„Začínal jsem tady a asi tady i skončím,“ říká s úsměvem útočník, který se dává do pořádku po operaci kolene.


Kometa odkoupila extraligovou licenci od Znojma a pětice hráčů, mezi nimiž jste byl i vy, se stěhovala do Olomouce. Jak jste tuto změnu přijal?
Ze začátku jsem si myslel, že mi v Brně dají šanci v přípravě a pak mě třeba pošlou na hostování. Bohužel mě hned vyhodili. První den jsem z toho byl špatný. Pak jsem se z toho oklepal. Je dobře, že mě poslali do Olomouce. Mám to kousek z domu. V Olomouci jsem začínal, tak tady asi i skončím.

Vy jste v Moře působil několik extraligových sezon na začátku své hokejové kariéry. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
V dobrém. Získali jsme titul, byl to podařený vstup do dospělého hokeje.

Poté jste dvě sezony působil ve slovenském Popradu, ale pak už jste hrál jen první ligu. Proč jste se více neprosadil v extralize?
Olomouc prodala extraligovou licenci do Karlových Varů a já jsem šel na dva roky do Popradu. Tam jsem měl nějaké osobní problémy, což mě srazilo dolů.

Musíme pomýšlet na první čtyřku

Vy jste Prostějovák a mezi Olomoucí a Prostějovem na hokejovém poli panuje až přehnaná nevraživost. Nereagoval někdo z vašeho okolí negativně na vaše angažmá v Moře?
To zatím vůbec ne.

V Olomouci působí řada hráčů s brněnskými zkušenostmi. Pro vás by to tak mělo představovat snazší adaptaci v novém klubu?
Se spoustou hráčů se znám z Brna nebo jiných klubů. Nevidím v tom žádný problém. Sleduju, jak klub posiluje. Trenéři navíc týmu dávají super tréninky, takže na tom budeme výborně fyzicky. Vypadá to na slušný mančaft.

Jaké cíle si tedy dáváte před nadcházející sezonou?
Na první čtyřku musíme určitě myslet.

V letní přípravě toho moc nenaberu

Zatímco čtyři nové posily z brněnské Komety se již zapojily do tréninku v Olomouci, vy máte kvůli rekonvalescenci pozdější nástup. Jak probíhá rehabilitace?
Myslím si, že všechno probíhá, jak má. Občas to zabolí. 25. května po soustředění se zapojím do přípravy.

Určitě ale už teď máte naplánovanou individuální přípravu.
Nějaké věci dělám sám. Na běhání to ještě není, ale jezdím na kole a v posilovně se zaměřuju na ruce.

Kdy jste se vlastně zranil?
Stalo se mi to ve čtvrtém semifinále v Chomutově. Na koleno mi spadl Marián Morava a o den později jsem hned šel na operaci v Olomouci k doktoru Holibkovi. Čtrnáct dnů jsme měl koleno v ortéze, pak jsem na měsíc dostal sádru.

Jak dlouho tedy už zraněnou nohu rozhýbáváte?
Asi měsíc chodím na rehabilitaci.

Do letní přípravy však naskočíte s velkým zpožděním. Neobáváte se, že tréninkový výpadek bude moc velký?
Doufám, že ne. Nikdy jsem nic podobného neměl, takže s takovým zraněním nemám zkušenosti. Už je mi 36 let a v letní přípravě toho moc nenaberu. Hlavně jde o to se udržovat v dobrém stavu.