Že jsou to na 37letého borce až příliš velké požadavky? Ale kdeže. Hvězdnému útočníkovi věk na lesku nic neubírá, ukázal to hned v prvním domácím přípravném utkání, v němž vůbec poprvé po novoroční výměně nastoupil proti svému bývalému týmu z Třince. Jeden gól dal v základní hrací době, další přidal v nájezdech.

„Za gól jsem rád, ale důležitější to bude až v lize,“ uvědomuje si Irgl, který patřil k nejlepším hráčům čtvrtečního utkání. Chuť má pořád velkou a s ohledem na jeho nesmírnou porci zkušeností se mu z očekávání kolena určitě nerozklepou.

Vypadalo to, že proti bývalým spoluhráčům jste byl hodně při chuti. Gól ze hry, suverénní nájezd.
No, suverénní… (usměje se). Na Šimiho (Šimon Hrubec, pozn. red.) je těžké jet nájezd, chytá je dobře. Když to tak řeknu, do poslední chvíle jsem vůbec nevěděl, co udělám. Chtěl jsem udělat něco trochu jiného, ale nakonec to vyšlo.

Takže trochu improvizace?
Jo jo, přesně tak. Když jedu na Šimiho, opravdu pořádně nevím co udělat.

A co váš gól, kterým jste zvýšil na 2:0?
Puk spadl na led a nějak jsem to tam doklepl. Je dobře, že to bylo zrovna proti Šimimu (směje se). Mám ho strašně rád, je to výborný kamarád.



Rýpnete si do něj z legrace po utkání?
To zase ne. Samozřejmě jsem rád, že jsem ten gól dal, do ligy je ale daleko. Až tam to bude důležité.

Po odchodu z Třince jste si proti Ocelářům zahrál vůbec poprvé. Bylo to pro vás speciální, i když se jednalo jen o přípravu?
Ale jo… bylo super zase vidět kluky, mám tam spoustu výborných kamarádů. Jsem rád, že jsem se s nimi mohl potkat.

Jaký máte z prvního domácího přípravného utkání celkový dojem?
Je to příprava, musíme vyladit spoustu věcí, hlavně v obraně. Máme tam obrovské mezery. Když se k nám soupeř dostane, je tam velký chaos. Dopředu to bylo jakžtakž, ale na obraně musíme zapracovat. Sice přijedeme do našeho pásma v pěti lidech, což je dobře, že se vrátíme, ale potom tam lítáme všude a nikde. Ale od toho tyhle zápasy jsou, proto se to hraje. Ukazuje nám to, na čem musíme pracovat.

Proti Jihlavě i Třinci jste nastoupil po boku Petra Strapáče a Jana Káni. Se Strapáčem už jste navíc hrál na konci minulé sezony. Sedí vám to?
Jo, je super, že se Strapem můžeme komunikovat. Už minulou sezonu jsme byli schopni se na lecčem domluvit, a když nám to nešlo, změnili jsme to. Klidně hned na střídačce. Myslím, že komunikace mezi námi funguje fakt skvěle.

Jak do toho zatím zapadá Jan Káňa?
On je buldok. Na druhou stranu ale skvělý hokejista s výborným bruslením a dobrou střelou.

Jak těžké bylo se vypořádat s velkým vedrem?
Bylo to těžké, samozřejmě. Je to ale složité pro všechny mančafty v tomhle období. Je jasné, že kdyby bylo o deset nebo patnáct stupňů míň, bylo by to asi lepší. Pro Třinec to možná bylo trochu náročnější, že hrál jen na tři lajny. Jinak je to ale v přípravě pro všechny stejné.



Nastoupil jste zatím do obou přípravných duelů. I když nepatříte mezi hráče, kteří by se bili o místo v olomouckém  kádru, těší vás, že jste v zápřahu hned od začátku?
No, ono to tak totiž zbylo, že nikdo jiný už nebyl (směje se). Asi bych proti Třinci nehrál, ale tím, že nebyli hráči, jsem hrát musel.

Čeká vás bezmála dvoutýdenní zápasová pauza. Nevypadnete z tempa?
O to ani nejde. Záleží hlavně na tom, abychom byli připraveni na ligu. Ještě nevím, jaký bude tréninkový plán, ale může to být fajn z toho pohledu, že se doplní síla v posilovně, to bude důležité. Třeba se nebude tolik na ledě, to ale zatím netuším, na plán jsem se ještě nedíval.

Autor: DAVID JAHODA