šlo o takové zranění, se kterým se nedá spěchat. Až jsem to dostal na nějakou úroveň, že jsem byl použitelný, tak jsem začal trénovat. Snad to bude dobré.


Už jste tedy stoprocentní?
Jo jo, nic mě nebolí. Jsem zdravotně naprosto v pořádku.

Jak se na své zranění díváte zpětně. Nebylo trochu zbytečné?
Asi trochu jo, když to říkáte.

Netvrdím to, ptám se na váš názor.
Já jsem byl takový typ hráče vždycky, takže bych neuhnul. Bohužel se to stalo, ale příště bych do toho šel zase. Je ale pravda, že si to teďka možná budu trochu víc rozmýšlet.

Že jste se tehdy do bitky pustil, tedy nelitujete?
Už se to stalo. Nedívám se zpátky, dívám se dopředu. To, co bylo, bylo a teď se musím soustředit na to, abych se zlepšil a klukům pomohl.

Svůj návrat jste vítězně neoslavil. Proč vám to proti Mountfieldu nevyšlo?
Asi to bylo tím začátkem. Oni dobře bruslili, napadali nás, vyhrávali souboje. My jsme naopak chvílemi nevěděli co s pukem, ten start byl od nás prostě špatný. Pak jsme se do toho hůř dostávali. Když se nám to ve druhé třetině trochu povedlo a byli jsme vyrovnaným soupeřem, dostali jsme na konci gól. Hradec pak už dobře bránil, hrál na brejky. Bylo to těžké.

Gól Smoleňáka zprvu nebyl vidět. Tušili jste, že je to gól?
Já se přiznám, že jsem to neviděl. Byl jsem na lavičce, stáli přede mnou kluci, kteří byli nachystaní na oslabení. Ale ti, co došli z ledu, říkali, že to gól byl.

Videorozhodčí ho potvrdil až po siréně. Několik z vás jste už mířili do kabin.
No, někteří jsme nevěděli, že se bude ještě kontrolovat, tak jsme odcházeli. Taková zajímavá situace, no.

Pro zbytek utkání asi zlomový gól, souhlasíte?
Samozřejmě, do konce třetiny chybělo 17 vteřin. Kdybychom to ubránili, šli bychom do třetí třetiny za vyrovnaného stavu a rozhodoval by jediný gól. Je to škoda.

V pátek máte volno, v neděli hostíte Litvínov. Co do té doby zlepšit?
Určitě začátek. Hrajeme doma a tempo bychom měli určovat my, v první třetině bychom měli soupeře zatlačit, hrát důrazněji. Pak samozřejmě góly, doma bychom jich měli dát určitě víc než jeden.

Rozestupy v boji o desítku nejsou velké. Bude to napínavé až do posledního kola?
Letos je to celé vyrovnané, takže musíme sbírat body a soustředit se hlavně na sebe. Spoléhat na druhé, to je vždycky cesta do záhuby. Musíme každý zápas odevzdat sto procent. Na konci se podíváme, kde budeme.