„Na život v Německu si zvykáme dodneška. Hlavně tedy já. Bydlíme totiž s přítelem v Lübecku a každý den do Buxtehude dojíždím. Někdy je to hodinka, ale někdy i dvě či dvě a půl, protože musím jezdit přes Hamburk. Na to si musím stále zvykat. Co se ale týče života mimo házenkářskou halu, jako je chození do města a na kafíčka, tak na to se zvyká lehce," říká 25letá házenkářka hrající na postu levé spojky.

Tu tak nepotkala pouze změna po stránce herní, ale i soukromého života. „V Česku jsem nebyla profesionální sportovkyní. Studovala jsem a do toho chodila na brigády. Já tedy stále ještě dodělávám poslední ročník, ale tím, že už mě živí házená, mám na všechno více času a hlavně klidu," podotkla.

V Německu nyní žije se svým partnerem Vojtěchem Patzelem, který je taktéž házenkář hrající za druholigový Lübeck - Schwartau. I přes to že hraje nižší soutěž bere ale prý vyšší plat. „Je to tak. Není to sice nějaký obrovský rozdíl, ale stále tam nějaký je. Samozřejmě to platí pro můj klub. Ty které hrají Ligu mistrů, jako třeba Bietigheim či Thuringen, na tom jsou trochu jinak," vysvětluje.

A jiný životní styl než v České republice jde vidět nejen na palubovce, ale i na tribunách. „Zásadní rozdíl je třeba v tom, že když se jdu podívat na házenou jako divák, vidím okolo sebe hlavně starší lidi nad 60 let, takže zejména seniory," líčí házenkářka.

Značný rozdíl v trénování

Všechny tyto rozdíly jsou sice poměrně zajímavé, nicméně stále platí, a to nejen v házené, že největší šok pro českého sportovce po přestupu do zahraničí nastává, když pozná rozdíl ve fyzické přípravě a také v náročnosti zápasů. A tento scénář se nevyhnul ani Kašpárkové.

„V Olomouci jsme měli pět tréninků týdně. Tady máme do čtvrtka dva tréninky během dne, v pátek jeden a o víkendu zápasy. Velice se tady také dbá na posilovnu. Zápasy samotné jsou pak díky tomu mnohem tvrdší a vyrovnanější. Klidně se tady tak může stát, že kdokoli porazí kohokoli. A to se v naší lize opravdu příliš nevidí," popisuje německou házenkářskou realitu.

„Pro mě to byl v tomto směru obrovský skok. Byla jsem totiž zvyklá si to na tréninku prostě jenom odbýt a nijak víc nad ním nepřemýšlet. Tady ale musím být plně koncentrovaná a stále přemýšlet nad tím, co se děje. Když nacvičujeme nějaký signál, dostane se nám vysvětlení, proč je dobré ho hrát. A po fyzické stránce? V Olomouci jsme do posilovny chodily jednou týdně a tady nám trenér tvoří cvičební programy přímo na míru," dodává.

Angličtina nestačí

Nyní už to ale vypadá, že se česká reprezentantka z prvotního šoku a problémů oklepala, prokousala se i skrz jazykovou bariéru a začíná podávat výkony, se kterými může být spokojená. Z devatenácti odehraných zápasů nastřílela do sítí soupeřek hned čtrnáct branek, kterými dopomohla svému celku k aktuálnímu sedmému místu.

„Na začátku jsem si myslela, že si v klidu vystačím s angličtinou. To ale byla hloupost. Musela jsem si tedy na všechno zvykat a to se odráželo i na mé hře. Nyní už ale hraji více a i když se blíží konec sezony a každý se cítí vyčerpaně, já se cítím dobře," uzavřela Magda Kašpárková na pozitivní vlně.