„Zápas to byl vyrovnaný. V první půli moc gólů nepadlo, což značí o skvělých výkonech gólmanek. Nám se pak po přestávce podařilo vytvořit si náskok, což nám dodalo sebevědomí. Bohužel nám ale chybělo trochu štěstí v závěru, ale odnášíme si důležitý bod, který se určitě počítá," zhodnotila 21letá pravá spojka zápas, jehož výsledek dává jejímu týmu stále vysoké naděje na účast v play-off, do kterého postupují pouze první čtyři české celky.

Nic ale ještě není rozhodnuto. V následujících týdnech totiž čeká Hanačky konečné rozuzlení v podobě střetů s tabulkovými sousedy. Bude se jednat o pražskou Slavii a Lázně Kynžvart, které aktuálně za nimi zaostávají o pouhé dva body. Všechno potom zakončí střetnutí s poslední slovenskou Stupavou, kde by se mělo jednat více méně o povinné dva body.

Běžný režim by byl lepší, příležitosti si vážím

„Už se na to připravujeme v rámci tréninků. Čekají nás videorozbory a samozřejmě pak na palubovce uděláme všechno pro to, abychom si to play-off zahrály," konstatuje.

Specifikem této sezony také je, že vlivem různých reprezentačních zápasů se ani zdaleka nehraje každý týden. Vždyť třeba na onen zmiňovaný zápas s Mostem čekaly Hanačky dva týdny, následující zápas v hlavním městě se odehraje až 26. března a střetnutí s Kynžvartem až 15. dubna.

„Byla bych osobně radši, kdyby se hrálo v běžném režimu a mohla bych se tak udržovat v rytmu. Na druhou stranu ale nám ten čas dává možnost se pořádně připravit a zabrat na věcech, které si to žádají. Třeba i na fyzické kondici," popisuje.

I když už je Možíšová v týmu olomoucké Zory nějakou tu sezonu, tato je první, kdy se začala konečně pořádně prosazovat v A-týmu. V devatenácti odehraných zápasech už zaznamenala 33 vstřelených branek.

„V předchozích sezonách jsem měla před sebou výborné hráčky jako Magdu Kašpárkovou či Terezu Kováčkovou. Za tu příležitost od trenéra jsem nyní ale opravdu velice vděčná a moc mě těší, že jsem schopná čas na hřišti přetavit v kvalitní hru, která týmu pomáhá uhrát dobré výsledky," říká spokojeně.

K psychologii měla blíž než k házené

Dle jejich dalších slov vyplývá, že nikdo z její rodiny tomuto sportu předtím příliš neholdoval. Jak se vlastně k němu tedy vůbec dostala? „Bylo to zhruba v druhé nebo třetí třídě. Přes spolužačku, která mě začala brát na první tréninky do Žeravic. Na začátku jsem ani neměla žádný vzor, protože jsem v naší rodině byla první, která s házenou nějak začala. Potom jsem ale začala vzhlížet k Mikkelu Hannsenovi - hráči s neskutečným přehledem ve hře a vynikající střelbou," líčí profesionální házenkářka a k tomu i studentka třetího ročníku Psychologie. K té už pak měla daleko blíž.

 „Moje mamka je psycholožka, takže se stala v profesním i životním směru do velké míry mým vzorem. S psychologií jsem se seznámila už v dětství a postupem času jsem věděla, že to je to, co bych chtěla v životě dělat," říká a pokračuje: „Dosud jsem nezažila nějakou kolizi přednášek a tréninků. Při zkouškovém období je to samozřejmě náročnější. Házená mi ale přináší formu relaxu," vysvětluje, jak dokáže skloubit náročné studium s neméně náročným životem profesionální sportovkyně.

A čeho by tato nadějná házenkářka chtěla ve svém sportu dokázat v budoucnu? „Jsem člověk, který si dává menší cíle a když na ně dosáhne, postupně je zvyšuje. Jedním z nich bylo zahrát si Mol ligu. To se mi splnilo. Nemám ani žádný konkrétní sen. Vždycky mě sice přitahoval maďarský Györ, jsem ale realista a zůstávám raději nohama na zemi," uzavřela Anna Možíšová.