„Když jsem studoval almanach vytvořený ke 100. výročí jednotky, tak mě nejvíc zaujalo, proč sbor ve Velké Bystřici vznikl – tehdejší osada poměrně často podléhala požárům, a to v dosti velkém rozsahu,“ vypráví Kamil Šperka, náměstek starosty Sboru dobrovolných hasičů ve Velké Bystřici.


„Proto místní založili jednotku sboru hasičů, kterou z větší části sponzorovala tehdejší záložna. V almanachu se také píše, že když hasiči trénovali, zdejší obyvatelé se jim posmívali. Dneska už je to jiné, lidé nás potřebují,“ dodává muž.

Skoro profíci

Dobrovolní hasiči pro obec či město nejsou jen jednotka, která je povolána v případě požáru, poryvů větru, záplav či dalších nebezpečí.

„Úzce spolupracujeme s městským úřadem. Aktivně se účastníme pietních akcí, organizujeme kulturní akce. Nescházíme se za účelem pomoci spoluobčanům jen na příkaz sirény či SMS zpráv rozesílaných HZS Olomouc. Lidé nás v případě nouze žádají o pomoc osobně či telefonem.

Klasický případ byl, když se na domě s pečovatelskou službou ve Velké Bystřici dělala nová střecha, spustil se vydatný déšť a silný vítr. Voda začala prosakovat i do obytných částí domu pro seniory. Svolali jsme se, abychom zastavili alespoň v rámci našich možností - pomocí lopat a kýblů, prosakování vody do nižších obývaných částí domu,“ popsal starosta jeden ze zásahů.

O Velkobystřických vědí i profesionálové.

„Myslím, že není tajemství, že nás berou za jednu z nejspolehlivějších v rámci našeho akčního radia. Také proto jsme s nimi nacvičovali hašení pomocí helikoptéry,“ popisuje Šperka.

Rodinná tradice

Hasiči nezapomínají ani na požární sport. Mají družstvo mužů i dětí. Jenže malí se do sboru příliš nehrnou.

„Ve Velké Bystřici je spousta dalších sportovních aktivit a dětí moc není, je s tím celkem problém. Ale zvládáme to. Musíme ve škole udělat vždycky nějaký nábor,“ říká hasič Martin Mádr.

Stejně jako v jiných sborech, i tady jsou hasiči, kteří se jimi takříkajíc narodili.

„U některých členů je to dědičné, ale jiní se na tom domluvili třeba u piva. Já to mám zrovna v rodině, otec i matka byli ve sboru. Začínal jsem jako mladý hasič v osmi letech, jezdili jsme po soutěžích. Pak jsem vstoupil do mužů a pokračuje to,“ pokračuje Mádr.

„Být dobrovolným hasičem teď už cítím jako svoji morální povinnost. Jsme na to patřičně hrdí a jsme rádi, že nám obec vychází vstříc. Děláme to rádi,“ doplňuje Šperka.

Velkobystřický sbor měl v loňském roce čtyřiačtyřicet platících členů včetně dětí a v zásahové jednotce požární ochrany druhé kategorie se střídá lidí čtrnáct.

„Co se vybavenosti týče, tak jsme před několika roky pořídili Tatru 815, máme i Avii 32. Od doby, co máme tatrovku, tak za poslední čtyři roky v průměru vyjíždíme asi k třiceti zásahům. Tedy asi třikrát čtyřikrát měsíčně,“ uvedl starosta.

KOZLŮV HASIČSKÝ POČIN

„Byl to jeden z několika výjezdů, kdy šlo o život a bylo to náročné,“ vzpomíná velkobystřičský hasič Kamil Šperka.

„U místních obyvatel ve Velké Bystřici hořelo, byly tři hodiny ráno. Na místo jsme přijeli jako první, žádné instruované vedení z Olomouce nebylo a zásah jsme museli zahájit kompletně sami. Nicméně po pěti minutách dorazili kolegové z Olomouce a pochválili nás. Takže předpokládám, že to proběhlo dobře,“ dodal.