„Vzhledem k vývoji extraligy jsou to extrémně důležité tři body, jsme šťastní,“ radoval se 34letý gólman.

Povinná výhra, úspěšný záskok. Ulevilo se vám?

Nebudu lhát, jednoduché to nebylo, vždyť to byl můj první letošní zápas od začátku. A pokud se nepletu a nepočítám play-out, byl to můj první domácí zápas za dva roky v Olomouci. Takže sranda to nebyla, ale myslím, že jsem dobře připravený, navíc mi hodně pomohli kluci.

V čem nejvíc?

Hráli výborně, vytvářeli si spoustu šancí a dozadu soupeře do větších šancí nepouštěli. Nějaké střely tam sice byly, ale jsem tam od toho, abych něco chytil. A vyložené příležitosti Litvínov neměl.

Byl jste nervózní?

Ve čtyřiatřiceti letech bych už asi moc nervózní být neměl, už jsem to zažil několikrát. Nicméně tlak tam je, kor v takovém zápase s Litvínovem, který desetkrát za sebou prohrál. Určitě jsme nechtěli být ti, kdo je postaví na nohy. Moc důležitějších zápasů v dosavadním průběhu utkání asi nebylo, už jde do tuhého a láme se chleba.

Na střely to bylo 55:23, pro nerozchytaného gólmana nic moc, co?

Pro mě to bylo hodně těžké hlavně na začátcích každé třetiny, to jsem si skoro nesáhl na puk. My jsme měli opravdu markantní střeleckou převahu, skóre mohlo být daleko vyšší. Ale víte, jak to je, dostanete nějaký náhodný kontaktní gól a celý průběh je pak zapomenutý. Naštěstí jsme to ale zvládli na 4:2.

Připravovali jste se nějak víc na Juraje Mikúše?

Všichni jsme registrovali, že Juraj podepsal v Litvínově kontrakt do konce roku, takže jsme věděli, že pro nám nastoupí. Dobře si ho pamatujeme, takže jsem si byl vědom, že pokud se dostane do šance, je schopný skórovat.

Nechtěl jste si zařídit v průběhu ročníku nějaký střídavý start, abyste měl zápasovou praxi?

Ze začátku byly nějaké tendence, že možná budu někam jezdit, vzešlo to i ode mě. Ale teď v rozehrané sezoně už je všude plno. Asi by mi to prospělo, ale už to nevypadá, že by se něco vyskytlo.

Trpělivost je jedna věc, ale neměl jste trenérům za zlé, že vás nenechali hrát častěji?

Ideální to samozřejmě není… Když jde člověk do brány poprvé někdy na konci ledna, je to buď anebo. Za zlé jim to nemám, víc mužstev sází na jednoho gólmana, podívejte se na Zlín, Plzeň nebo Vítkovice. Braňo (Konrád) je špičkový gólman, a kdo bude chytat, je vyloženě rozhodnutí trenérů. Já dělám vše, abych byl připravený.

Se svým výkonem jste spokojen?

Nevím, asi bych to nehodnotil, svůj výkon si rozeberu pak. Já jsem spokojený s výsledkem, mrzelo by mě, kdybychom prohráli.