Jurdič ve 42. sekundě 2. čtvrtfinálového střetnutí narazil na mantinel tak nešťastně, že mu zapadl jazyk. Kmenový hráč prvoligové Olomouce je zcela v pořádku a na nešťastnou chvíli vzpomíná sportovně.

Rád bych se vás zeptal na ten nešťastný okamžik, doufám, že vám to není nepříjemné?
Ne, to vůbec ne, ale nevím, zda ze mě něco dostanete, protože si toho opravdu moc nepamatuji. Pamatuji si akorát první buly, a pak až, jak ležím v sanitce. Informace mám akorát z vyprávění, které mi donesli kamarádi, kteří mě navštívili.

Co vám tedy řekli?
Že jsem spadl hlavou na mantinel. Pak se ještě nějakou dobu hrálo, ale když zjistili, že asi nejsem úplně v pořádku, tak se ke mně sjeli a nakonec mi museli vytahovat zapadlý jazyk.

Původně se spekulovalo, že vám zapadl plastikový chránič zubů?
Ano, slyšel jsem. Nemohl jsem dýchat, byl jsem modrý a měl jsem křeče, tak proto si asi mysleli, že mám zapadlý chránič. Já ho sice normálně nosím, ale na tento zápas jsem ho zrovna neměl.

Ve Šternberku jste z mateřské Olomouce na hostování? Původně jste se zde měl rozehrát po zranění.
Byl jsem po operaci kyčelního kloubu. Abych se zas nějak dostal do správného hokejového tempa, šel jsem hrát zde. Teď mě zase, bohužel, potkalo toto. Střídá se to jedno s druhým.

Předpokládám, že hráč před zápasem moc o takových komplikacích neuvažuje?
To v žádném případě. Člověka to normálně ani nenapadne. Hokej beru jako zábavu, ale abych uvažoval o těchto věcech, to ne. Myslím, že takové myšlenky ani nepatří na takovou úroveň. Možná, pokud by mi něco bylo, ale před zápasem jsem se cítil absolutně v pořádku.

Nebudete nyní více opatrnější při hře u mantinelu?
Kdybych si z toho momentu něco pamatoval, tak snad ano, ale já si nic nepamatuji, takže nemám mít z čeho obavy. Když jsem se probudil v sanitce, tak mi, krom bolesti hlavy, bylo relativně dobře. Takže strach do budoucna určitě nemám.

Přesto, ten moment na nějaký čas ovlivnil utkání, hlavně souboje u mantinelu…
Už jsem o tom slyšel. Moje přítelkyně mi přeposlala nějaké informace z webu ohledně toho momentu.

Setkal jste se vůbec s něčím podobným během své kariéry?
Se ztrátou vědomí ne. Ale nějaké zlomeniny, nebo zranění kloubů ano. Není to nic příjemného, ale stává se to.

Jak se vám vůbec líbí v nemocnici? Co strava?
V nemocnici nejsem poprvé, ale tady je to příjemné. Se stravou je to trošku problém. Ale to platí pro všechny sportovce. Člověk je totiž zvyklý na vyšší přísun potravin. Hlad už ale nemám, protože pánové z novojičínského hokejového klubu mi nějaké jídlo donesli. Personál je tu ale skvělý. Třeba ti, co mě vozili na lůžku po rentgenech a jiných vyšetřeních, byli vážně prima. Jak už jsem přišel k vědomí, tak byla sranda.

Jak dlouho tu ještě budete?
Zatím jsem tu na pozorování. Původně jsem měl odejít už v pondělí, ale ještě musím absolvovat jedno vyšetření, takže se to trochu protáhlo.

Vrátím se ještě k hokeji. V sérii prohráváte 2:0 a nyní hrajete doma. Bude to těžký zápas?
Hrát s Novým Jičínem není nikdy jednoduché. Co si pamatuji, výsledky nebyly nikdy moc těsné. Ale je to play-off, což je úplně jiná soutěž, takže i zvrat není tak nemožný, přestože Nový Jičín je jistě favoritem.

Pokud by vás soupeř vyřadil, co budete dělat dál?
No, uvidíme až po dalším vyšetření, ale člověk se musí udržovat v kondici i mimo sezonu. Po chvilkovém klidu začne letní příprava a tam taky nemůžu dojít úplně nepřipraven. Dobrovolně asi nebudu běhat nějaké dálkové trasy, ale posilovna a podobně určitě bude.

Přesto je vaším cílem návrat do svého mateřského klubu, Olomouce?
Já mám v Olomouci zázemí. Mám tam podepsanou smlouvu, takže určitě je pro mne prioritou se dostat do prvního týmu. Tato sezona ale pro mě s největší pravděpodobností skončila.

Jan Kešelák