Teprve 19letý klučina z Havířova měří 177 centimetrů a dle údajů z předešlého ročníku váží 73 kilogramů. To už ale pravděpodobně neplatí. „Něco jsem nabral,“ tvrdí po prvních dnech přípravy s mužstvem. Své chybějící parametry se ale snaží nahrazovat jinak pohybem, rychlostí a až vlezlou hrou, která soupeři nedá spát. I o tom mluví nejmladší posila Hanáků, která si prostředí klubu už krátce osahala v minulé sezoně.

Měl jste delší dobu jasno, že podepíšete v Olomouci?

Už v sezoně jsem uvažoval nad tím, jestli by nabídka náhodu nemohla přijít, když jsem tady těch pár zápasů odehrál. Dřív než skončila sezona, jsem tu smlouvu ale oficiálně nedostal, protože pravidla jsou jasná: přestupy jsou až v květnu.

V minulé sezoně jste odehrál za Kohouty pět zápasů, něco i v přípravě. Byla to pro vás jasná volba?

Určitě. Znal jsem prostředí, věděl jsem, že trenéři jsou tu v pohodě, kluci jsou super. Věděl jsem, do čeho jdu. Přišla dobrá nabídka a věřím, že se tady udržím. Taky si myslím, že Olomouc hraje takový hokej, který je trošku podobný mému stylu. Takový bruslivý. Navíc to tu není jak ve Spartě, kde jsou hráči, kteří dají 30 gólů, ale je to spíš o síle a partě. Je tu dvacet dříčů, kteří na ledě nechají všechno. O tom to tady je.

Parta v Olomouci je vyhlášená. Stihl jste její kouzlo za tak krátkou dobu poznat?

Určitě bych nešel do týmu, ve kterém bych se necítil komfortně. Věděl jsem, že ten tým tu je v pohodě, super parta, všechno okolo. Měl jsem jasnou volbu, že půjdu sem.

Do kabiny teď společně s vámi přibyli další dva mladíci Tomáš Gřeš a Jakub Navrátil. Kabina vás vzala?

Samozřejmě tam jsou ještě nějací kluci z juniorky, kteří s námi trénují. Já se spíš bavím s těmi mladšími, protože je jasné, že dvacetiletý kluk s třicetiletým se tolik bavit ani nemůže. Řeč je o jiných tématech. Mají dítě, které mi ještě nemáme (směje se), my děláme školu, oni ne…

I vy jste ještě student?

Příští rok budu maturovat. Teď si dělám úkoly přes internet, do školy chodím v Havířově. Docela mi to teď skrz koronavirus i vyšlo.

Za normálních okolností se to zvládá hůř?

Škola je dopoledne a my v tu dobu máme tréninky, takže je to těžko zvládnutelné. Snažím se ale, když trénink skončí dřív, tam na hodinu nebo dvě ještě jít. Je ale docela vyčerpávající si jít po tréninku ještě sednou do školy, učit se, nebo psát nějaký test. Ale snažím se.

Zpátky k vaší zkušenosti s Olomoucí v minulé sezoně. Jakou zpětnou vazbu jste od trenérů dostal?

Řekli mi, že pár zápasů bylo dobrých a pár mi jich zase nevyšlo. Sám za sebe si myslím, že jsem mohl hrát daleko lépe a že jsem neukázal, co ve mně je. Doufám, že to ukážu v přípravě, a jestli se mi povede, tak snad i pak v sezoně.

I když zkušenost s extraligou nebyla v minulém ročníku velká, může i tak nyní k něčemu být?

Určitě! Těch pár zápasů mi alespoň ukázalo, jak je extraliga jiná od Chance ligy. Všechno je to silovější, rychlejší, dodržuje se víc taktika, skoro na nic nemáte čas. Je to prostě fakt úplně jiná soutěž. Díky těm pěti zápasům vím, co od toho očekávat. Myslím, že by mi to mohlo dost pomoct.

Zmiňujete, že extraliga je silovější. Nebudete mít s vašimi parametry trochu problémy?

Se silou budu mít určitě trochu problémy, ale teď během pauzy jsem na tom hodně pracoval. Snažil jsem se nabrat nějaká kila a sílu. Myslím, že se mi to povedlo, něco jsem nabral. Moje hra by ale měla být o tom, že budu rychlý, taková ta malá krysa na ledě, která se tam bude hýbat, bude všem škodit a bude nepříjemná (směje se).

Takže takový olomoucký Brad Marchand?

Přesně tak. Akorát na tom asi nebudu tak dobře bodově jako Brad Marchand (směje se).

V minulé sezoně vám utekla nominace na domácí mistrovství světa juniorů. I kvůli zdravotním potížím, že?

Nešťastně jsem si zlomil ruku. Neviděl jsem před sebe a protihráč mi zlomil v zápěstí dvě kosti. Doktoři mi říkali, že budu tři měsíce mimo.

Tak dlouho to ale nakonec nebylo.

Chodil jsem na fyzioterapii, jedl jsem prášky, taky hodně mléčných výrobků, aby se to do sebe co nejrychleji zatavilo. Za tři týdny mi pak sundali sádru a za měsíc už jsem začal trénovat. Nevím, jestli se stal nějaký zázrak… (usmívá se). I tak mi ale nominace unikla, protože ta ruka ještě nebyla stoprocentní.

Šanci zabojovat jste ale i tak měl, je to tak?

Trenéři mě vzali jako náhradníka, protože nějací dva kluci onemocněli. Byl jsem na prvním kempu, ale během druhého kempu jsem jel domů, protože trenéři viděli, že tu ruku nemám ještě úplně stoprocentní. Nějakých pár týdnů potom už jsem ale byl v pohodě a šlo to.

Takže teď už žádné problémy nemáte?

Ne, ne.