Letos byl postup do extraligy znovu poměrně blízko. V domácím zápase jste dokonce dokázali zvítězit. Jaké jsou teď pocity?

Tak ty jsou samozřejmě smíšené. Sezona jako celek se totiž dala označit za úspěšnou. Postup se pak nepovedl a já nechci rozvíjet, do jaké míry se jednalo o zbožné přání klubu. Jsou s tím totiž spojené obrovské ekonomické a personální starosti. Po sportovní stránce jsme ale určitě úspěchu dosáhnout chtěli a pocity z našich výkonů jsou opravdu dobré. Bohužel nám nevyšlo posledních deset minut v Brně, ve kterých jsme natropili spoustu chyb a nepřesností. Zřejmě už hrálo roli i překyselení z únavy, protože, přece jen, sezona byla opravdu dlouhá a vzhledem ke zraněním, která nás postihla, jsme neměli k dispozici ani dostatek těch špičkových hráčů.

A jak byste celou sezonu zhodnotil jako celek?

Podzim byl z naší strany vysoce nadstandardní. Podařilo se nám optimálně poskládat tým a dostat do hry i moderní prvky. Zkrátka jsme hráli nátlakovou a rychlou házenou. Ostatně jsme na to měli i typy hráčů. Další důležitou věcí bylo, že se pracovní problémy kluků nepromítly do tréninkového procesu. Druhá polovina pak byla přesným opakem, kdy se na nás už od ledna lepila vážná zranění. Třeba to Dominika Tkadlečka, který se zranil a už do konce sezony nenastoupil. Hned vzápětí se zranil i Tomáš Prošvic, který vynechal pět zápasů. Něco podobného se stalo i Jardovi Fulnečkovi a do toho měl rodinné problémy i Honzy Šmída. Pak se ale, až na Tkadlečka, situace zkonsolidovala a začali jsme zase podávat výkony jako na podzim. Třetí místo je pak v podstatě obhájení loňské pozice, protože se tam vklínila pouze juniorka Dukly, která má díky profesionálům a poloprofesionálům úplně jiné parametry. Baráž pak byla, i přes nepostup, úspěšnější než ta loňská. Až na těch posledních deset minut bylo utkání v Brně asi naším nejlepším na jaře.

Házená - baráž o extraligu: Tatran Litovel - Maloměřice (16.5.2024)
Házenkáři Litovle zůstávají i přes výhru v první lize. Končí i trenér Krejčíř

V minulém roce jste v baráži také stáli proti Maloměřicím. Dá se říci, že už na vás mají nějaký recept?

Hrajeme každý jinou soutěž a navíc byl rozdíl ve stavech kádrů. Zatímco ten náš jsem už popsal, soupeř měl těchto problémů minimum a naopak se v jeho řadách objevili noví kvalitní hráči. V průběhu jara se jim navíc vrátil ze Švýcarska Horut.

Kdo byl vaším tahounem a kdo třeba příjemně překvapil?

Tahouny, kteří ale úplně po celou sezonu bohužel nenastupovali, byli právě už zmínění Tkadleček s Prošvicem a Fulnečkem. Velice slušně nás pak v brance držel Dan Nolč. A překvapení? V době, kdy byli právě Tkadleček s Prošvicem zranění, se na závěr své kariéry výrazně zlepšil Pavel Mrnuštík. Po vyřešení těch rodinných problémů šel výrazně nahoru i Honza Šmíd.

Zdroj: Deník/David Kubatík

A teď jedna otázka přímo na vás. Budete i nadále pokračovat na postu hlavního trenéra?

Odpověď zní ne. Nejenom že končím v Litovli, ale i s aktivní házenou. Skončil jsem slavnostním předáním daru už v utkání se Vsetínem a bylo mi za mé dlouhodobé účinkování poděkováno. Byla to totiž má padesátá trenérská sezona. A oznámil jsem konec. Jedno staré přísloví sice říká „Nikdy neříkej nikdy," ale v tuto chvíli mám opravdu své důvody k tomu, proč nepokračovat.

Padesát trenérských sezon v řadě, to je skutečně úctyhodné. Jaké to ale je odcházet po takové dlouhé době?

Jsou to velmi smíšené pocity. Měl jsem to v krvi, ale už mám svá léta a tu únavu z tréninků, utkání a cestování přece jenom pociťuji více, než dříve. To ale není ten hlavní důvod. Tím totiž je nepříznivá situace, kdy hráči nemají možnost se kvůli pracovnímu vytížení dostatečně účastnit tréninkového procesu. Tím se také snížila má moc být tím, kdo skutečně určuje chod. Najednou vše záleželo na tom, jak je pustí zaměstnavatelé a jak rodinné starosti, protože existenční starosti jsou dnes velké. A já nejsem trenér, kterému by stačilo odkoučovat zápas a jít. Já na to všechno chci mít vliv a hráče pořádně připravit. A to se z mé práce postupně vytrácelo. Další věcí je vztah mladé generace k tomu sportu. Kromě problémů, které jsem už nastínil, totiž mají mladí i mnoho jiných možností, jak trávit volný čas. Loučení je samozřejmě i trochu smutné a uvidím, jak se s tím dokážu vyrovnat. Snad to zvládnu. Vždyť i já mám nějaké jiné zájmy, které bych teď chtěl začít naplňovat.

Vaše kariéra byla opravdu velmi dlouhá a bohatá. Co vám z ní nejvíce utkvělo v paměti?

Na podobnou otázku jsem odpovídal už v době, kdy jsem odcházel ze Zory. A tam vlastně jedna taková významná etapa proběhla, když jsme získávali jeden titul za druhým. Dále to pak je reprezentace, se kterou jsme se dostali na řadu mistrovství světa i Evropy. Dále pak šampionáty s juniorskými reprezentantkami, které dnes tvoří zhruba polovinu dospělé ženské reprezentace. No a nesmím zapomenout ani na ty roky v Litovli, kde jsem měl tu čest spolupracovat s Davidem Juříčkem a společně jsme i s tak malým klubem z malého města dokázali hrávat extraligu.

Fotbalisté Zlína B (žluté dresy) ve 28. kole MSFL remizovali na Vrčavě s Uničovem 2:2.
Špatný vstup a laciný gól. Uničov počtvrté v řadě nevyhrál

A otázka na závěr. Už je v Litovli jasno, kdo bude vaším nástupcem?

Domnívám se, že ano. Neřeknu ho ale zatím, protože nevím, kdy ho chce vedení oznámit. V každém případě se o tom ale rozhodlo i po konzultaci se mnou. Přece jen, hodlám v Litovli na nějaké klidnější pozici působit i nadále.