„Když si nedáme dvě nahrávky za sebou, tak asi těžko vyhrajeme,“ bědoval zkušený střelec.

Mohl za špatný výkon už bídný vstup?

Utekl nám začátek utkání, to jo, ale srovnali jsme na 1:1. Náš výkon to však nezvedlo. Z mého pohledu to s hokejem nemělo nic společného.

Proč to tak bylo?

Sám nevím, ale připadá mi, že si na ledě nepomůžeme. Jeden hráč jde s pukem, ale čtyři na něho koukají. S tím v dnešním hokeji neuděláte nic. Jedete do dvou, další vás dobrusluje, není šance něco udělat. Dokud si nepomůžeme, nepřihrajeme si puk, budeme to po sobě házet, tak nemáme šanci na úspěch.


Do jaké míry za to může široká marodka?
Samozřejmě je to těžké. Hlavně pro beky, kteří hrají už dva a půl měsíce na čtyři obránce. Pro ně je to opravdu těžké. Na druhou stranu, nějak si musíme pomoct. My útočníci musíme jít hlouběji a nějak jim pomoct. Ale prostě musíme hrát hokej. Takhle jako proti Hradci… to nemáme šanci něco uhrát.

Je to v takové fázi sezony znepokojivé zjištění?
To zase ne, další zápas může vypadat úplně jinak. Musíme se připravit, sami si to říct, jak si pomoct, jak hrát a hlavně do toho jít úplně jinak než dneska.

Jak moc týmem otřásla druhá branka před koncem druhé třetiny?
Je to škoda, zvlášť když jsme ten puk měli na holi. Asi jsme měli zareagovat jinak, být agresivnější. Chybělo pár sekund do konce, bohužel. Rozhodčí hned ukazoval, že se půjde podívat. Z mého pohledu na ledě to gól nebyl, myslel jsem si, že to bylo břevno a tyčka. Ale asi to šlo od síťky, nebo zadní tyčky.

Vaše trefa naopak byla jasná. A výstavní, navíc po hezké kombinaci. Tak by to mělo vypadat, že?
Možná jo… ale mě opravdu štve celý zápas. Na jeden gól se stejně nedá vyhrát. Vůbec to nebyl výkon, se kterým bychom mohli nastoupit do dalších zápasů.