Kolik kilometrů výběr pod koučem Marianem Jelínkem absolvoval? „Špatná otázka. Kluci jezdili sprinty do kopce. Bylo jich jedenadvacet,“ upřesnil.
Dalším zpestřením se pro Plekance, Průchu, Tlustého, Melichara a zbytek družiny staly kladky a činky. „Pánové, patnáct opakování, spíše explozivně. Jedeme, kopneme do toho,“ vybídl už napůl schvácené hráče Jelínek, jinak sparťanský asistent.

Přitom držel v ruce stopky a vše dirigoval k obrazu svému. Občas pochválil, občas poradil, občas pokáral. „Tam to musí cvakat. Je to lehoučký,“ prohodil k Jiřímu Zelenkovi, který si s přibývajícími opakováními přestal s jednou disciplínou tykat. Železná tyč ukázala vládce.

Opravdová muka ale přišla o pár minut později. A pro všechny. Obyčejné kliky v neobyčejném podání. Marian Jelínek si připravil parádní trýzeň.
22 – 4 – 10.

Na prvním čísle začali, pak vždy dva ubrali. Aby toho nebylo málo, tak u čísla čtyři zase přidali. Mezitím půlminutové pauzy. Celkem 154krát musely paže každého zvednout své tělo. „To bylo docela hustý, pěkná makačka,“ oddychoval Plekanec, když odcházel na oběd s celou bandou rozbitých hochů.
Tvrdší část dne skončila a zničená osmička nestačila stírat pot z čela.

„Tak zase zítra,“ loučil se kouč s úsměvem na tváři.

Po obědě a regeneraci přišla slíbená zábava. Přesun do Lipníku nad Bečvou. „Mě tohle moc nebere, nejsem žádný závodník,“ zůstal nad věcí Plekanec. Zpestření malých formulí bylo zařazeno do letošního léta kvůli Jágrovi. Ten si je přál, ale nepřijel.