„Už je to dlouho. Ale ty okamžiky byly mimořádné a vždycky, když zavítám do Olomouce a jedu okolo zimního stadionu, tak si na to samozřejmě vzpomenu," vybavuje se Miroslavu Chalánkovi osudný pondělní večer 11. dubna 1994.

Miroslav Chalánek jako kapitán mistrovského týmu Olomouce slaví zisk titulu v roce 1994Jak na slavnou sezonu vzpomínáte?
Byl to můj největší úspěch v hokeji. Celá ta sezona byla v hodně věcech průlomová. Manažersky se poskládalo výborné mužstvo, taky jsme v extralize začali výborně. Nakonec jsme ale měli velké problémy se vůbec do play off dostat. Šli jsme ze sedmého místa a v prvním kole jsme vyřadili Budějovice. To byl takový důležitý impuls.

Co bylo rozhodující pro tehdejší úspěch?
Musíte být v dobrém mužstvu a mít štěstí v těch rozhodujících okamžicích, jako my na Kladně, kde jsme postoupili na penalty. To štěstí bylo asi opravdu rozhodující, protože jsme vyřadili takové týmy, jako České Budějovice nebo Kladno. A kdy si na ty časy vzpomene, tak ví, že to byla špičková mužstva.

To bezpochyby. Kladno suverénně ovládlo základní část, v jeho dresu tehdy řádila především fenomenální blue line Vejvoda – Patera – Procházka. V semifinále jste s ním prohrávali už 0:2 na zápasy a asi by si na vás tehdy nevsadil nikdo. Bylo právě tohle semifinále klíčové pro zisk titulu?
Určitě, ono semifinále je v podstatě klíčové vždycky. V prvním kole se vám může něco náhodou povést, ale ve druhém už si na vás dávají všichni pozor a nikdo vás nepodcení. Na Kladně jsme první dva zápasy prohráli, ale byla to vyrovnaná utkání. Nakonec jsme to zvládli otočit, což nás nastartovalo až k titulu.

Titul byl krásný, všechno vypadalo růžově. Jenže pak přišel pád. Jak jste to tehdy prožíval?
Druhý rok, co jsem byl v Olomouci, to byla sezona 1994/1995 a vypadala zpočátku také dobře. Hráli jsme Pohár mistrů a až do Vánoc jsme ho vedli nebo byli do druhého místa. Zlomový okamžik přišel na přelomu roku, kdy finančně některé věci přestaly fungovat. Právě finanční situace měla vliv na to, že jak se mužstvo před dvěma roky poskládalo, tak se zase začalo rychle rozpadat.

V Olomouci jste pak působil i jako funkcionář, takže jste viděl do spousty věcí. Co zavinilo tehdejší úpadek?
Dva nebo tři roky jsem byl ve vedení klubu, ale to byla doba, kdy se do hokeje neustále prolínaly finanční problémy. V podstatě nešlo normálně pracovat. Problémy se řešily tak, aby se klub vůbec udržel v chodu, což vyústilo v prodej extraligy do Karlových Varů. V první lize se pak nepodařilo sehnat a zajistit finanční zázemí. Dalším problémem byly majetkové poměry. Těch faktorů bylo zkrátka hodně a nedovolily, aby se klub stabilizoval. Přitom co se týče práce mládežnického hokeje a občanského sdružení, fungovalo vše velmi dobře, až nadstandardně.

Devatenáct let od titulu se Olomouc opět ocitla na hraně extraligy. Sledujete baráž?
Musím říct, že jsem hodně zbystřil a velmi pozorně baráž sleduji. Začátek se povedl výborně, teď se to trochu zaseklo. Ale i když to má každý už jako rozhodnuté, do konce zbývají čtyři zápasy a to je dvanáct bodů. Takže šance pořád je. Z toho postupu do baráže jsem měl obrovskou radost, držím Olomouci palce, aby se zpátky dostala a aby se extraliga do krajského města vrátila. V takových městech by se totiž extraliga měla hrát.

Má vůbec prvoligové mužstvo šanci prodrat se mezi elitu?
Samozřejmě je potřeba si uvědomit, proti komu nastupují. Vzpomeňte si na Liberec loni, kdy v extralize došel až do semifinále. Kádr má přitom z osmdesáti procent stejný. Je to mužstvo, které se sice prošlo nějakou krizí a spadlo do baráže, ale kvalitu bezesporu má. To samé platí i pro Chomutov. Na ty poměry zatím Olomouc zvládá baráž dobře. Jestli to bude na postup stačit, to je samozřejmě otázka.

Minimálně je to ale pro klub i pro hráče obrovská zkušenost, která se může v následujících letech a případných pokusech o postup do extraligy hodit. Souhlasíte?
Pokud ji chce klub dlouhodobě udržet, tak se tam musí dostat nějakou přirozenou formou. Musí mít ekonomické zázemí, materiální, zázemí okolo zimního stadionu, zázemí z hlediska postavení hokeje v regionu, aby měl své stále příznivce ale i lidi, kteří mu budou ochotni něco obětovat. Je to dlouhodobější záležitost, Olomouc ale od doby, kdy to vypadalo, že už se tam nikdy hokej hrát nebude, ušla obrovský kus cesty. Takže já to vidím optimisticky. Už samotná baráž je obrovská zkušenost pro hráče. Zahrát si proti takovým hokejistům, jako je Petr Nedvěd, vám dá skutečně hodně. Pokud v Olomouci bude vůle, je podle mě jen otázkou času, kdy se do extraligy dostane zpátky.

Vaše jméno je samozřejmě spjaté také se zlínským hokejem, který teď bojuje ve finále extraligy…
Samozřejmě držím palce Zlínu. A jak to tipuju? Myslím si, že to bude dlouhá série. Přeju si vidět co nejvíc zápasů, takže doufám, že to bude na sedm. A v tom sedmém Zlín vyhraje. Budu fandit přímo na stadionu.

Miroslav Chalánek

Narozen: 21. února 1963 v Olomouci
Post: útočník
Kariéra: HC Zlín, HC Olomouc, HK Michalovce, HC Zlín, HC Olomouc, HC Přerov
Statistiky v extralize: 398 zápasů, 80 branek, 116 asistencí
Největší úspěch: extraligový titul s HC Olomouc v roce 1994
Co dnes dělá? Kapitán Kohoutů z mistrovské sezony chvíli působil jako funkcionář. Aktuálně zastává vysokou manažerskou pozici a je zlínským zastupitelem za ODS.