„Je to teď trochu divoké. Máme totiž obří marodku a momentálně sháním hráčky, kde se dá. Nehrály jsme ale na výsledky. Před každým zápasem jsme měly dílčí cíle a až na jeden, po kterém jsem byla opravdu rozezlená, jsme vždy splnily to, co jsme si řekly," popisuje nová trenérka olomoucké Zory.

První turnaj olomoucké házenkářky absolvovaly na domácí půdě, když si to v rámci Poháru Míru postupně rozdaly s hráčkami Dunajské Stredy, Šaly a Poruby. Až na první jmenované dokázaly všechny porazit a vybojovat tak druhé místo.

O týden později pak jejich kroky vedly do Šaly, kde si zahrály s rakouským celkem Stockerau, znovu se Šalou a nakonec i s polským Chorzówem. A znovu ze tří zápasů braly dvě výhry, když nestačily pouze na slovenský výběr v poměru 33:36. Rakušanky porazily 25:22 a Polky těsně 33:32.

„Nyní se budeme zaměřovat na zpevnění obrany, protože jsme sice daly hodně gólů, ale stejně tak jsme jich i velkou hromadu inkasovaly. Toto družstvo je složeno z mladých hráček a má obrovský potenciál, chybí mu však zkušenosti a přicházejí tak výkyvy. S tím se budeme muset poprat. Je jen otázkou, jak dlouhá cesta k naplnění onoho potenciálu bude," vysvětluje.

„Před každým zápasem jsem holkám vštěpovala potřebnou mravní sílu. A až na ten jeden zápas ji skutečně prokázaly. Po posledním zápase v Šale jsem za nimi musela přijít a říct jim, že jsem na ně velmi pyšná," dodala.

Jan Bělka, asistent nové trenérky Olomouce Lucie Fabíkové
Změny ve hře, soustředění na dětském táboře. Zora se připravuje pod novými kouči

O úspěch se porveme

Už příchod k týmu nebyl pro novou koučku jednoduchý. Přišla totiž v situaci, kdy tým získal z posledních dvou sezon pod trenérem Malínkem stejný počet bronzových medailí, což nyní pouze zvyšuje míru zodpovědnosti.

„Mám takovou nešťastnou povahu, kdy sama sebe po celý život uvádím pod tlak. A ani teď tomu nebylo jinak. Dva bronzy po sobě jsou velký úspěch a ta míra zodpovědnosti je veliká. Družstvo je ale jiné a musí se znovu sehrát. I další družstva mají obměněné sestavy a jsou na tom tedy podobně. Nebylo by tedy šťastné to úplně srovnávat. Jsme ale ambiciózní a chceme se o další úspěch porvat za každou cenu," říká jedna z bývalých nejlepších českých házenkářek.

Obrovské rozdíly…

Ta v minulosti nehájila barvy pouze českých celků a reprezentace, ale nastupovala i v zemích, které jsou házené mnohem více nakloněny než Česká republika, kterými jsou Německo a Norsko. Při svém angažmá v německém Thüringenu navíc zastávala i post trenérky mládeže na přilehlém sportovním gymnáziu. Může tak porovnávat zázemí v tuzemsku a v těchto házenkářských velmocech.

„Obrovský rozdíl je ve finančním zázemí. Když totiž v Norsku či Německu není klub schopen finančně pokrýt sezonu, nesmí do ní ani nastoupit. Tady je to jiné. Když jsem se do klubu dostala, ze všeho nejdříve jsem řešila peníze, jestli máme na tohle a na tamto. Musíme někdy akceptovat i to, když hráčka přijde a řekne, že musí na brigádu. Není to ale naštěstí tak časté, jelikož většina z nich jsou studentky," popisuje.

David Hornich
Nedohraný zápas, Hornichovi stačil na šest gólů poločas: Nikdy jsem to nezažil

„Na druhou stranu ale holky ani nevědí, jaké mají štěstí po stránce zdravotní péče. O nás se starají tři fyzioterapeuti společně s maséry a sportovními lékaři. V Norsku a Německu tohle nebylo zvykem, jelikož každá hráčka byla plně zodpovědná za svůj výkon a zdravotní stav. Za své peníze. Mě samotnou tohle v cizině nemile překvapilo," dodala ještě Lucie Fabíková na úplný závěr.