Celý Karjala Cup jste odehrál v první obranné dvojici. To vás muselo moc potěšit, mám pravdu?

Když jsem přicestoval do Helsinek a dozvěděl jsem se, že budu v první lajně, tak mě to docela překvapilo. Nečekal jsem to. Chtěl jsem si ten turnaj hlavně užít, a to se povedlo. Řekl bych, že to byl nejlepší turnaj, který jsem za dospělou reprezentaci odehrál. Od porcí minut se odvíjelo i moje sebevědomí. Navíc jsem hrál se skvělými kluky. Nakoplo mě to, jsem za ten turnaj rád.

První dva zápasy jste odehrál se zkušeným Jakubem Jeřábkem, jaká to byla zkušenost?

To, že tam byl se mnou, mi dodávalo klid. Umí krásně rozehrát, naopak, když vidí, že jsme pod tlakem, tak zbytečně nevymýšlí a hraje to jednoduše. Vyhovovalo mi s ním hrát, byla to dobrá zkušenost.

Poprvé vedl českou reprezentaci Filip Pešán, kterého jste zažil už v národním týmu do 20 let. Je jeho pohled na hokej pořád stejný?

Přijde mi, že věci, které do hokeje aplikoval už tehdy, se snaží přenášet i teď do áčka. Styl, který praktikuje, mi vyhovuje. Je rychlý, hodně založený na bruslení, chce, abychom se z naší zóny rychle dostali k soupeři a nezdržovali u nás. Navíc má k sobě pana Špačka a pana Straku, video je výborně vychytané, za mě fakt super.

Jaroslav Špaček si jako trenér obránců získal dobré renomé. Co se během Karjaly do vás snažil dostat?

Pana Špačka už jsem zažil v reprezentaci i pod panem Jandačem, to jsem tam byl poprvé. Většinou není moc času řešit úplně všechno, takže si probereme s gólmany rozehrávku, dáme si nějaké cvičení dva na jednoho, ukážeme si pár taktických věcí, jak bránit. Pak nás ale nechává hrát, případně nás koriguje na střídačce během zápasu. Na starosti má také oslabení.

Na Karjale jste porazili i Finsko, kde jste měl spoluhráče z týmu. To vždycky potěší, že?

Je to tak. Za Finsko hráli moji spoluhráči obránce Rindell a brankář Rajaniemi. Těšilo mě, že jsme je porazili. Byl jsem rád, když jsme například zrovna toho beka zatlačili. To jsem měl radost (směje se). Vždycky je tam taková zdravá motivace, i když si přejeme. Ale víte, jak to je, každý chce být nejlepší a takové situace ke sportu patří. Určitě to bylo pro všechny speciální, dodalo nám to takový zvláštní náboj. Tím, že byl v brance i náš gólman, chtěli jsme mu dát se Šimonem (Stránským, pozn .red.) gól.

Užili jste si pak shledání v kabině Jukuritu?

Vždycky něco proběhne, ale je to jen jedno slovo, a pak se jde dál.

Pohled na tabulku napovídá, že celkově asi moc času na legrácky není, že? (Jukurit je na posledním místě)

No, není… Je těžké to zatím hodnotit, nedáváme moc gólů, kvůli tomu zápasy nevyhráváme. Ale čekají nás další možnosti s týmy okolo nás, doufám, že se tabulkou pomalu prokoušeme výš.

Zatím jste chyběl jen v jednom zápase, a to hned v tom po Karjale. Proč?

Všichni hráči, kteří hrají finskou soutěž a byli na Karjale, tak museli jít na testy hned v neděli po zápase a posléze ještě ve středu, proto jsme ve středu proti Kärpät ještě nemohli hrát. Mezi oběma testy byly čtyři dny. Od čtvrtka už jsme ale mohli trénovat. Jiné ligy to tak neměli, jen finská.

Je to známka toho, jak jsou ve Finsku během probíhající pandemie ostražití?

Přijde mi, že jsou hodně zodpovědní. Nemusí mít roušky, přesto je většina lidí nosí, aby se navzájem chránili. Ani na stadiony moc nechodí. Nenaplní povolenou kapacitu, která je šedesát procent, a raději se dívají v televizi doma. I když se možná některým nařízení nelíbí, respektují to, jsou zodpovědní. A je to pak znát.

Už jste zmínil českého spoluhráče Šimona Stránského. Minulý rok vám český nebo slovenský spoluhráč chyběl, jste rád, že se to před sezonou změnilo?

Jsem rád, že můžu denně mluvit česky. Ale nejen díky Šimonovi, ale taky díky přítelkyni, která je tu se mnou už od začátku sezony a hodně mi pomáhá. Je to oproti minulé sezoně taky změna. Teď na repre bylo taky super, že se člověk po nějaké době vrátil do české šatny, takže zase probíhaly srandičky, hrála česká muzika, která mi hodně chyběla. Z tohoto pohledu to bylo taky takové dobré odreagování.

Od doby, co jste ve Finsku, uběhla zase nějaká doba. Máte pocit, že se pořád zlepšujete?

Od začátku sezony se soustředím hodně na střelbu. Myslím, že mi to jde trochu lépe, za což jsem rád. Ale dál na tom pracuju, abych využíval šance, které jsem v minulé sezoně neproměňoval.

Minulý rok jste se zaměřoval hlavně na bruslení, teď je to střelba. Krok po kroku pilujete všechny dovednosti?

Musím říct, že za tu dobu, co ve Finsku jsem, cítím, že jsem se v bruslení zlepšil. Mám v hlavě nějaké detaily, cítím se díky tomu na ledě lépe. Hodně kluků je v dnešním hokeji na ledě rychlých, ale potom právě rozhodují detaily, na které se zaměřuji. V minulé sezoně jsme měli dost tréninků zaměřených na bruslení, tento rok to zatím není, tak se snažím po tréninku aspoň hodně střílet.

V Jukuritu máte smlouvu do konce této sezony. Už máte indicie, jak to bude dál?

Upřímně musím říct, že to teď ani moc nechci řešit, protože je rozběhlá sezona. Doufám, že když na sobě budu pracovat a každý den se zlepšovat, někdo si toho musí všimnout. Byla by to pro mě odměna za celou tu práci. Nijak se k tomu ale neupínám, když to nepřijde, tak ve Finsku jsem spokojený. Samozřejmě mi končí smlouva, ale zatím k tomu ani nemám víc co říct.

Máte zprávy o tom, jak jsou s vaším vývojem spokojení v organizaci Blackhawks?

Tuto sezonu jsem se zástupci klubu komunikoval jen e-mailem. Zatím jsou tam z jejich strany jen takové základní rady, ohledně podpisu nic nenaznačují. V některých zápasech jsem se jim líbil, ale spíš jde opravdu zatím jen o takové obecné věci.

Určitě jste inspirací pro řadu mladých hráčů v Olomouci, kterých se do sestavy Mory prokousává čím dál více.

Vím o tom. Pro Olomouc je skvělá zpráva, že tyhle mladé kluky může využít. Je super, že se je nebojí do sestavy dávat. Hodně sází i na Kubu Navrátila nebo na Honzu Bambulu, což sice nejsou odchovanci, ale taky jsou to hodně mladí kluci. Přeju jim, aby se dostali do pozic rozdílových hráčů. Těší mě, že dostávají takové příležitosti a budu jim jen přát, aby je využili.