Své postupové šance tým definitivně ztratil v zápase s Dunajskou Stredou. Můžete trochu popsat jeho průběh?

Jsem zklamaná z prohry, ale na druhou stranu si pojďme říct, že prohrát s Dunajskou Stredou není žádná ostuda. Je to profesionální manšaft se vším všudy, který hraje krásnou, moderní a silovou házenou. My jsme si ale věřili, protože zrovna nebyl úplně v nejlepší formě. Nezvládli jsme to ale bohužel psychicky, což mě dost mrzí.

Je nepostup do play-off velkým zklamáním?

Já osobně jsem vychovávána výkonově, takže pro mě to určitě zklamání je. A myslím si, že i pro holky. Postupně se ale dozvídám, že vlastně ani žádní odborníci s tím nepočítali. Došlo u nás totiž k velké obměně družstva a byly do něj zařazeny velmi mladé hráčky. A týmy, které skončily nad námi, jsou na tom všem úplně jinak. Stačí se podívat na jejich sestavy, rozpočet a podmínky celkově.

Michaela Nečasová (číslo 7)
Nečasová: Problém s tie-breaky? Možná strach z výhry. Příště chce do semifinále

Co byly ty hlavní rozhodující momenty, které k tomuto výsledku vedly?

Je to zejména výsledek první půlky sezony. Hlavně v září a říjnu jsme rozdávali body všude, kde jsme kde jsme zrovna přijeli nebo všem, kteří přijeli k nám. Od půlky letošního ledna už to pak byla honba za nějakým sportovním zázrakem. A tady musím holkám opravdu vzdát hold, protože to zvládaly velmi dobře a psychicky neustály až ten úplně poslední zápas. Chci, aby zaznělo, že i přes své mládí a nezkušenost jely úplně nadoraz. Vlastně v momentě, kdy už s námi nikdo nepočítal, jsme se vrátili zpátky do hry.

Zmínila jste nezkušenost a psychickou nevyzrálost. Stálo za tím ale ještě něco?

Nechci se vymlouvat, ale bylo tam i dost smůly. Půlku sezony jsme odehráli se sedmi hráčkami, což se prostě nedá. Já sama jsem dva a půl měsíce musela jít zpátky na hřiště, abychom mohli alespoň trénovat. Museli jsme to pak různě látat i dorostenkami. Pohoda v kabině tak samozřejmě nebyla žádná a v takovémto rozpoložení se prostě nehraje dobře. A asi se ani nemusíme bavit o tom, že prošel změnou celý herní systém.

Mluvila jste o tom obrovském oživení od půlky ledna. Můžete to trochu rozvést?

V okamžiku, kdy nás odepisoval už úplně každý, se děvčata neskutečným způsobem zvedla a začala předvádět něco, co nikdo jiný už ani nečekal. Přešli jsme na pěknou, rychlou a moderní házenou. Dokázali jsme také otočit některé už předem prohrané zápasy. Bylo poměrně vtipné, jak na jedné tiskové konferenci trenér soupeřova družstva řekl, že svým hráčkám před zápasem vtloukal do hlavy, aby hlavně za jakéhokoli stavu nepřestávaly hrát. Že se jim to nemusí vyplatit.

Čím si právě toto vysvětlujete?

Opravdu nevím. Vzpomínám si ale na moment, kdy jsem přišla do šatny a řekla hráčkám, že jestli opravdu začínají hrát, až když prohrávají o osm, tak zajdu za pořadatelem a požádám ho, aby na světelnou tabuli přesně takový výsledek nastavil. Abych to vůbec psychicky ustála. Po tom, co jsme absolvovali, jsem totiž byla psychicky úplně na dně. A co teprve ty holky? Ty na tom musely být úplně stejně, jen ještě navíc vyčerpané i fyzicky. Ještě bych ale ráda ocenila jednu věc. I v době té největší krize holky nepřestávaly trénovat. A tím nemyslím to, že na tréninky prostě jenom chodily, ale makaly na nich takovým způsobem, že jsem z toho byla až šokovaná. Pozitivně, samozřejmě. Všechny tréninky prostě odjely jako mistryně světa.

Sportovec roku Olomouckého kraje 2023 v Městském domě v Přerově.
FOTO: Sportovcem kraje se stal Lehečka. Pro cenu si do Přerova přijel i Konrád

Vidíte na základě těchto faktů do budoucna nějaké možné rapidní zlepšení a návrat klubu tam, kde byl zvyklý být v posledních několika sezonách?

Je to možné. Potenciál má Zora obrovský, což byl i důvod, proč jsem do ní vůbec šla. Mám prostě ráda mladé a dravé hráčky, které se ještě něco chtějí naučit. Je zde ale stále velká spousta věcí, které si musí sednout dohromady. Kádr musí být dostatečně široký a nesmí přijít moc zranění. My jsme vstoupili do sezony s devatenácti hráčkami a v září nás bylo osm. Na trénincích jsem musela využívat i své děti, různé kužely a stála jsem tam i já s Honzou Bělkou. I nominace do zápasů se dělaly opravdu špatně. Na druhou stranu i to může mít svá pozitiva. Řada hráček dostávala takové penzum času a zodpovědnosti na palubovce, jaké dosud nezažily. A to každého zákonitě obrovsky posune. Ještě by samozřejmě bylo fajn, kdyby došlo k posílení o nějakou skutečně zkušenou a rozdílovou hráčku, která by do kabiny přinesla potřebný klid.

Plánujete vlastně po tom všem na olomoucké lavičce i nadále pokračovat?

Na tuto otázku teď nejsem schopna odpovědět, protože je právě v procesu řešení. I pro mě je tam asi tisíc různých aspektů, proč pokračovat a a proč už ne. Je to také otázka rodiny a mého pracovního vytížení. Domluvili jsme se ale na klubu, že by se to mělo vyřešit co nejrychleji, nejlépe v horizontu dní.