Obránce Jan Jaroměřský si pak v pozápasovém hodnocení nebral servítky. „Je to prostě ostuda a nemělo by se to stávat. Nevím, co se musí udělat, ale něco by se udělat mělo. Takhle to dál nejde. Je to prostě cesta do pekla. Za ty léta, co jsem tady, jsem to takhle ještě necítil,“ nechal propustit emoce.
A pokračoval: „Jsem naštvaný, takže jsem možná až moc kritický. Ale asi ne, protože… proč prohráváme? My furt prohráváme! My prohrajeme každý zápas, i ten který vedeme. Furt prostě. Jeden čumí na druhého, chybí tady srdíčko, co tu předtím bývalo. Je to prostě o tom,“ říkal rozzlobeně novinářům.
Olomoucký tým se přitom příliš nemění, osa zůstává stejná.
„Nevím, jestli ten tým je vesměs stejný. Asi není vesměs stejný, protože kdyby jo, hraje se tu tak, jak se hrálo vždycky. Nevím, kam se to ztratilo, já to v kapse nemám. Já se omlouvám, ale prostě nevím, opravdu nevím. Nemůžu vám odpovědět,“ házel naštvaně rukama.
Během utkání se z tribun několikrát ozval pískot, po poslední siréně, kdy se všichni hráči sešikovali na modrou čáru, slyšeli od kotle „bojujte za Moru“.
Ostuda hokeje
„Je to ostuda hokeje. Nedivím se, že ti lidi pískají, já mám chuť taky pískat,“ souhlasil s fanoušky.
„Asi pro to prostě každý musíme udělat víc, nevím. Rád bych řekl, co já osobně pro to jdu udělat navíc, ale… jsem prostě tak strašně zklamaný z toho, co se tu dnes zase odehrálo. Ale není to první zápas. My děláme, jak kdybychom měli padesát bodů, jinak si to neumím vysvětlit,“ odpovídal rozrušeně zkušený zadák.
Mora těsné zápasy dokázala v minulosti zvládat, díky tomu se vždycky držela v popředí. Teď dostane gól a sebevědomí je v tahu.
„Vždyť my umíme hrát. Tyvole, my vedeme dvacet minut před koncem… Vždycky jsme to uměli. Teď je nám to jedno, jeden si jede tady, druhý tady. Já fakt nevím. Já už…,“ nedořekl a vyšťavený svou vyčerpávající výpovědí se odklidil do šatny.
