Populárního mladého šumperského a hodonínského gólmana odvezli do nemocnice, kde se naštěstí ukázalo, že je jen těžce pohmožděný a bez zlomenin.

Marku, co se vlastně stalo?
Jel jsem se svou přítelkyní po hlavní silnici a najednou vidím vlevo, jak se z vedlejší řítí bílá stěna. Pak strašná rána a měl jsem pocit, že v autě letím. Snažil jsem se nahmatat nohou brzdu a zabrzdit, ale nešlo to. Dostal jsem strašnou ránu i od airbagů, byl jsem trochu bez sebe. Po chvíli slyším, jak mi přítelkyně říká, ať vylezu jejími dveřmi, jinudy to totiž nešlo.

A jste v pořádku?
Když vezmu v potaz ty rány, tak vlastně ano. Bolí mě žebra a hrudník, asi od bočních airbagů. Prošel jsem v nemocnici rentgenem, ultrazvukem a kosti jsou v pořádku. Dnes se asi moc nevyspím, tělo mě dost bolí, ale myslím si, že budu brzy v pořádku. Mám ještě trochu rozseklou pusu, ale opravdu jinak jsem v pohodě.

V jakém stavu je vaše přítelkyně?
Má naražené koleno, ale snad bude taky brzy úplně v pořádku.

Jste zvyklý dostávat rány pukem, jaký byl tohle zážitek?
To se nedá srovnat, tohle byla strašlivá rána, nejdříve od dodávky, pak hned mě udeřily airbagy. Je to dost nepříjemný zážitek, fakt to byla strašná bomba.

Vy jste jel v BMW, bavil jsem se s jedním dopravním odborníkem a ten mi řekl, že to bylo vaše štěstí, že dostat takovou ránu v jiném, řekněme menším voze, dopadl byste poměrně dost špatně…
Ano, to mi také říkali, že BMW bylo mé štěstí v neštěstí, a že tenhle vůz je tak bezpečný. Díky němu mám opravdu jen naraženiny.

close zoom_in

Marek Peksa v hodonínském dresu.

Jak je na tom vůz po nehodě?
Asi je na odpis, na fotkách to tak nevypadá, ale z druhé strany je celý pokroucený. Karoserie se pohnula snad o dvacet centimetrů, auto ani samo nejelo, jak je pokroucené. Ach jo, můj milovaný bavorák, to je auto mých snů… BMW, to je auto, kterým jsem si splnil svůj dětský sen.

Váš dětský sen vám asi zachránil život…
To je vlastně pravda, no vidíte. Je to tak, důležité je, že se nikomu nic moc nestalo.

close zoom_in

Vůz Marka Peksy, pohled ze strany řidiče Foto: Miroslav Mrkos

Co viník nehody, jak se zachoval?
Podle toho, jak se zachoval ke mně, je to velmi slušný člověk. Hned přiběhl, co mi je. Plakal a moc se omlouval. Pak mi volal i do nemocnice, jak jsem na tom, opravdu se zachoval velmi seriózně. Říkal něco v tom smyslu, že mě prostě přehlédl. Neomlouvám ho, ale stane se. Umím si představit, jak jsou zaměstnanci logistických firem pod tlakem. Tenhle byl ke mně slušný a moc ho to mrzí.

Jaké jsou ohlasy na vaši nehodu? Myslím tím, že vaším pracovním nástrojem je vaše tělo, jestli jste zraněný, to může mít vliv na vaši kariéru.
Hned mi volala šéfka hodonínského hokejového klubu, kde chytám. Volají mi kamarádi. Jsem překvapený. Zajímá se o mě hodně lidí, moc jim všem děkuji. Jsem tím dost zaskočený, ale mám i radost. Opravdu děkuji.

To místo, kde se nehoda stala, to je místo, kde bych nikdy takovou nehodu nečekal…
Ano, to je tak klidná ulice. Tam si normálně hrají na silnici děti. Taky to nechápu, o to to byl větší šok, když jsem najednou dostal ránu. Největší rána v mém životě.