Nejprve spousta výher a kanadských bodů, potom prohry, zranění a už zmíněný předčasný konec. Co je ale hlavní, kupa drahocenných zkušeností.

„Byl to krok kupředu,“ zmiňuje 20letý bek, který v rozhovoru pro Deník první sezonu v dresu Jukuritu Mikkeli detailně popisuje.

Mimo jiné prozradil, proč hrál i za juniorský tým nebo co říkal na comeback Jiřího Vykoukala, otce jeho přítelkyně.

Předpokládám, že z Finska už jste doma.
Naštěstí jsem to stihl. Měl jsem letět v pondělí, ale manažer mi naštěstí přebookoval letenky na neděli, takže jsem stihl odletět. Finnair totiž následující den zrušil pondělní lety do Česka.

Jak si teď v tomto nelehkém období krátíte čas?
Když sezona skončila, tak mám trochu volno. Bráchovi pomáhám se školou, chodím se psem ven. Není toho moc co dělat.

Když vyjdete ven, tak poctivě se zakrytým obličejem. Ilustrovala to fotka na vašem instragramovém účtu.
Ve Finsku ještě šly sehnat respirátory, nebyl to problém, tak jsem si ho do letadla vzal. Pro prevenci. Nechci ohrozit lidi okolo sebe, takže to byl hlavní důvod.

Situace je nepříjemná pro všechny. V hokeji trpí ti, kteří postoupili do play-off, to se ale vás a vašeho týmu netýkalo. Takže se toho pro vás tolik nezměnilo, že?
Změnilo se pro mě akorát to, že jsme neodehráli poslední zápas v Turku. Měl jsem navíc nějakou šanci jet na repre kempy… ale myslím, že každého hokejistu mrzí, že sezona skončila. Je to naše vášeň, naše všechno. Bez hokeje je život takový nudný. Souhlasím ale s tím, že kdybychom postoupili do play-off a sezona skončila, mrzelo by to víc. Pro kluky, kteří o to celou sezonu bojovali a dostali se tam, nebo dokonce byli na těch předních příčkách a přemýšleli o titulu… je to pro mě určitě ještě těžší.

Pro vás tedy sezona původně taky neměla hned skončit.
Nevím přesně, jestli bych jel na turnaje, ale měl jsem s ostatními kluky začínat na kempu v Karlových Varech.

Sezona pro vás začala lépe, než skončila, bez ohledu na vynucený konec. Z osobní i týmové stránky. Proč se mužstvu přestalo dařit?
Těch důvodů mohlo být víc, ale myslím, že ten hlavní byl, že jsme prohráli několik zápasů po sobě a najednou jako bychom si přestali věřit. V šatně nebyla dobrá nálada, hrozně těžko se z toho dostávalo. Když jsme vyhrávali, bylo to dobré. Vyhráli jsme velký zápas v Helsinkách, ale pak začala série proher. Nějak jsme si s tím neporadili, nedostali jsme se zpátky na ty vítězné zápasy. Vznikla černá série, já jsem potom zranil a pokračovalo to. Když jsem se vrátil, vypadala naše hra už o hodně líp, ale bylo to prakticky už bez šance na play off.

Podobnou trajektorii měl ročník i pro vás osobně. Šlo to ruku v ruce?
Přesně tak. Vždycky, když se daří týmu, tak i jednotlivým hráčům narůstá sebevědomí a jejich přínos je vyšší. Jak už jsem řekl, je hrozně těžké se z těch proher vyhrabat. Myslím si, že těch kluků, kteří zažívali ty minulé sezony, bylo dost, což jim nepomohlo. Nebylo to vůbec jednoduché, snažili jsme se něco změnit, ale pořád to nebylo ono. Pak nastala změna trenéra a podle mě ty poslední zápasy vypadaly dobře. Odešli nám jenom dva kluci, šli do Švýcarska, ale zbytek jsme zůstali pohromadě. Ale i když už jsme nehráli o nic, tak se v těch zápasech pořád bojovalo. Někteří kluci neměli smlouvu, takže se chtěli ukázat.

Zmiňoval jste své zranění, kvůli kterému jste chyběl skoro dva měsíce a 16 zápasů. O co šlo?
Na tréninku mě trefil puk do prstu. Byla to tak nešťastná zlomenina, že jsem musel podstoupit operaci.

Jak probíhala léčba?
Hned po operaci mě pustili na dva týdny do Česka. Takže jsem se přiletěl na dva týdny se všemi pozdravit a letěl jsem zpátky. První týden jsem měl volno, trenéři mi řekli, ať si od hokeje na chvíli odpočinu. Pak jsem se začal připravovat na suchu. V tom jsem potom pokračoval i po návratu do Finska. Následně už jsem chodil na led. S hokejkou jsem nemohl, takže jsem hlavně hodně bruslil. Postupem času už jsem mohl začít i s pukem, ale nebylo to vůbec jednoduché. Během tohoto období jsem se hodně nabruslil (směje se). Už jsem si potom v jednu chvíli říkal, že by to mohlo být lepší, ale ta rehabilitace nebyla snadná. Dá se říct, že pořád rehabilituju. To období pro mě bylo fakt těžké, protože jsem se cítil normálně zdravý, akorát ten prst mě trochu limitoval. Cítil jsem se být v parádní formě a o to to bylo horší. Vypadá to, že s vámi nic není, ale nemůžete hrát.

Dokázal jsem se osamostatnit

Třikrát jste v sezoně nastoupil i za juniorský tým Jukuritu. Jaký to mělo účel?
Junioři pořád bojovali o šanci na postup do play-off, takže jsem tam odehrál dva důležité zápasy. Potřebovali oba vyhrát a podařilo se to, postoupili. Potom jsem hrál ještě rozhodující utkání v předkole, to se nám ale bohužel nepovedlo.

Takže jste si nakonec zahrál i vyřazovací část.
Musím říct, že ty zápasy vůbec nebyly špatné. Hodně se bruslilo. Ti kluci samozřejmě nejsou tolik siloví jako v mužích, tam je to ještě taky víc o chytrosti. Vůbec mi to ale neuškodilo. Jak jsem měl tu dlouhou pauzu, tak jsem si potom rád zahrál.

V Česku už byste si za juniory zahrát nemohl.
Ve Finsku hrají kluci juniorku, i když jsou ročník 98. Je vtipné, že bych za ně mohl naskočit ještě i příští rok (usmívá se).

Ve Finsku jste se toužil zlepšit hlavně v bruslení. Jak se to podle vás povedlo?
Myslím, že povedlo. I když jsem měl tu vynucenou pauzu, s trenérem jsem na tom pracoval každý den, za což jsem byl rád. Když bruslím, cítím se daleko sebevědomější. Hrany, změny pohybu, všechno… naučil jsem se víc poznat detaily, které potom můžou v pohybu rozhodovat o milisekundách. Víc jsem nad bruslením začal uvažovat, uvědomoval jsem si plusy a minusy. Určitě mi to dalo hodně.

Zlepšil jste se i v dalších věcech?
Doufám, že jsem zlepšil tak nějak všechno obecně. Nerad hodnotím sám sebe, ale myslím si, že nějaké cíle, které jsem si před sezonou dal, jsem během ní plnil dobře. Myslím si, že mi ta sezona hodně dala.

Mezi řádky se dá vyčíst, že kroku jít za hokejem do Finska nelitujete…
Ne, vůbec. Právě naopak. Byl jsem moc rád, i po té lidské stránce. Musel jsem tam být buď sám, nebo s přítelkyní. Se vším si poradit. I když musím říct, že o mě bylo parádně postaráno, ale všechno jsem si musel vyřídit v angličtině, což mi taky hodně dalo. Byl jsem rád, že jsem se dokázal osamostatnit. A i po hokejové stránce to byl krok kupředu.

Vykoukal? Klobouk dolů

Otec vaší přítelkyně Jiří Vykoukal si za Prostějov po osmi letech zahrál soutěžní utkání. Co jste tomu říkal?
Věděl jsem o tom už někdy v lednu, nebo v únoru, že se nějaké ty poslední zápasy chystá nastoupit.

Překvapilo vás to?
Vůbec ne. Viděl jsem ho doma, jak jezdil na kole, jak šlapal… Věděl jsem, že s klukama na ledě docela dlouho trénoval, třeba už dva tři měsíce před tím prvním zápasem. Myslím, že to pro něho bylo super, že si mohl ještě takhle zahrát. Hokej ho pořád strašně baví, tak proč ne. Každopádně musím říct klobouk dolů! Na to, kolik je mu let, to zvládl bravurně.

Stihli jste se o tom už spolu pobavit?
Říkal, že ho to bavilo a že by možná dal i nějaký další zápas v příští sezoně. Ale záleží na něm. Já jsem za něj rád, že ho to bavilo a že si na to po dlouhé době zase sáhl. Určitě to byl dobrý pocit.

Mora by přes Zlín postoupila

Zpátky k vám. Říkal jste, že si teď dáváte chvíli pauzu. Už jste začal řešit, jak by to vypadalo s přípravou na další sezonu, kdyby se aktuální situace s pandemií koronaviru příliš nezlepšila?
No, to je zajímavá otázka (směje se).

Sám si ji kladete?
Jasně… zatím na ni neznám odpověď. Posilovny, všechno je zavřené. Nedokážu si teď představit, jak to v následujících dnech bude vypadat. Doufám ale, že po těch třech týdnech by se to mohlo trochu zlepšit. Situaci sleduju, ale moc si nemyslím, že by se to mělo v nejbližší době zlepšovat. Nějakou dobu bych se ale měl připravovat určitě, takže doufám, že se to nějak vymyslí a bude to v pohodě.

Ještě na jeden rok máte smlouvu v Jukuritu. Takže plán je jasný?
Jo jo, plán zůstává stejný, měl bych tam normálně pokračovat.

Na rozvojový kemp do Chicaga byste taky měl znovu odcestovat?
I to je v plánu, ale je otázka, jestli se ten kemp vůbec uskuteční. Bude záležet na tom, jak to v těch následujících týdnech bude vypadat. Doufám ale, že to bude dobré.

Určitě jste sledoval i počínání svých bývalých spoluhráčů z Olomouce. Co říkáte na to, jak se zmátořili, a nakonec docela s přehledem udělali předkolo?
Jo, jo, sledoval jsem to. Byla paráda, že se z těžké situace dostali do předkola. Možná, kdyby se v základní části hrály ještě nějaké zápasy navíc, byli by i v šestce. Je jenom škoda, že se extraliga zastavila. Držel jsem jim palce, myslím si, že by přes Zlín postoupili. Právě jsem se na ně chtěl jít podívat, mrzí mě, že to nevyšlo.