Útočníci se 56 minut střelecky trápili. Už jste se na to nemohl dívat, tak jste to vzal na sebe?
Snažil jsem se dopředu jezdit hlavně v první třetině, bohužel se to ke mně ale neodrazilo. V závěru už jsem útok ani moc podporovat nechtěl, protože to bylo 0:0 a tři minuty do konce. Nakonec jsem tam jel tak na půl plynu s tím, že uvidím, jestli mi to Aleš Jergl dá, nebo ne. Dal mi to a já jsem nic nevymýšlel, jenom jsem to vypálil přes beka. Myslím, že Bartejs (Patrik Bartošák, pozn. red.) nic neviděl. Naštěstí to tam spadlo.

Na půl plynu? To jste tam byl hodně rychle.
Trenéři nám dali nějaké pokyny – být minimálně ve třech vzadu, nejlépe celá pětka. Tři minuty do konce už jsme si nemohli dovolit žádné propadnutí. Proto jsem tam byl tak napůl. Říkal jsem si, že buď tam budu, nebo ne, spíš jsem to hlídal zezadu. Když už jsem ale viděl, že Aleš dostává puk a dává mi to, neváhal jsem a povedlo se to.

Křikl jste si na Jergla, ať vám puk posune?
Ne, nekřikl. Říkal jsem si, že na něj nebudu řvát, ať to raději zakončí. Už jsem se do toho vzhledem k tomu, kolik zbývalo do konce, nechtěl nějak hnát. Aleš mě ale krásně viděl, posunul mi to a vyšlo to.

Povedla se vám střela přesně tak, jak jste ji zamýšlel?
Hlavně jsem viděl mezírku mezi bránícím hráčem. Myslel jsem si, že by to Bartejs nemusel vidět, když tu střelu schovám. Ani nevím, jestli to bylo do růžku, přes obránce jsem to neviděl. Jsem rád, že to vyšlo.

Jaká byla atmosféra na střídačce v závěrečných minutách. Chtěli jste jít po třech bodech?
Každý chce vyhrát, to je jasné. Ten konec, kdy zbývá posledních deset pět minut, už je to takové, že chceme dát gól, ale hraje se to víc ze zajištěné obrany.



Často to bývá tak, že tým, který tlačí, ale nedá gól, nakonec prohraje. Měli jste to v hlavě?
Není to nic příjemného, už v první třetině jsme měli dost šancí. Proti jinému mančaftu by se nám to mohlo vymstít. Spíš jsem pak měl nervy v závěru, kdy jsme o gól vedli. Chtěl jsem, ať to dotáhneme do vítězného konce.

Zdá se, že je to s Vítkovicemi taková tradice – tuhý boj, málo gólů. Souhlasíte?
Je to tak. Vítkovice tu vždycky docela dobře brání a blokují střely, není lehké vyslat puk na bránu. Jsem ale rád, že jsme to na rozdíl od minulé sezony zvládli. Pokud si dobře pamatuju, naposledy jsme tu s nimi prohráli 0:1. Jsem rád, že jsme jim to vrátili.

Nečekali jste od nich trochu aktivnější hokej?
Myslím, že jsme tomu pomohli tím, že jsme na ně v první třetině vlítli. Potom se jim zranil jeden bek (Peter Trška, pozn. red.), takže hráli jen na pět obránců. My jsme o tom samozřejmě věděli, takže jsme se je snažili napadat. Oni tam měli nějaké výpady, ale Braňo je zlikvidoval, nebo jsme si pomohli celkově jako tým. Pak se nám podařilo dát dvě branky. Sice je to málo vzhledem k tomu, kolik jsme měli šancí, ale jsem za ně rád. Super, že jsme vyhráli.

Trenéři před sezonou slibovali, že vás budou vytěžovat ještě víc než v minulém ročníku. Zatím se to plní, že?
Jo, jsem obrovsky rád, že mi důvěřují, že mě dávají i na přesilovky. Kvůli tomu jsem tu vlastně zůstal. Moc mě to těší.

DAVID JAHODA