Jak jste se cítil, když vás po konci utkání vyvolával celý stadion?

Musím říct, že jsem se cítil krásně. Člověk si vždycky vzpomene na staré časy. Fanouškům za to obrovsky děkuju, hřeje to u srdce. Můžete si říct, že je to jen hokej a že to k tomu patří, ale když vám tleská celá hala, je to nádherný pocit.

Posledních pět zápasů přípravy jste vynechal. Vidět to na vás ale vůbec nebylo.

Kdybyste věděl, jak jsem se cítil první třetinu, asi byste mluvil jinak (směje se). Tahal jsem nohy, neměl jsem dech, neměl jsem nic. Pak jsem to ale naštěstí trochu rozjezdil. Na začátku jsem se ale fyzicky hodně trápil.

Dva góly ale mluví za vše, tým usadily do sedla. Jak padly?

U prvního gólu mi to tam Koloušek (Petr Kolouch, pozn. red.) hezky dal a já jsem musel střílet, ne že z jedné, ale jen jsem to vzal a vystřelil, protože beci šli hned proti mně. Možná to gólman neviděl. Dobře, že to tam spadlo.

A ten druhý gól?

Čekal jsem, jestli nejede někdo se mnou, že bych natáhl brankáře, a dával to na druhou tyčku do prázdné branky. Naštěstí jsem ale pak udělal to, co jsem udělal.

Olomouc dlouhodobě hledá střelce. Našla ho ve vás?

Každý je rád, když dá gól. Na druhou stranu sezona je strašně dlouhá a máme před sebou ještě kus práce. Jsme samozřejmě obrovsky rádi, že jsme první zápas urvali.

Myslel jste na hattrick? Šance na něj byly.

Hlavně jsem chtěl, ať ten zápas dovedeme do vítězného konce. Tři body jsou pro nás zlaté, teď musíme jít dál.

I ve vašem věku se od vás očekávají góly, role lídra. Jak to berete, cítíte tlak?

Co se týká mě, možná na sebe někdy vytvářím až zbytečný tlak sám. Vždycky jsem ale maximalista. Dokud budu vědět, že na to mám, a myslím si, že momentálně na to fyzicky ještě mám, budu od sebe chtít maximum. Co se týká trenérů… nechci říct, že není tlak na hráče, ale je spíš tlak na celé mužstvo. Jsme parta bojovníků a na tom musíme stavět.

Vašemu útoku se dařilo. Budete společně s Petrem Kolouchem a Vilémem Burianem ofenzivní zbraní Olomouce?

To bych takhle říkat nechtěl. Je to začátek. Kolikrát je to opravdu o štěstí, myslím, že máme opravdu na čem pracovat. Podle mě to bylo hodně upracované, byla to taková plácaná. Puk často skákal jak pingpongový míček. Myslím si ale, že lehce jsme měli navrch my.

První zápas, tři body. Jak důležitý je povedený vstup pro týmové sebevědomí?

Začátek je vždycky strašně těžký, všichni mají spoustu sil. Není to moc o hokejové kvalitě, často to je o štěstí, komu tam co spadne. Určitě panuje na naší straně velká spokojenost. Každý je rád za dobrý vstup do sezony. Nemusí se povést první dva tři zápasy a začne pracovat panika. Ale ani bych to nechtěl přeceňovat, před sebou máme dalších 51 kol.