Paní trenérko, co nakonec rozhodlo o tom, že jste se v Zoře rozhodla pokračovat i nadále?

Na konci minulé sezony jsem měla dlouhé zdravotní problémy a strávila jsem skoro měsíc v nemocnici. V tu chvíli jsem si byla jistá, že skončím. Jak jsem tak ale ležela a přemýšlela, tak jsem najednou zjistila, že mě to strašně baví a že mi to chybí. Samozřejmě jsem se trochu prala s tím, že jsem velmi ambiciózní a vždy jsem chtěla cítit, že čím více do toho dám, tím více se mi vrátí zpět. A to se úplně nedělo. Zjistila jsem ale, že mě to baví i bez ohledu na výsledky a chci zjistit, jak to s těma holkama vlastně bude dál. Také si myslím, že rok společné práce je na to, aby se to všechno dalo dohromady, prostě málo.

Hrálo ve vašem rozhodování roli i pokračování vašeho asistenta Jana Bělky?

Určitě. Za prvé bych to samozřejmě sama dělat nemohla a za druhé už jsme prostě společně sehraní. Občas se mi zdá, že dokážeme tak nějak telepaticky přečíst, co chce buď jeden nebo druhý udělat a moc dobře si rozumíme i lidsky.

Říkáte, že jste přemýšlela nad tím, zda pokračovat nebo skončit a tak podobně. Přišly vám ale třeba i nabídky na trénování z jiných klubů?

Abych pravdu řekla, tak tohle jsem vůbec neřešila. Přestala jsem nad tím přemýšlet už v minulém roce, protože jsem věděla, že bych to nezvládla. A začala jsem se striktně zaměřoval pouze na to naše áčko. A to hlavně kvůli rodině, jelikož mám dvě malé děti a ty jsou pro mě ta největší priorita. A i ty jsou ještě ve věku, kdy je stále baví chodit se mnou do té šatny, na tréninky, na zápasy. Samy mi řekly, ať v tom ještě pokračuji (smích).

Pojďme teď trochu více do současnosti. Máte za sebou první dva týdny přípravy. Jak jste zatím s přístupem hráček spokojená?

Normálně se to trochu bojím vyslovit, ale momentálně jsem spokojená opravdu nad míru. Tak, jak jsem si ani nepředstavovala, že bych mohla být. Nechci se teď bavit o výkonnosti, ale jsem nesmírně nadšená právě z toho přístupu. Nedávno jsme absolvovali soustředění v Maďarsku a musím tady zmínit, že některé hráčky tam dokonce dojížděly mezi prací, což beru jako jejich obrovskou osobní oběť. A právě to jsem potřebovala. Aby byly hráčky dlouho spolu, pryč od všeho. Aby si spolu zažily různé situace, i třeba včetně ponorky. A chtěla bych jim tady vystavit obrovské absolutorium. Nijak nemrčely, i když byla extrémní vedra. Trénovaly venku, na asfaltu, v bahně a kromě zápasů jsme byly jen jednou jedinkrát na trénink v hale. Bylo to pro mě velice příjemné překvapení.

Proč vlastně padla volba zrovna na Maďarsko?

Na tom měl obrovskou zásluhu fakt, že 99% našich hráček jsou studentky a tam se zrovna konaly univerzitní hry (kde olomoucký tým v barvách Univerzity Palackého skončil druhý, pozn. red.). Navíc z toho mála hráček, které jet nemohly, jelikož nestudují, byla většina zraněná, takže by nemohly hrát ani tak. Měli jsme tam tedy v podstatě skoro celé družstvo.

V podstatě se vám podařilo celý tým z minulé sezony udržet pospolu. Bylo právě tohle vaší prioritou?

Jednoznačně. Každý, kdo se ve sportu pohybuje, ví, že každý tým potřebuje svůj čas. Ne nadarmo existují nějaké olympijské cykly. Teď nechci říkat, že to musí být zrovna čtyři roky, kdy bude tým beze změny, ale je jasné, že během roku se opravdu nic změnit nedá. A vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem do toho nakonec šla znovu.

Kromě několika hráček z vašich mládežnických výběrů vás zvenku posílila jediná nová hráčka, a to Ukrajinka Olga Vasyliaka z Hodonína. Co byste k ní mohla říci? Proč padla volba zrovna na ni?

Sešlo se tam několik faktorů najednou. Kromě toho, že Olga má tady v Olomouci svůj osobní život, byl důvod také ten, že je to jediná hráčka, která je úplně jiná, než všechny ostatní. A teď mám na mysli hlavně její somatotyp. Máme tady většinu hráček, které jsou malé, drobné a hubené, zatímco Olga dosahuje téměř dvou metrů. Takový typ hráčky jsme jednoznačně potřebovali.

Vaše řady naopak opouští Iva Závišková s Eliškou Krejzlíkovou. Bude to velká ztráta?

Pro mě osobně je ztrátou každá hráčka, která odejde. S oběma jsem ale byla velmi zadobře, rozloučily jsme se hezky a stále jsme v kontaktu. Iva Závišková nám zrovna několikrát psala, jak nám stále fandí. Dále chci říct, že obě hráčky skončily na vlastní žádost. Jedna z osobních a pracovních důvodů a druhá jen z pracovních. Určitě mezi námi tedy není žádná zášť, chybět ale budou.

A kam vlastně šly?

Iva bydlí v Zubří a pracuje tam jako učitelka. Musela tady tedy každý den dojíždět, což nebylo vůbec jednoduché. Navíc se vdala a její myšlenky už směřují směrem k rodině. Zmínila se také, že by společně s manželem chtěla trénovat žactvo v Rožnově pod Radhoštěm. Eliška to pak chtěla skloubit s prací a vlastně si tak trochu od vrcholové házené odpočinout. Řekla tedy, že si dá takový odpočinkový rok a pak zamíří hrát do Žeravic.

Vím, že jste během minulé sezony byla téměř vždy spokojená s přístupem, už pak ale méně s kvalitou. Jaký očekáváte od hráček posun v sezoně následující?

Tady bych to trochu poopravila. Většinou jsem nebyla spokojená jen s výsledkem zápasu. A vždycky jsem si od zbytku realizačního týmu vyslechla, proč vlastně na zápasy neberu s sebou to tréninkové družstvo (smích). Snažím se na to všechno ale dívat pozitivně. Myslím si, že ten tým dělá strašně moc pro to, aby si to všechno sedlo. Je velice mladý a chybí mu skutečně rozdílová hráčka, která by šla na plac a nasázela třeba pět gólů. I tak je ale družstvo velmi šikovné a každý odehraný zápas pro něj znamená strašně moc. Opravdu tedy doufám, že se ty rozdílové hráčky postupně klubou a že jim k tomu dopomůže i ta loňská neskutečně turbulentní sezona. Navíc vidím, že nálada v šatně je úplně někde jinde, než stejnou dobou před rokem. Pevně tedy věřím, že se nejednalo jen o jednorázovou akci s názvem Maďarsko.

A otázka na závěr. Dokážete říct, s jakými ambicemi na konečné umístění budete do nové sezony vstupovat?

Ambice máme neustále, bez nich by to snad ani nemělo cenu. Výsledek ale rozhodně tipovat nechci a nebudu. Rozhodně ale chceme skončit daleko lépe než loni. S hráčkami i Honzou Bělkou jsme si už dali své vlastní cíle, jakým způsobem dělat věci jinak, abychom pravidelně dosahovali na vítězství. Rozhodně se pak chceme dostat do play-off a pak se uvidí.