Zpracoval puk na čepel hole a pohodlně ho uklidil za nic nechápajícího plzeňského brankáře Dominika Frodla. Pak už se jen rozplácl na led a nechal se zalehnout juchajícími spoluhráči.

„Už jsem nemohl ani dýchat, jak jsem byl zavařenej. Krásný pocit,“ rozplýval se nečekaný hrdina Miroslav Holec nad radostnými okamžiky poté, co vystřelil svému týmu vyrovnání ve čtvrtfinálové sérii.

Jeho rozhodující trefa padla jen 140 vteřin po začátku prodloužení. To, že nebude aspirovat na Zlatou helmu, ho ale určitě netrápí.

„Nějak jsem to vytáhl a posunul Vildovi (Burianovi) do strany. Už jsem byl zavařenej jak okurka, tak jsem jenom jel k bráně, protože jsem čekal, že to tam vystřelí a doufal jsem, že se to třeba nějak odrazí,“ uvedl Holec.

A stalo se. Anticipace šikovného křídla byla správná.

„Nesedlo mu to a mně se to odrazilo přímo na hokejku. Já už to potom neměl tak těžké. Seběhlo se to rychle, ale bylo to do prázdné brány,“ dodal ke svému druhému gólu v zápase.

PLZEŇ BYLA PRVNÍ ZÁPAS VŠUDE

Kdo by čekal, že právě on se stane olomouckým hrdinou? Vždyť v pondělí na něj v sestavě Kohoutů nevyšlo místo, a tak úvodní duel série pozoroval jen z role diváka.

„První zápas jsem nehrál, koukal jsem na to z tribuny. Plzeň byla všude. Ve druhém utkání jsme si to ale nějak osahali a už to nebylo tak jednoznačné,“ uvedl útočník, místo něhož tentokrát zůstali mimo sestavu Vojtěch Tomeček a Bruno Mráz.

V úterý byl Holec téměř u všeho podstatného. Nejenže celý duel rozhodl, ale poprvé se prosadil ve 44. minutě, čímž vyvrcholilo olomoucké zlepšení. Do poloviny zápasu by si totiž na vítězství Hanáků vsadil jen málokdo. Vždyť prohrávali 0:2, Indiáni měli utkání ve svých rukou.

„V první třetině jsme nehráli úplně to, co jsme chtěli. Od druhé části se to ale zlepšilo a v té třetí jsme to vygradovali,“ těšilo Holce, na jehož snížení navázal v závěru při hře bez brankáře vyrovnávací trefou Aleš Jergl.

Jakoby Kohouti Gulaše a spol. uspali a v pravou chvíli klovli.

„Taky jsme to ale trochu rozjezdili. Bylo vidět, že byli v prvním zápase nabruslení, teď v té první třetině taky. Všude byli o krok dřív. Ve druhé třetině jsme se jim ale vyrovnali a ve třetí jsme byli v některých fázích i lepší,“ cenil si 31letý hokejista, který v Plzni působil v sezoně 2013/14.

BRAŇOVI JSME POMOHLI VÍC

Zpočátku bylo vidět, že na sebevědomí olomouckých hráčů zůstalo po pondělním výprasku pár šrámů. Postupem času ale vymizely. „Je to play-off. Kdo ho někdy hrál, ví, že je úplně jedno, kolik prohrajete,“ připomněl prohru 1:8 z prvního zápasu série.

„Na Slavii jsem zažil, že jsme někde dostali osmičku, na druhý den jsme vyhráli o gól, a nakonec jsme vyhráli celou sérii. Je jedno, kolik padne gólů. Jde o to, kdo tomu v tom určitém zápase dá víc,“ doplnil písecký rodák, který v základní části pálil přesně jen šestkrát.

Po osmigólové dardě sáhli olomoučtí trenéři i ke změně na brankářském postu. Jana Lukáše pro druhý duel nahradil Branislav Konrád a mužstvu pomohl několika dobrými zákroky.

Holec ale věděl: „O gólmanech to nebylo. Já si myslím, že jsme Honzovi Lukášovi moc nepomohli. Sice dostal dost gólů, ale v podstatě se všemi nemohl nic dělat. Naopak dneska jsme Braňovi pomáhali víc,“ prohlásil forvard, který v Olomouci hraje už čtvrtým rokem.

Stejně jako vloni se tak Mora vrací domů za stavu 1:1 v sérii. Tehdy urvala na západě Čech první duel, tentokrát to byl ten druhý. „Pocity jsou výborné, ale pořád je to jenom jeden zápas. V pondělí jsme dostali osm gólů, ale taky se to počítá jenom jako jeden zápas,“ uvědomoval si.

Na loňské domácí zápasy čtvrtfinále nemají Hanáci dobré vzpomínky. Oba projeli a Plzeň pak doma svůj postup stvrdila. Co udělat pro to, aby se historie neopakovala?

„Budeme chtít hrát to, co jsme hráli celou sezonu a s čím jsme byli úspěšní,“ avizoval.

„To v prvním zápase nebylo, ale ve druhém zápase to k tomu od druhé třetiny směřovalo.“

Série se přesune na Hanou v pátek, pokračovat bude v sobotu (oba zápasy startují v 17.00).