Bouřlivák Sršeň se ohlíží: o Švédsku, reprezentaci i konci v Uničově

Devětačtyřicetiletý odchovanec olomouckého hokeje je stále držitelem střeleckého rekordu v play-off (pět gólů v jednom zápase).

Nyní vyhlášený bouřlivák jako trenér vede druholigovou Porubu.

„Sen o extralize nemám, ale pokud by se naskytla příležitost, tak by o tom člověk uvažoval. Zatím to ale není na pořadu dne," říká Tomáš Sršeň.

Pocházíte z hokejové rodiny, takže tento sport vám byl od malička předurčen, že?
K hokeji jsem inklinoval, 
i když jsme po venku hráli různé sporty. Otec hokej hrál, pak byl ředitelem zimního stadionu a trénoval Olomouc. Ta volba byla jasná. Já byl celou dobu na zimáku. Bylo pro mě logické, že jsem sáhl po hokejce a bruslích.

close zoom_in V Olomouci jste odehrál premiérovou sezonu v první národní lize, ale pak jste přestoupil za nejvyšší soutěží do Brna. Jak se tento přestup zrodil?
V juniorce mě poprvé pozvali do áčka trenéři Matějů a Fischer. Chytil jsem se příležitosti a odehrál celou sezonu. Pak jsem měl tři nabídky z extraligových klubů a vybral jsem si Kometu Brno, protože otec tam kdysi hrával a bylo to jakési pokračování rodu. V Brně jsem odehrál několik sezon a pak to už šlo dál.

Na začátku devadesátých let jste zkusil štěstí v zámoří. Za Edmonton jste ale odehrál jen dva zápasy. Proč to tenkrát nevyšlo?
Do Edmontonu jsem šel po vojně v Jihlavě. Oilers 
v předchozí sezoně získali Stanley Cup a bylo těžké se do týmu prosadit. Svým způsobem jsem rád, že jsem jako jeden z mála z farmy dostal příležitost. Bohužel se to vyvinulo tak, že jsem po dvou letech skončil. Různé okolnosti mě vedly blíž k domovu a šel jsem do Švédska.