Zatím poslední zápas s ostravskou Porubou, který nakonec Olomoučanky vyhrály 30:28, byl infarktový a skoro až neuvěřitelný. V průběhu prvního poločasu totiž prohrávaly už 7:15, aby se ještě do přestávky dostaly na rozdíl dvou branek a v následné přetahované vyválčily důležité dva body.

„Vyhráli jsme a to je podstatné. Po zápase jsem ale byla plná emocí a viděla jsem doslova černě. Co ale je pro mě velice pozitivní, že jsme dokázali utéct hrobníkovi z lopaty a zvrátili jsme stav, kdy jsme už prohrávali o osm gólů. To něco vypovídá o vnitřní síle týmu. Otázkou ale zůstává, proč se do takovýchto stavů stále dostáváme," říká Fabíková.

Máme dvě družstva…

Podobně turbulentní, jako byl tento poslední zápas roku, byla ale celá dosavadní sezona v podání Hanaček. Tým, který v létě prošel obrovskou obměnou, nejdříve ze začátku exceloval, pak se však propadly do herní i výsledkové krize a přišel strmý pád, který zase ke konci dokázal přibrzdit a znovu lehce stoupnout.

„Po snovém začátku, kdy jsme přivezli bod od mistra, porazili jsme jedno z nejlepších družstev na Slovensku, po třech kolech jsme měli pět bodů a každý na nás hleděl jako na zjevení sezony to najednou všechno skončilo. Jako když utne," kroutí hlavou.

„Jak už jsem ale říkala dříve, máme holt dvě družstva. Jedno je tréninkové, které bych se nebála z fleku poslat na mistrovství světa. Jakmile ale zazní hvizd rozhodčího, nastupuje to druhé, které začne pořádně hrát až v okamžiku, kdy prohrává o osm. Prostě jakmile máte chuť to s těmi hráčkami vzdát, tak najednou zahrají, jako nikdo jiný," dodává s lehkým smíchem.

Psychické zotavení

Poslední zápas tedy Olomoučanky odehrály ve středu 15. listopadu a ten další přijde na řadu až v sobotu 6. ledna. To jsou tedy skoro dva měsíce zápasového volna, o jehož vyplnění už má olomoucká koučka jasno.

„Nejdůležitější věcí teď bude psychické zotavení. A to není nadsázka, protože psychika u nás hraje opravdu zásadní roli. V hráčkách dříme obrovský potenciál, ale mají v hlavách jakési bloky, které zatím ještě neumíme odbourat," popisuje.

„Dále budeme pracovat na kondici a elementárních dovednostech, které budeme drilovat stále dokola. Řešíme i nějaké přáteláky. Budou nějaké kombinované s kluky z HAOKu a reciproční s mladšími dorostenci Zlína. Bez házené tedy nebudeme, i když nás trápí úplně něco jiného," upřesňuje.

Do žen a do melounu nikdy nevidíš

Důvod, proč nyní nejvyšší ženskou soutěž čeká tak dlouhá přestávka, je nadcházející mistrovství světa v Dánsku, Norsku a Švédsku, kterého se zúčastní i česká reprezentace. Jak Fabíková, která se sama v minulosti několika světových i evropských šampionátů zúčastnila, vidí její šance?

„Upřímně jsem tuto otázku vždycky nesnášela. Jak totiž říká vedoucí našeho družstva Alois Sedláček: ‚Do žen a do melounu nikdy nevidíš,‘" směje se Lucie Fabíková a na úplný závěr dodává: „Opravdu se tam může stát vše. I tím, na jakém to bude místě. To je prostě házenkářský svatostánek. Jinak já osobně jsem velkým fanouškem severské házené a i ty země pasuji na ty nejvyšší pozice."