Už je všechno stoprocentní?

Jo, dobrý. Na rukách jsem byl v Bolce ještě takový nejistý, ale pohybově se cítím dobře. Koleno drží (klepe si na zuby, pozn. red.), takže je to dobré.

Dal vám návrat pořádně zabrat?

Teď je to tři měsíce od operace. Už to bylo dlouhé. Když člověk pořád trénuje sám, je to takové ubíjející. Když je člověk s týmem, zatrénuje si vždycky lépe. Na to jsem se těšil. Teď máme zase nějaké zraněné, a jelikož už jsem se cítil dobře, řekl jsem trenérům, že jsem ready. Původně jsme chtěli návrat dát až po repre pauze, ale protože nemám žádná omezení, tak jsem řekl, že do toho prostě půjdu.

Jak dlouho už jste na ledě?

Docela dlouho, ale chodil jsem tak nějak postupně. Nohu jsem postupem času zatěžoval. Tuším, že pátý týden, co jsem byl po operaci, jsem šel na led. První měsíc jsem ale chodil úplně sám a to jsem dělal jen rozsahy pohybu, powerskating, hodně hrany, ať se do toho dostanu pohybově. Postupně se potom zátěž přidávala – jak v posilovně, tak na ledě.

Na vašem instagramovém profilu jsem před pár týdny viděl, že se projíždíte na kole, což je vaše oblíbená činnost. Prospělo to kolenu?

Určitě je to jedna z variant. A jelikož mě moc nebaví jezdit na rotopedu, tak jsem se domluvil s naším fyzoušem (fyzioterapeut, pozn. red.) Kubou (Jarolímem, pozn. red.), že raději přijedu z domu na kole, než abych se pak tady musel rozhýbávat na rotopedu. Tady tak jsem přijel, byl rozhýbaný a rovnou mohl pracovat. Kuba nastavil systém tréninku úplně fantasticky a díky němu a panu doktorovi Hustákovi, který operaci udělal výborně, jsem teď zase schopný hrát.

Když ke zranění došlo, věděl jste hned, že je to malér?

Jako jo… Byl to takový nevinný souboj, věděl jsem, že mě Nedomlel (obránce Hr. Králové, pozn. red.) dohraje. Mně se nějak zaklínila vnitřní noha a zaklínila tu vnější. Přisedl jsem si ji a cítil jsem, jak mi v tom prasklo. Ze začátku se to jevilo ale tak, že by to nemuselo být úplně přetrhnuté. Stalo se to v pátek a bohužel, když jsme do toho v pondělí píchli a vytáhli z toho krev, tak jsem věděl, že to nebude dobré.

Tolik problémů ze souboje vypadajícího tuctově.

Je to tak. Prostě bohužel, to je hokej. Říkám furt, že se člověk může zranit u jakékoliv činnosti. Může to být nevinné zakopnutí, nebo právě nevinný souboj.

Minulou sezonu jste měl velmi dobrou. O to větší škoda, že jste neměl příležitost na to navázat, že?

Určitě je pro mě motivace dostat se do toho zpátky, to každopádně. Jsem profesionální hokejista a zranění k tomu prostě patří. Už jsem měl operovaná obě ramena a vždycky jsem byl schopný se vrátit dřív, než jaká byla prognóza. Člověka vždycky žene dopředu touha vrátit se tam, kde byl a ještě v lepší formě.

Takže předchozí zkušenost vám teď pomohla?

U všeho mi vždycky říkali tři měsíce a já už za dva měsíce hrál. Nějakou zkušenost s tím mám. I s tím, když doktoři říkají, že člověk musí nosit ortézu, tak mám ozkoušené, že nemusí (pousměje se). Je to hodně o hlavě, nesmí se toho člověk bát a musí do toho jít naplno.

Teď musíte mít velkou chuť.

Jo, hrozně jsem se těšil na zápasy a na ten normální režim. Sice jsem měl trochu víc volna, ale když se člověk jen chodí dívat na tribunu, tak ho to tolik nebaví.

V Mladé Boleslavi jste hrál po boku Jana Knotka a Rostislava Olesze. Minimálně na spolupráci s prvním jmenovaným můžete navázat.

Jo, s Knoťarem se známe dobře, sedíme si, ale i s Rosťou se hraje výborně. Myslím si, že v Bolce jsme odehráli dobrý zápas, já jsem mohl dát minimálně dva góly. Šancí bylo dost. Akorát jsem byl trochu vytřepaný v rukách, pořád mi to sjíždělo někam do pryč. Věřím, že ta naše spolupráce bude dobrá. Teď to bude jenom o tom, abychom se chytli, dali gól a ta mašina se rozjela.

Po minulém zápase se musí rozjet celý tým. V čem byl na ledě Mladé Boleslavi největší problém?

Myslím si, že šancí jsme zase měli dostatek, jenže bohužel…

Šance jsou, ale góly ne.

Jo, je to pořád to samé dokola. Je to takové debilní klišé, ale není na to moc jiných odpovědí. Když neproměníme šance, které jsou tutovky, pak nemůžeme vyhrát. Zbyňa (Irgl, pozn. red.) trefil dvě tyčky, pak jsme tam jednou lízli břevno. Zní to asi hloupě, že se pořád tak jako kdyby vymlouváme… ale když člověk ví, že neodehrál špatný zápas, tak ho to potom o to víc štve, že ty šance neproměňuje.

Je to alespoň tak, že nemusíte být tolik skleslí, když víte, že výkon nebyl špatný?

Jasně, ale je to různé. Viděl jsem třeba zápas v Litvínově, kdy kluci nebyli zrovna lepší, ale vyhráli. Někdy jste lepší, ale nevyhrajete. Řeknu další klišé, ale je to prostě sport, který je nevyzpytatelný a může se v něm stát cokoliv.

O víc gólů se budete snažit už v pátek od 18 hodin proti Zlínu, který si v této sezoně naopak na málo branek stěžovat nemůže.

Zlín ožil s návratem Roberta Svobody, hrozně jim to pomohlo, jde to vidět. On pro ty kluky umí vytvořit pohodové prostředí a ten systém, který po nich chce, je takový živelný. Hodně napadají, což jim sedí. Mají v týmu hodně technických typů a bruslařů. Díky tomu se dostali ze dna a nějakým způsobem jim to teďka šlape. My je ale chceme ale trochu utnout, ať nejsou tak dobří (usmívá se).