Brzy 20letý hokejista si nově vyzkouší nejvyšší finskou soutěž – hrát bude za Jukurit Mikkeli, se kterým podepsal dvouletou smlouvu.

„Na finskou ligu jsem slyšel samou chválu. Řekl jsem si, že ji chci zkusit taky,“ prozradil v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Teď už do sebe láduje tvrdé tréninkové dávky. Ještě před pár dny ale ležel v knížkách. Dveřmi Gymnázia Čajkovského v Olomouci ale mohl naposledy projít s úsměvem. U maturity obstál, zkoušku z dospělosti zvládl dokonce s vyznamenáním.

Tradiční úlevné heslo neúspěšných maturantů „hvězdy září v září“ se ho tak netýkalo. I když taky by rád zazářil, ale už mimo školní lavici.

A nejen v září.

Asi je zbytečné se ptát, jak velká úleva vás po úspěšné maturitní zkoušce zaplavila, že?
Úleva je to obrovská! Jsem rád, že mám alespoň to základní vzdělání (usmívá se). I když je škoda, že se v Česku nedá víc propojit škola s profesionálním hokejem. Teď to ale vypadá, že studium na nějakou chvíli opustím, pokud mi tedy nějaká ze škol neumožní v něm pokračovat.

Je pro vás vysoká škola téma do budoucna?
Na jednu vysokou jsem teď přijatý, ale ještě jsem se neptal, jak by to mohlo fungovat, když teď budu v zahraničí. To zatím nevím. A jestli by byla nějaká možnost studia ve Finsku, tak to bych zatím spíš neřešil.

Na jakou školu jste přijatý?
Na Masarykovu univerzitu v Brně. Chtěl jsem si dát něco jednoduššího, co by mě přiblížilo sportu. Pokud se nepletu, obor se jmenuje trenérství a sport.

Co byly větší nervy – maturita, nebo sedmý zápas čtvrtfinále play-off?
Nevím, no… ten sedmý zápas byl takový, že jdete do něčeho, co si chcete užít. Maturitu si chce člověk v uvozovkách taky užít, ale nedá se to srovnávat. Maturitu by měl mít, když to tak řeknu, každý. Já jsem šel až ve středu, a když jsem viděl, že to přede mnou všichni udělali, nechtěl jsem být jediný, kdo to neudělá.

Každý chce maturitu zvládnout napoprvé, ale zvlášť ve vaší situaci to bylo důležité, že? V září budete mít už jiné starosti…
Přesně tak. Věděl jsem, že to nemůžu neudělat, protože v září bych tam asi nepřijel. Nevím, co by nastalo. Naštěstí tuhle situaci řešit nemusím. Jsem rád, že se mi to povedlo.

Teď vás čeká velká zkouška mimo školní lavice – angažmá ve finském Jukuritu Mikkeli. Jak se na to těšíte?Bude to obrovská výzva, strašně se na ni těším. Doufám, že se mi povede zlepšit sebe sama, ať už z pohledu hokejového, tak z pohledu osamostatnění. Naučit se lépe jazyk a další věci…

Maturoval jste i z angličtiny?
Jo, jo. Povedla se mi na jedničku.

Takže byste se měl domluvit na výbornou.
Ve Finsku umí kluci anglicky parádně. Byl jsem tam nedávno na pět dní, lehce jsme si popovídali. Snažil jsem se mluvit a vždycky jsem se nějak domluvil. Finsky už jsem taky něco zkoušel, ale bude to chtít chvíli čas. Nějaké základní věci se chci naučit, aby to vypadalo, že držím partu (směje se).

Co už z finštiny umíte?
„Ahoj“, „děkuji“. Uměl jsem i „dobré ráno“, ale to už jsem zapomněl, takže si to budu muset připomenout, než tam pojedu. Zatím to jsou takové ty jednoduché věci. Ale myslím, že kluci mě tam postupně naučí i další slovíčka.

Byl jste se tam poprvé?
Jo, jo, poprvé. Je to zhruba tři nebo čtyři týdny zpátky. Klub mě představoval jako svého hráče. Chtěli, abych poznal kluky, prostředí. Domluvili jsme se tedy tak, že se tam přijedu podívat, a pak budu trénovat s kondičním koučem tady.

Jeden obchoďák a útulný stadion

Jaký na vás klub udělal dojem? Ve Finsku zatím nepatřil do špičky.
No, ale teď přivedli další čtyři kluky ze zahraničí. Myslím si, že kvalita týmu bude vyšší než v předchozích letech. Klub je teď určitě ambicióznější, než tomu bylo v minulosti, kdy se v lize teprve seznamoval. Myslím, že už za sebou má období toho ligového „otloukánka“ a půjde nahoru.

Jak na vás zapůsobilo prostředí? Ať už po hokejové, či nehokejové stránce.
Město Mikkeli je malinké, nedá se moc srovnávat s Olomoucí. Má okolo čtyřiceti tisíc obyvatel, je tam jenom jeden ne moc velký obchodňák. Na druhou stranu je to dobře, protože tam není moc, co by mě mohlo od hokeje rozptylovat (směje se). Stadion je menší než v Olomouci, ale je takový útulný. Zázemí je tam super. Navíc mi říkali, že teď do skyboxu postavili novou saunu. Taková zajímavost (usmívá se).

Zaznamenal jste povzdechnutí trenéra Mory Zdeňka Motáka, že je pro něj zklamání, když jdete z šestého týmu extraligy do čtrnáctého celku finské ligy?
Četl jsem to, možná mě to trošku mrzelo, ale moc bych to nechtěl řešit. Každý má svůj názor. Já si myslím, že posunout se do nejvyšší finské ligy je super krok. Je to tým, který hrál sice v minulých letech na konci, ale jak už jsem řekl, teď posiluje a je velice ambiciózní.

V Jukuritu nepůsobí žádný Čech. Je to lepší, že si budete muset ve všem poradit sám, nebo byste v kabině raději nějakého krajana uvítal?
Těžko říct. Během sezony bych byl asi rád, kdybych si mohl s někým popovídat česky. Situace je ale taková, že žádný Čech tam není. Budu se s tím muset nějak vypořádat. A kdyby bylo nejhůř, nedaleko bude Kuba Škarek, který hraje v Lahti. Kdyžtak bych ho navštívil. Hrozně si ale sám sobě chci dokázat, že se o sebe umím postarat sám. Je to velká výzva.

Nižší věkový průměr a rychlejší hra

Bavili jste se se Škarkem o angažmá ve Finsku?
Bavili. Ale nejen s ním. Třeba i s Hynkem Zohornou nebo s Kubou Krejčíkem, všichni byli s finskou ligou hodně spokojení. Říkali mi, že jim to pomohlo hlavně do rychlosti. Nebo že když odjeli reprezentovat, tak se na ty akce cítili být fakt nachystaní. Jsem zvědavý, jaké to pro mě doopravdy bude. Kluci byli spokojení, tak doufám, že já budu taky.

Finové jsou svou rychlostí a výborným bruslením pověstní. Navíc NHL, o které sníte, se ubírá právě tímto směrem. Byl tohle jeden z faktorů, proč jste se rozhodl pro Finsko?
To taky. Navíc věkový průměr ve finských týmech je o dost nižší než u nás. Nevím přesně to číslo, ale i v Jukuritu je spoustu mladých hráčů, kteří lítají nahoru dolů. Všechny týmy tam zúžily hřiště, hra plyne rychleji, člověk musí na všechny podněty rychleji reagovat.

Když na nedávném MS v Bratislavě vyhrál finský výběr se 12 hráči ze svojí ligy, utvrdilo vás to v tom, že jste se rozhodl dobře?
Určitě. Byl to jen důkaz toho, že finská liga jde správným směrem. I když finance tam nejsou takové jako ve švédské lize, tak ve Finsku se každoročně podepíše spousta hráčů, kteří směřují přímo do NHL. Myslím si, že kvalita finské ligy není vůbec špatná a každým rokem jde víc a víc nahoru.

Aleš Jergl nedávno zmínil, že přestup do Hradce Králové mu schválil Zbyněk Irgl. Brankář Třince Šimon Hrubec pak říkal, že s ním probíral svůj přesun do zahraničí. Váš přestup do Finska Irgl kvitoval?
Se Zbyňou jsme se bavili o hodně věcech, padlo tam i tohle. Vždycky se mě jenom zeptal, jak probíhají jednání a tak… myslím, že na tuhle nabídku vůbec nic nenamítal. Nebylo to tak, že bych se podle něho řídil, ale říkal, že pokud tu šanci mám, ať to určitě zkusím. Já jsem mu potom říkal až tu finální formu, jak jsem se tedy rozhodl.

Možností bylo víc, nejenom Olomouc

Jít do nižší soutěže v zámoří nepřipadalo v úvahu?
Spolu s agentem a Chicagem jsme to probírali a tak nějak jsme se shodli, že Finsko bude správný krok. Nižší zámořská soutěž nám moc nedávala smysl, nějak jsme se nedívali ani po švédské lize. Navíc když jsem pak slyšel od kluků, jak si finskou ligu chválili, tak jsem si říkal, že to pro mě nemusí být vůbec špatné, a že si to chci zkusit taky.

Byla možnost, že byste ještě rok zůstal v Olomouci?
Možností bylo víc, nejenom Olomouc. Rozhodl jsem se ale pro cestu v zahraničí.

Řekl jste si, že už je správný čas udělat další krok?
Přemýšlel jsem nad tím hodně. Zatím nemůžu říct, jestli to bylo správně, nebo špatně, to ukáže až čas. Každopádně se teď těším na novou výzvu a jsem rád, že jsem se tak odhodlal. Uvidíme, co to přinese. Myslím si, že ať už špatná nebo dobrá zkušenost vás vždycky někam posune.

Kdy bylo jasno, že půjdete právě do Jukuritu?
Začalo se to řešit už nějak na konci ledna a před play-off se to už finalizovalo. Během nějakého měsíce a půl jsem se musel rozhodnout, jinak by nabídky padaly. Chtěl jsem to mít vyřešené tak, abych měl před play-off čistou hlavu.

Když už jste nějakou dobu věděl, kam povedou vaše další kroky, zhlédl jste nějaké zápasy finské ligy, ať víte, co čekat?
Díval jsem se na pár sestřihů. Ale už když jsem byl s reprezentací a zrovna jsme nehráli, tak jsem se díval na finské hráče. Vím, že bruslařsky i technicky jsou na tom výborně. Několikrát jsem proti nim v reprezentaci už nastoupil. I síla je u nich dost v popředí. Navíc ta užší kluziště… Doufám, že mě to tam i trochu zocelí a budu se zlepšovat.

Konec ve čtvrtinále mrzel hodně

Jak aktuálně vypadá vaše příprava?
Změnil jsem kondičního trenéra, každý má své přednosti. Chtěl jsem si zkusit zase něco nového. Zatím to probíhá dobře, začal jsem trénovat dvakrát denně.

Co vás čeká potom?
Budeme v trénování pokračovat tak dlouho, než – stejně jako v minulých dvou letech – poletím na rozvojový kemp do Chicaga. Odlétám 12. července. Pak už se nebudu vracet do Česka, ale poletím rovnou do Finska.

Ve Finsku se připravují hráči individuálně, nebo pospolu, jak je zvykem v Česku?
Když jsem tam byl na těch pět dní, kromě zahraničních hráčů tam byli všichni. Je tam společná týmová příprava. Já se k nim připojím, až se začne na ledě, to bude 29. července. Ale budu tam už od 22. července, takže před tím startem budu mít ještě chvíli volno.

Olomoucká kapitola se pro vás na nějaký čas uzavírá. Štve vás ještě, že jste se neloučil postupem do semifinále?
Mrzí mě to hodně. Chtěl jsem dojít dál než minulý rok. Sice jsme to s Plzní teď natáhli na víc zápasů, ale postup se nepovedl, což fakt mrzelo. Je to ale dávno pryč, už na to tolik nemyslím. Když to ale vezmu zpětně, celá série byla z naší strany výborná. Pro mě to bylo teprve druhé play-off a jsem rád za to, jak to probíhalo. Je jen škoda, že jsme měli o tu jednu prohru víc. To vždycky mrzí. Je to škoda. Táhli jsme za jeden provaz a myslím si, že tím vším, co jsme do toho dávali, jsme si postup i zasloužili.