Zpoza branky dostal ideální pas od Marka Laše, švihl zápěstím a o tyčku dostal puk za bezmocného brankáře. Na něco takového jsou z posledních týdnů v Olomouci zvyklí spíše v podání střelce Zbyňka Irgla, ne od borce, v jehož popisu práce je primárně gólům zabraňovat.

„Zbyňa mě asi nakazil. Nemusí dávat pěkné góly jenom on, jsem rád, že byl konečně pěkný i z mojí strany,“ smál se Ondrušek po duelu s Dynamem.

Na domácím ledě se prosadil podruhé za sebou, týden předtím rozhodl těsnou přetahovanou s Plzní. „První vlaštovky ještě jaro nedělají, takže bych to zatím nechal v klidu,“ nepřeceňoval svou formu.

Je to každopádně on, kdo je nejproduktivnějším bekem Hanáků. Po dvanácti zápasech má na svém kontě šest bodů (2+4), a má tak dobře našlápnuto překonat své extraligové maximum z loňska, které činilo 13 bodů.

Nová role na přesilovce

Pomoct by k tomu mohla i jeho nová pozice na přesilové hře, kterou mu určil Zbyněk Irgl. „Je to nejzkušenější hráč týmu, takže kdo jiný by do toho měl mluvit než on. Tak to má být.“ Při početní převaze totiž operuje pro obránce trochu netypicky mezi kruhy – stáhnout s sebou hráče, vytvořit tím víc prostoru na modré čáře, případně narazit puk spoluhráči u mantinelu. To jsou jeho úkoly. „Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Zbyňa mi ale řekl, co po mně chce, kde se mám pohybovat, a zatím to vychází,“ řekl.
Možná i proto, že kromě poctivé kvalitní defenzivní roboty ukazuje i své ofenzivní schopnosti, se příznivci Kohoutů rozhodli vytáhnout děkovné choreo právě teď.

„Byl jsem překvapený,“ neskrýval Ondrušek. Něco se mu ale na choreu nezdálo. Jeho podobizna byla doprovozená popiskem: Kohoutem od roku 2001. Díky Jirko. „Ten rok mi nějak nesedí,“ pousmál se. „Když jsem to spočítal, tak v patnácti jsem v áčku ještě nehrál, takže nevím. Jsem tu ale od sedmi, takže nějakých 25 let. Je ale v podstatě jedno, jaký rok tam fanoušci napsali,“ řekl s úctou 32letý bek.

Novodobou historii olomouckého klubu zná Ondrušek jako nikdo jiný. V A-týmu si kroutí už 14. sezonu! A vzhledem k tomu, že jeho aktuální kontrakt vyprší až za další tři roky, dá se předpokládat, že – v dnešním sportu netradiční – sérii prodlouží.

Mimo Olomouc jen 25 zápasů

Jaké to je hrát hokej jinde než v Olomouci, to si vyzkoušel jen hodně epizodně. Jako dvacetiletý mladík se rozehrával ve Šternberku a Šumperku, kde odehrál dvanáct , respektive jedno utkání. V sezonách 2011/12 a 2012/13 se pak dohromady ve dvanácti duelech ukázal v dresu Vítkovic. Oťukání s extraligou pak zúročoval už jen jako olomoucký Kohout. Úctyhodné.

Svou kariérní minulostí je raritou i v kabině Hanáků, odchovanců Olomouce v ní ale najdete víc. David Škůrek, Jakub Gavlas či Jan Lukáš. Další hráči jako Jan Jaroměřský, Martin Vyrůbalík nebo Jan Knotek, kteří v klubu zakořenili už před několika lety, mají ke klubu skoro stejně blízko jako jeho odchovanci.

Mít kádr opřený o „místní“ osu rozhodně není od věci. Třeba v Mladé Boleslavi poznávají, že je to v situacích, kdy se mužstvu úplně nedaří, téměř klíčové. Na tuto skutečnost poukazoval sám majitel středočeského klubu Jan Plachý.

A Ondrušek může jen přitakávat. „Máme k tomu klubu blíž. Máme tu rodiny, je pro nás důležité, aby tu extraliga zůstala. V jiných týmech, když tam hrají hráči z druhého konce republiky, a spadnou, tak si řeknou – holt půjdu o dům dál. My to ale máme tak, že se nám doma líbí a pasuje nám to tak.“

Nerad se baví s rozhodčími

Když není k dispozici zraněný kapitán Martin Vyrůbalík, trenéři nejspíš moc dlouho nepřemýšleli, na čí dres mají kustodi „C“ provizorně nažehlit. Jenže Ondrušek o to zrovna dvakrát nestál. „Úplně to nevyhledávám, spíš mi přišlo, že jsem to měl tak za trest,“ rozesmál se. „Nerad komunikuju s rozhodčími, zvlášť když s nimi musí člověk mluvit, aniž by věděl, co se na ledě stalo a trenér ho tam pošle, ať zjistí, co a jak,“ prozradil Ondrušek, proč z dočasného kapitánství neskákal až ke stropu.

Kdo z toho ale rozhodně radost měl, jsou Ondruškovi spoluhráči. Dát gól a mít na prsou vůdcovský cejch, to se nemohlo obejít bez odezvy. „Vypsal jsem jim na úterý snídani. Chtěli peníze, ale peněz mají dost, takže dostanou snídani,“ prozradil s úsměvem požadavky parťáků a nastínil své plány.

Zatímco spoluhráči si pochutnají na snídani, fanoušky Ondrušek obdaroval dávkou emocí. Kromě hezkého a důležitého gólu se po zápase s Dynamem proletěl vzduchem a před domácím kotlem skočil vítěznou rybičku.

Ondrušek a Olomouc, to je prostě dokonalá symbióza. Až se za pár let rozhodne odejít do hokejového důchodu, dres s jeho jménem a dnes už neoddělitelným číslem 23 by se mohl (a možná i měl) vyvěsit pod střechu (snad už nového) olomouckého zimního stadionu.

A to i navzdory tomu, že to není žádný trhač bodových rekordů a že se v olomouckém hokejovém klubu této pocty ještě nikdo nedočkal.

Mora hostí tápající PirátyS cílem vrátit se na vítěznou vlnu nastoupí olomoučtí hokejisté do pátečního domácího souboje proti poslednímu celku extraligové tabulky z Chomutova.
Mora po třech výhrách v řadě padla v nedělním duelu ve Zlíně 0:4. „Musíme se z toho poučit. Máme před sebou další zápasy a musíme bojovat, vyhrávat a sbírat body,“ prohlásil po prohře na ledě Beranů olomoucký brankář Branislav Konrád.
Napravit reputaci si Kohouti budou chtít proti tápajícím chomutovským Pirátům, kteří z 12 zápasů uhráli jen šest bodů.
„Pořád se potýkáme se špatnou produktivitou,“ konstatoval trenér chomoutovského týmu Vladimír Růžička starší. Útočné řady jeho týmu nedávno rozšířili Radek Duda a Tomáš Svoboda, přesto Piráti půjdou do bitvy na Hané zatěžkáni dvěma prohrami za sebou (s Třincem a v Karlových Varech).
Páteční utkání, které odstartuje tradičně v 18 hodin, se bude hrát ve slavnostním hávu, jelikož je věnované oslavám 100 let české a slovenské státnosti. Zápas bude zahájen státní hymnou.

DAVID JAHODA