„Nakonec jsme nebyli na Libavé, ale v Hranicích,“ uvedl starší z trenérské dvojice Kohoutů. „Na Libavé to teď nešlo. Je tam kůrovec, spousta vykácených stromů, takže jsme to měli ve vojenském prostoru vzdušnou čarou asi dva kilometry od kasáren v Hranicích,“ dodal v rozhovoru pro Deník.

V závěrečné fázi suché přípravy si tak Hanáci užili netradiční zpestření. Těžké však jak po fyzické, tak psychické stránce. A trenéři? Ti hráčům jen nepřihlíželi.

Jaké to bylo?

No, bylo to hrozné. Aspoň pro mě teda…

Takže jste se jako trenéři účastnili taky?

Jasně.

Proč to bylo hrozné?

Myslel jsem si, že to bude jednodušší. Nikde nic. Přijdete a tam jen les, louka. Kluci měli prvně různá školení – topografii, přežití, zdravovědu a další. Pak si na tom palouku museli postavit přístřešek, pod kterým spali. Použili karimatky, nějaké plachty, celty. Následoval přesun přes osmikilometrový lesní porost, což bylo celkem dost.

Co dál?

Potom se plnily různé úkoly, byl táboráček, chycení pstruha, jeho kuchání a upečení. Ve tři hodiny v noci nám pískli poplach, zase byl přesun, asi kilometr jsme běželi na místo, kde jsme museli čekat, než jsme se mohli vrátit. Noc byla taková rozhozená. V pátek ráno pak bylo brodění přes řeku Bečvu a ukončilo se to zrychleným pochodem do kasáren. Pro mě to byl velký záhul.

Vy trenéři jste absolvovali úplně všechno?

Víceméně ano. Jen jsme neměli ta počáteční školení, protože jsme byli v Olomouci na tenisovém turnaji s partnery.

Splnil výcvik to, co jste očekávali?

Účel to splnilo maximálně! Zase jsme se podívali na jiné odvětví, na věci, které řeší jiní lidé. Vojáci jsou dle mého názoru borci. Jsou fakt výborní. A instruktoři, které jsme měli, byli zvlášť výborní.

Bylo to hlavně o tom vidět, jak jsou hráči schopni řešit krizové situace?

Jistě. Dali jsme je do pětic, schválně tak, aby spolu nebyli ti úplní kamarádi. Aby byli od sebe a byli s tím, se kterým se kamarádí třeba o něco méně. Myslím, že účel to splnilo opravdu maximálně. Viděli jsme je v situacích, na které nejsou zvyklí. Navíc tam bylo spousta komárů, čímž ta nekomfortnost byla navýšená.

Jaké jste měli od hráčů ohlasy?

Myslím, že se jim to líbilo, pokyvovali hlavami. Kromě výcviku samotného jsme v pátek po tom doběhnutí viděli ještě nějakou techniku – bévépéčka (bojové vozidlo pěchoty, pozn. red.) minomety, zbraně. Pochvalovali si to, i když to byla celkem dřina. To, že tam byli komáři, že se moc nevyspali… postupně se to zkrátka nabalovalo. Možná, že byli chvílemi naštvaní, ale budou na to vzpomínat rádi.

Pokud bude možnost, šli byste do toho za rok znovu?

Myslím, že s určitými obměnami se to dá vymyslet zase trochu jinak. Už jsem od jednoho významného hráče z kabiny měl zpětnou vazbu, že by to sám navrhl.

Byli úplně všichni hráči? I ti, co mají individuální přípravu?

Byli. Snad jen kromě dvou. Jeden onemocněl a druhý měl nějaké neodkladné vyřizování, které prostě nešlo zrušit.

Suchá příprava vám pomalu spěje do konce, v pátek ji uzavřete. Byli jste s ní spokojení?

Víceméně jsme splnili všechno, co jsme si předsevzali. Tréninky nebyly dlouhé, probíhaly jednou denně. Na hráče jsme apelovali, aby se zlepšovali v dovednostech, ve kterých zaostávají. Zpětnou vazbou pro nás je, že je teď po dvou měsících vidíme a můžeme porovnat, jak na sobě zapracovali.

Nyní budete mít vy i hráči volno.

Ano, ale taky jsme upozorňovali na to, že volno, které budou mít, není dovolená jako taková. I v tom individuálním volnu se budou muset nachytat tak, aby, když se 22. července zase sejdeme, byli připraveni skočit rovnou na led.

Proběhly oproti loňské suché přípravě nějaké podstatné změny?

Oproti loňsku jsme se trochu víc věnovali rychlosti, výbušnosti, dynamice. Tohle jsme dělali více.

Proč?

Protože ti starší hráči postupem doby mají tu obecnou vytrvalost větší a větší, ale potřebují jít víc do rychlosti a výbušnosti.

Je možné, že byste na startu přípravy na ledě přivítali ještě někoho nového?

Celé to přípravné období se bavíme, konzultujeme různé hráče. Někteří už tady pomalu klepali na dveře, ale nakonec to nevyšlo. Je to o dennodenní komunikaci. Může se vystříbřit něco v srpnu, může se vystříbřit něco do listopadu. Nechal bych tu otázku zatím otevřenou, 22. července nastoupíme s tím, co máme. Budou tam samozřejmě nějací mlaďoši, naši junioři, kteří si budou chtít říct o místo v áčku.

Neměl jste na chvíli strach, že přijdete o Zbyňka Irgla, o kterého se zajímala Sparta?

To ani ne… (na chvíli se odmlčí) Prožil u nás dobrou sezonu, střeleckou sezonu. Ty finančně silnější týmy po něm asi nějakým způsobem šly. Ale jednoznačná věc, kterou už před pár dny zmiňoval Erik (Fürst, generální manažer Mory, pozn. red.), je ta, že tu má platnou smlouvu. Tím to pro vás bylo uzavřené. Přiznám se, že jsem to ani nějak extra neřešil. Kdyby k tomu náhodou došlo, nedá se nic dělat a jdeme dál.

Do zápasové přípravy vstoupíte zápasem s kazašským Kokčetau, který prvotně v harmonogramu nebyl.

Oni tu budou na soustředění. Možná se podaří udělat ještě jeden zápas, doufáme v tom.

Proč jste tohoto soupeře do přípravy vložili? Měl by to být na začátek ideální soupeř?

Víte, když jste čtrnáct dní na ledě, není to ještě ono. Brusle jsou tvrdé, neprošlápnuté. Tohle bude opravdu přípravný zápas. Vím, že starší hráči potřebují na rozjezd delší dobu. Naopak pro mladé hráče je to příležitost, aby se ukázali a eventuálně si řekli o místo v sestavě.