Levé křídlo se totiž po přihrávce Jiřího Dopity trefilo v roce 2000 ve finále mistrovství světa 
v Petrohradu a jednalo se o vítězný gól.

Češi porazili Slováky 5:3 a reprezentace slavila titul.

„Byl to výborný životní zážitek. Člověk z toho může těžit v dalším hokejovém životě," zavzpomínal Jan Tomajko.

Pocházíte ze sportovní rodiny, ale váš otec působí v basketbalu. Jak jste se dostal k hokeji?
Dřív se dělaly nábory ve školách a já jsem na to zareagoval. Chtěl jsem to zkusit 
a u hokeje jsem nakonec vydržel až dosud.

Už v mládežnických týmech Olomouce jste vytvořili legendární útok Kratěna – Broš – Tomajko. Vzpomenete si, kdy 
a kdo vás dal k sobě?
My jsme spolu zase tak dlouho nehráli. V mládeži jsme spolu nastupovali jednu nebo dvě sezony. Znali jsme se a vyhověli jsme si jak hráčsky, tak lidsky.

Pak jste spolu ale strávili skoro polovinu kariéry, že?
To bych taky neřekl. Možná to tak vypadá, ale nebylo to tak. V Olomouci jsme mezi dospělými odehráli jednu sezonu, ve Vsetíně jsme byli dvě sezony, ve Spartě jsme byli současně, ale nehráli jsme spolu.

V mužské kategorii jste začínal v Olomouci rok po mistrovské sezoně, kdy klub pozvolna upadal. Pociťovali jste jako hráči, že se blíží krach?
Vždycky jsou někde nějaké problémy. Nemysleli jsme si ale, že by tady měl hokej skončit. Byla to hrozná škoda. Konečně se klub teď zase zvedl a věřím, že se Olomouc stane tradičním účastníkem extraligy s vysokými návštěvami. 

O vsetínské anabázi, myšlenkách na zahraničí, trénování, vyhlídkách olomouckého hokeje i o jeho zázemí.
CELÝ ROZHOVOR s Janem Tomajkem najdetev PÁTEČNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ Olomouckého deníku 22. ledna