Tento popis by takřka dokonale seděl na Jakuba Galvase, který olomouckou Moru na jaře opustil a rozhodl se chopit výzvy ve Finsku.

Teď je ale řeč o jeho potenciálním nástupci, slovenském mladíkovi Matúši Hlaváčovi.

Je jasné, že ho ještě čeká tvrdá práce, ale o tom, že má potenciál, není pochyb. Už v minulé sezoně dostal v době široké marodky v obranných řadách prostor a nezklamal. Během pěti zápasů dokonce zapsal své dva premiérové body v Tipsport extralize (1+1). To mu ještě skrze ochranný košík nebylo pořádně vidět do obličeje. Nyní už ho nemá. Co naopak má, je smělý plán: urvat pro sebe místo v sestavě A-mužstva.

Zdá se mi, že se během zápasů snažíte zbytečně nezbavovat puků. Je to tak?
Jo, snažím se to tak hrát, což je dobře. Máme od trenérů pokyn, ať se toho nezbavujeme. Tak se to hraje, na co odpalovat puky. Je lepší snažit se hrát, něco vymyslet, vytvořit.

Pomohla vám zkušenost z minulé sezony?
Určitě jo. Jsem za ni moc rád, teď mám díky tomu i víc sebevědomí. Jsem vděčný za tu příležitost, kterou jsem dostal už v minulé sezoně a kterou dostávám i teď.

Rostete zápas od zápasu?
Vždycky je to tak, že se jednou něco povede víc, jindy méně. Snažím se ale do každého zápasu jít s tím, abych nemyslel na to, co bylo a pořád se zlepšovat.

Je někdo, kým se snažíte inspirovat?
Mám vzor, v NHL je to Torey Krug, ale to podle mě musí mít každý nějaký vzor. Každopádně jsem rád za to, jak mi kluci radí tady v Olomouci. Martin Vyrůbalík, ale i další obránci, hlavně ti starší. Ať už udělám něco dobře, nebo špatně, vždycky si ke mně během střídaní sednou a řeknou „tady jsi to udělal dobře, tady jsi to mohl hrát takhle“. Za to jsem opravdu vděčný. Je velmi dobré, když od nich nabírám takové zkušenosti.

Herně mi v lecčem připomínáte Jakuba Galvase. Je pro vás i on inspirací?
Jasně. Když jsme tady byli a hrávali jsme spolu, tak jsme společně trénovali, společně dělali nějaká cvičení. Bavili jsme se o hokejkách, jak je řezat a podobně (usměje se). A asi ano, typově jsem mu podobný.

Je vaším cílem se už teď prodrat do sestavy A-týmu?
Jo, to je jasné. Chtěl bych a byl bych za to moc rád. Teprve ale uvidíme, jak to všechno bude.

V domácím zápase proti Trenčínu si na vás vyšlápl jeden z protihráčů, o pár vteřin nato si ho našel Petr Strapáč. Je příjemné cítit, že starší hráči za vámi stojí?
Mám z toho hrozně dobrý pocit. Řekli jsme si to i pak v kabině. Je to výborné a jsem za to fakt rád.

Musíte si v dospělém hokeji na takové situace dávat větší pozor?
Myslím, že je to pořád stejné, člověk si pořád musí dávat pozor. Ale takhle to neberu. Určitě to není tak, že jdu na led s tím, že si budu dávat pozor. Prostě hraju a ono se to pak nějak vyvrbí.

V Trenčíně jste se narodil, hokejově jste tam vyrostl. Byl to specifický zápas?
Snažil jsem se to brát jako každý jiný zápas, ale když se nad tím zamyslím, tak to bylo takové jiné. Bylo to proti týmu, kde jsem vyrostl, bylo to pro mě víc nahecované. Proti Trenčínu jsem si předtím nikdy nezahrál, ani v mládežnických kategoriích. Až teď poprvé, navíc proti mužům, to je výborné.

Zatím jste v přípravě hrál všechna utkání. Je plán, že nastoupíte úplně do všech?
Zatím nevím. Předběžně jsme se sice bavili, že bych měl odehrát celou přípravu, vždycky se ale může stát, že se něco změní. Takže se to dovídáme průběžně před samotnými zápasy.

Během celého rozhovoru jste odpovídal v češtině. Necítíte se už trochu jako Čech?
No, začínám v Česku už čtvrtý rok, chodím tu i do školy, takže už jsem něco chytil. (směje se)