Ani poté, co se uzavřela extraligová kapitola ve Znojmě. „Jednu sezonu bych ještě rád hrál. Nejlépe někde poblíž Olomouce,“ říká Dopita, kterému v neděli skončila sezona a včera už si užíval práce na zahradě.

Rozhovor

Máte za sebou devatenáctou sezonu v extralize. Jaká byla?
Byla špatná, určitě jsme chtěli skončit lépe. Delší dobu jsme už počítali s tím, že budeme hrát play out, a nakonec se to zvládlo. Ale i pro mě to byla jedna z těch horších sezon, ne-li úplně nejhorší.

Play out jste hrál poprvé v kariéře. Překvapilo vás něčím?
Je pravda, že tahle zkušenost mi chyběla. Hrál jsem ho poprvé a už bych ho nikdy hrát nechtěl. Je to daleko horší na psychiku, než play off. Nikdo nehraje v pohodě, jde o hodně. Atmosféra je úplně jiná, zápasy jsou plné stresu… Ale všechno zlé je k něčemu dobré, je to pro mě další zkušenost.

Co bylo v sezoně nejhorší? Bylo to právě play out?
A hlavně taky špatný úvod. První čtvrtinu jsme zaspali a pak už jsme pořád jenom doháněli ztrátu. Nehráli jsme v pohodě a táhlo se to s námi až do konce sezony.

Může mít konečné třinácté místo i jiné příčiny?
To si nemyslím, budu se opakovat. Rozhodl ten špatný úvod. Podívejte se na Plzeň, ta byla na začátku extraligy na samé špici a mohla hrát uvolněně. Pak sice nijak nezářila, ale tu pohodu si přinesla i do play off. Hrají v pohodě a baví se hokejem. Přitom podle mě nemají o moc kvalitnější tým než my.

Mohlo sehrát roli i to, že jste měli v týmu hodně zkušených, ale přece jen starších hráčů?
Bylo to samozřejmě na nás zkušenějších, abychom tým táhli a pozvedli, i když se nedařilo. Na druhou stranu – hrálo nás tam dvacet a na každém záleží.

Na konci minulého roku jste oslavil čtyřicáté narozeniny. Je pro vás těžší udržovat se v kondici?
Všechno se posouvá dopředu, i hokej. Je čím dál víc silovější a rychlejší. Ale neřekl bych, že je to těžší. Jak se blíží konec, tak si to užívám, nemám problém motivovat se na tréninky a na zápasy.

Spoustu extraligových týmů táhnou hráči z vaší „zlaté“ generace. Reichl, Straka, Výborný, Ujčík… Proč se tolik neprosazují mladší ročníky?
To je podle mě tím, že spousta kluků odchází brzo do zámoří. A tam se je z devadesáti procent snaží předělat na jiné hráče, učí je hrát jiný hokej. Je to chyba systému, spousta šikovných kluků se kvůli tomu ztratí. Ale je to jejich sen, mají před sebou vidinu kariéry v NHL, tak proč jim v tom bránit…

Nemohu se nezeptat ne jednu věc. Co vaše další hokejová kariéra?
Zatím nevím, uvidím, co se vyvrbí. Každopádně chci ještě rok hrát, zdraví mi slouží. A rád bych se pohyboval někde poblíž Olomouce. Uvidím, jaké přijdou nabídky, nechávám tomu čas.

Je pro vás prioritou hrát znovu extraligu?
Pokud bych měl hrát první ligu, tak samozřejmě jedině za Olomouc. Ale rád bych ještě hrál v extralize.

Ve Znojmě se hrála extraliga deset let, vy jste zažil poslední čtyři sezony. Jak vám bylo po zápase s Českými Budějovicemi, když jste se loučili s fanoušky?
Je to takové zvláštní, těžko se to popisuje. Když by člověk končil sám, bylo by to něco jiného, ale tady vlastně končil celý tým. A byli tam kluci jako třeba Radek Haman nebo Karel Plášek, kteří tam byli mnohem déle než já. Pro ty to muselo být ještě smutnější. Poslední dva roky, kdy už se spekulovalo o konci extraligy ve Znojmě, byly specifické.

Čím?
Byla to taková zvláštní atmosféra. Hala sice nebyla nervaná, ale lidi chodili a fandili nám. Prostě si to užívali. Je velká škoda, že to končí. Ale já chápu, že dneska je všechno o penězích, a pan Vlasák (majitel znojemského klubu – pozn. red.) neměl na vybranou. Každopádně toho pro znojemský hokej udělal moc a moc. A kdo ví, třeba se tam za pár let extraliga vrátí…